Telefonát

7 1 0
                                    

Když měl RM příchozí hovor tentokrát od Miry samotné, málem dostal srdeční záchvat. Ale musel to vzít, alespoň pro jistotu. Aby věděl, na čem je.

„Namyoon-ssi, tady Mira." Poslouchal vyřízený hlas ženy, ke které se ještě před několika hodinami tisknul na pohovce. „Podívej, potřebuji, abys... abys přišel a dostal mě odsud. Tohle je snad nejhorší den mýho života a... a... musím vypadnout z tohoto stanu, z tohoto města."

Tak rád by šel. Ale ani RM nezvládne být na dvou místech zaráz.

„Namyoon-ssi? Jsi tam?"

Netušil, jak má tohle vyřešit. Proto se to rozhodnul udělat rychle a jednoduše. „Nemůžu, mám práci," vymluvil se. Jako když strhneš náplast. Trochu se odcizíte a tebe to bolí, ale neudělat to, bylo by to horší – rána by začala hnisat.

„Jistě, chápu," přisvědčila Mira, ale zněla smutně. A tak zoufale. Nenáviděl se ještě víc. „Chápu, že takhle zavolat je trochu..."

Neměl čas ji poslouchat. Tak to prostě típnul.

Mira se zamračila. Nechápala tak chladnou reakci.

La Casa de BTSKde žijí příběhy. Začni objevovat