La Casa de BTS

Mám nůžky

Mira mezitím vyčkávala na jedné ze dvou židlí, které jsme nachystali do haly kousek od schodů. Jin přichází a podává Miře kafe, samozřejmě bez kofeinu. Divadlo může začít.

„Přesně jak říkal RM," uculil se na ni, když jí předával šálek. „Prý po obyčejném kafi nemůžete spát." Posadil se vedle ní a mávnul rukou. „My tady taky moc nespíme. Ale je to roztomilé, jak se o vás náš lídr stará, nemyslíte?" Spiklenecky mrknul.

Mira odměřeně přikývla a usrkla horkého nápoje. Když Jina poprvé viděla, myslela si, že je fakt magor. Pořád se jen tlemil, zvedal obočí nebo mrkal, ale nikdy z něj nevymámila nic inteligentního.

„No nic, začneme s důkazy, že jsou naživu," ještě jednou ji přelétl pohledem. „Začněte!" zakřičel nyní nahoru na nás a rázně tlesknul. „Na začátek přichází pan Lee Hyunshik," začal představovat rukojmí, jako by byl moderátor, zatímco já a j-hope jsme je měli vodit dolů. „Pan Lee je ředitelem Státní tiskárny peněz a cenin už..."

„Chcete mi je sem vodit jednoho po druhém?" zarazila se Mira a skočila Jinovi do řeči.

„Přesně tak," přikývl Jin vážně. „Děláme to pro vás. Abyste se v tom neztratila." Odbyl její stížnosti.

My dva jsme mezitím dovedli Hyunshika Miře přímo před nos a popošli kousek dál. „Hyunshik-ssi," oslovil ho Jin, „tato paní je Choi Mira, inspektorka, která nařídila, aby na tebe vystřelili. Ale neboj se, důkladně jsme ji prošacovali a nemá u sebe zbraň." Mrknul na něj. „Prosím, buďte na něj hodná." Požádal teatrálně inspektorku po své pravici. „Hyunshik je velmi citlivý muž a má menší trauma." Dodal.

„Jak se cítíte, Hyunshik-ssi?" otázala se Mira muže stojícího před ní.

„Už jsem měl lepší dny," prohlásil Hyunshik s kamennou tváří. Byl sice momentálně celý bez sebe z prostého faktu, že Jimin žije, ale rozhodně nám nehodlal ulehčovat práci.

Mira chápavě přikývla a prohlédla si ho. „Chtěla bych se vám omluvit jménem policie a samozřejmě i svým vlastním. Byla to z naší strany neodpustitelná chyba a já doufám, že se brzy uzdravíte."

Odmlčela se.

Hyunshik neměl co říct.

Ona neměla co říct.

Chvíli počkala, než se obrátila zpátky k Jinovi. „Můžete poslat dalšího," zahučela netrpělivě.

„Nebuďte netrpělivá, prosím," vysmál se jí Jin. „Jsme tak laskaví, že vás necháme všechny vyzpovídat. Prosím, važte si toho." Kývnul na mě a na j-hopa, abychom tedy odvedli Hyunshika zpět.

„Je mi líto, ale nemůžu tady s vámi ztratit celý den," utrhla se na něj Mira mezitím.

„To je škoda," odvětil Jin bez zájmu, „už jsem si dělal naděje."

Hyunshik se vrátil za ostatními a bohužel přistál vedle vážené paní profesorky. Pamatujete si na ni? To je ta, která ukradla nůžky, přesně tak. Nyní si je schovávala v kapse a začínala panikařit. Když však spatřila Hyunshika vedle sebe, z nepochopitelných důvodů jí svitla kapka naděje. Měla nejspíš za to, že pan ředitel je hrdina, který chce všechny zachránit svou dobromyslností, a nějak přehlédla, na to jaká sečtělá většinou byla, že Hyunshik je jen vůl, co chce zachránit hlavně sebe.

„Mám nůžky," pošeptala mu.

„Cože?" zděsil se on.

„Vzala jsem je ze strachu, ale s nimi jsem v nebezpečí," začala se svěřovat.