La Casa de BTS

Lupič, či člověk?

Muži v policejním stanu opět potřebovali chytrou Miru, aby jim řekla tohle: „Nebyl to rukojmí."

„Proč myslíš?" zeptal se jí Krteček.

„Protože jestli to nejsou stoupenci Gándhího, nikdy by nenechali rukojmího zajít tak daleko, aniž by ho střelili do zad. Jeden z nich se chtěl vzdát," odtušila. Bod pro ni.

Krteček si uvědomil, že na tohle nepomyslel a že je asi kromě krtka tedy taky vůl nebo tak něco.

Jungkook a Junghyun otevřeli dveře na střechu. „Tak teď, brácha. Dýchej." Jungkook pohlédl na oblohu a pomyslel si, že je fakt pěkná.

„Nemusíš to dělat kvůli mně," odvětil Junghyun.

„Pamatuju si, jak... když nás matka opustila... jak jsi to nemohl několik dní rozdýchat," Jungkook ho poplácal po rameni. „Pořád jsi chodil na balkón a celou noc ses snažil popadnout dech. Takže, ať si každý říká, co chce, půjdeš ven, nadýcháš se vzduchu a až se uklidníš, tak se vrátíme zpátky." Ohlédl se po rukojmích. „Nasadit masky a kapuce teď!" Rozkázal a jeho pohled opět stanul na tom volovi božím, který stál v řadě jako první. „A ty, Hyunshik-ssi, se drž u mě." Dodal.

Jen co vylezli na střechu, odstřelovači je samozřejmě měli na mušce. Dohadovali se, kdo odkud, proč a jak bude střílet, i když tušili, že by střílet samozřejmě neměli, šlo o skupinu příliš početnou na to, aby byli všichni únosci.

Junghyun tam nahoře v červené kombinéze, v masce a s revolverem se stejně necítil zase tak na koni. „Uklidni se, všechno je v pohodě," pošeptal mu Jungkook.

„Tak dobře," Junghyun zavřel oči a na chvíli se o to alespoň pokusil.

„Jen se podívej, jak je hezky," nabádal ho Jungkook. Pod maskou samozřejmě neviděl, že Junghyun má zavřené oči.

Ten se nyní rozhlédnul. „To jo," uznal.

„Hele, sluníčko," ukázal Jungkook prstem jak malé dítě na žhavou kouli na obloze.

RM odposlouchávající radiovou frekvenci policejního stanu samozřejmě zaslechl cosi o „početné skupině bezstarostně se procházející po střeše" a okamžitě nám zavolal. Sluchátko dal k uchu Jin vysedávající v kanceláři ředitele Hyunshika.

„Ano?" ohlásil se naprosto bez zájmu.

„Co se to děje? Proč jsou na střeše?" vyjel na něj RM.

„Junghyun se šel nadýchat čerstvého vzduchu, je obklopený rukojmími s atrapami zbraní. Jak dobře víš," pokračoval Jin melodramaticky (dobře se u toho bavil, jelikož nepřestával nadzdvihovat obočí v jednom kuse), „nikdy bych takovou šílenost nedovolil, ale právě teď mě mí kolegové přesvědčují, že je to opravdu dobrý nápad."

„Nechci už žádné improvizace," zasyčel RM. „O všem mě informuj." A praštil se sluchátkem.

Ti zmiňovaní „kolegové" jsme byli já a j-hope. Po celou dobu rozhovoru jsme na něj mířili samopaly. V tady byl taky a seděl Jinovi naproti tam, kde předtím seděl Jimin, s čirým hněvem v očích.

„Pokud nezačnete jednat s chladnou hlavou, tak zapomeňte na svoje miliardy, výlety do Karibiku a zahradu plnou dětí, protože to celý poserete," vynadal Jin nám dvěma. „Měli jste udělat jednu věc," nyní se obrátil i na Vho, „chovat se profesionálně."

V si odfrkl a ukázal mu jednu ze svých překrásných bankovek. „Takže tohle se ti nezdá dost profesionální?" zeptal se ironicky. Chlácholivě jsem se na něj usmál. Jen mu to řekni. „Co?"

„Jo, jsou nádherný," povzdechl si.

„Nádherný? Ne," zavrtěl V hlavou. „Tohle je lepší bankovka, než dostaneš v podělaný bance. Dokonce se nedá ani vystopovat. Je to umělecký dílo. A víš proč?"

„Tak to mi teda vysvětli, V-ssi," Jin se pohodlně natáhl v křesle a dal ruce za hlavu.

V se postavil a byl sám se sebou více než spokojený. „Protože je vyrobená s láskou." Ještě jednou ukázal na bankovku. „Já jsem profesionál." Dupnul si. „Ale nevím, co se má dělat, když tvýmu bráchovi uprostřed tohoto šílenství rupne v bedně. Být zlodějem je důležitější než být bratrem, hm? Co, Jin-ssi? Je být zloděj důležitější než být člověk?" Odmlčel se, a když se Jin neměl ke slovu, pokračoval: „Pro magora jako seš ty možná jo, ale pro mě..." zmačkal bankovku a hodil ji před Jina na stůl. „... nejspíš ne."

***

Tohle je jedna z mých oblíbených scén. Jaká je ta vaše so far? 3:)