La Casa de BTS

Warhol

RM si nyní pouštěl staré gramofonové desky, zásahové jednotky byly v plném pozoru a začínalo se stmívat. V policejním stanu měli krizi. „Co to sakra bylo za masky?" chtěl vědět dopálený Shin.

„To nevím," povzdechl si Krteček. Jako by on někdy věděl vůbec něco, že? „Měly otevřenou pusu, jakoby zkřivenou úzkostí." Snažil se to popsat. „Vypadalo to jako... Já nevím, z nějakýho hororu. Kruh nebo tak něco." Kolegové na Krtečka zírali. „No přeci Kruh. Ten horor, co ho nedávno uváděli v kinech." Krteček se dožadoval, aby byl brán alespoň trochu vážně.

Mira popadla Dalího masku, kterou odložil Shin na její stůl a dala si ji před obličej. „Dalí, Kruh," začala vyjmenovávat, „co bude dál? Co myslíte?" Oslovila kolegy.

„Ani nevíte, jakou mám z téhle otázky radost, inspektorko," řekl si pro sebe RM, který je nyní odposlouchával.

„Kdybyste museli změnit masku, co byste si vybrali jako téma?" otázala se Mira do éteru.

„Nevím, třeba Shin Kwangho," odpověděl si RM s pousmáním. „Však víte, aby to bylo pro změnu něco korejského."

„Z hororů by to mohlo být třeba To. Ten směšnej klaun," vystřelila Mira, když se k tomu nikdo jiný neměl.

„Van Gogh," napadlo Hana.

„Van Gogh," zopakoval RM v zamyšlení. „Hm... asi spíš ne, ale dík za nápad, plukovníku."

„Da Vinci," navrhl velitel zásahových jednotek Shin. „Takhle. S bradkou."

„To je aspoň nápad," zasnil se RM. „A ta bradka. To se mi líbí." Jasně. Seš snad kozel, abys nosil bradku, vole?

„Andy Warhol," navrhl Krteček.

„To je ten chlap s polívkou?" zeptal se plukovník Han.

„Warhol?" zopakovala Mira váhavě. „Jsi si jistý?"

„No samozřejmě," přel se Krteček. „Vždyť namaloval Marilyn Monroe. A fantasticky. Je to známý malíř. Ikonický. Má trochu delší vlasy a brýle." Snažil se obhájit.

Jenomže jeho kolegové s ním nejspíš nesdíleli vkus na umění. A RM taky ne. Všichni, včetně Miry, se začali potichu smát.

„Ty jsi teda jedno velké překvapení," uculila se na něj Mira po chvíli.

„Jedno velké překvapení s mikrofonem v brýlích," uvedl RM na pravou míru a vítězoslavně si poskočil.

„Mohli by měnit masku každý den po dobu jednoho měsíce," přemítala Mira, „takže bychom to nikdy nevěděli."

„Ale to není jádro problému, inspektorko, a vy to víte," odtušil RM.

„Ale to není to důležité," zkonstatovala Mira. „Důležité je, jak sakra věděli, že jsme uvnitř?" Teď na to kápla. „Kolik času věnovali studiu každého kroku, který v určitém momentu uděláme?"

„Abych pravdu řekl," povzdechl si RM, „strávil jsem nad tím půl života."

„Jak dlouho mají v úmyslu zůstat uvnitř?" zajímalo Miru.

„Moc dlouho ne," odpověděl RM, aniž by ho samozřejmě mohla slyšet. „Ještě takových dalších devět dní. Maximálně tak deset, jedenáct." A bude to ještě šílenejch devět dní, to vám musím povědět radši předem.

„Hrajeme zatracenou šachovou partii a prohráváme." Mira byla nasraná. Už dva dny s ní někdo vyjebává a ona kvůli tomu nemůže pomalu ani spát.

„Ale my máme Trojského koně, inspektorko," chlácholil ji RM alespoň sám před sebou. „Pro vás je příliš těžké vyhrát."

„Přišel čas na to, abychom se zamysleli a ohlédli se zpět," rozhodla Mira. „Vrátíme se na začátek."

Deska, kterou si RM pustil, zrovna dohrála.

„Víme, že to celé začalo před nějakým časem a že ti, co jsou uvnitř, už tam byli předtím," prohlásila. Fotky mně a j-hopa za jejími zády ostatně toto říkaly velmi jasně. „Máme tento záznam: Jung Hoseok a Min Yoongi vchází do muzea. Ale byli tam sami? Byla to jejich první návštěva nebo poslední? Kolikrát tam ještě byli? Bavili se s někým? Nějaké gesto, pohled...? A především: zanechali za sebou nějakou stopu, které bychom se mohli chytit? Chci, abyste znovu prošli záznamy z bezpečnostních kamer, abyste je prostudovali sekundu po sekundě. Ostatní si můžou odpočinout. Někteří z vás už víc jak třicet hodin nespali. Shine," položila ruku na rameno svému kolegovi, „máš to tu na starost. Kdyby cokoliv, zavolej mi."

Z vysílačky se ozvalo nějaké směšné hlášení o tom, že v uličce nedaleko proběhla menší potyčka a ať tam laskavě jede nějaký polda. „Prosím, nechejte volný kanál osm pro operaci s rukojmími," zavrčela nevyspalá Mira vztekle. „Ať nikdo nevysílá na kanál osm. Děkuji." Zopakovala, ale zněla vyřízeně.

RM poslouchal všechno, co má v plánu a upřímně, kdybychom neměli Trojského koně v Krtečkových brýlích, byl by hodně brzy pěkně v hajzlu. A my všichni bychom šli samozřejmě s ním.

***

A jaký je váš oblíbený malíř? :)