La Casa de BTS

Plán útěku

Vraťme se ale nyní za Hyunshikem, který byl vzadu ve skladu s ostatními rukojmími a Mat jim rozdával jídlo.

„Právě jsem mluvil s členem ochranky státní tiskárny," říkal nyní tomu slavnému atletovi s malýma kulkama z Anečiné třídy na směně, jako by předtím toho týpka vůbec znal. „Říká, že jsou zavření ve sklepě. Jedenáct členů ochranky a čtyři policajti. Jsou naše jediná záchrana." Zavřel držku, když se před ním Mat objevil, aby mu mohl dát jeho porci.

„Ne, nemám hlad, díky," zavrtěl Hyunshik hlavou.

„Určitě?" přeměřil si ho Mat.

„Jo, určitě," přikývl Hyunshik, aby Mat šel konečně dál.

„Jak jako naše záchrana?" utrhl se na něj ten kluk. „Jak můžou být, když jsou zavření?" Nechápal. Na jeho obranu, byla to logická otázka.

Hyunshik však měl na všechno odpověď. „Musíme je vyzbrojit, jak se dá, sehnat nářadí a předat jim ho."

„Jaké nářadí chceš ukrást?" nechápal kluk.

„Vrtáky, kladiva, šrouby, cokoliv." Vyjmenovával Hyunshik, jako by se v tom náhle vyznal. „Viděl jsi přeci sám, co tam dole mají za arsenál." Šťouchnul toho kluka do ramene, když se díval jiným směrem, aby opět získal jeho pozornost. „Musíme jim ho sebrat a dát na záchod." Vysvětloval svůj geniální plán. „Podívej, sám to nedokážu." Jako nikdy nic, že? „Souhlasíš, ne?" apeloval. „Zkrátka potřebuji tvoji pomoc."

Hyunshik nyní svůj pohled nenápadně přesměroval na Mata, který ještě stále rozdával jídlo. „Až mě tahle gorila povede dolů na procházku, potřebuji, abys ji zabavil."

„Cože?" vydechl kluk zděšeně a znechuceně.

„Ano, vyléčil mi zranění, stará se o mě, prý to dělal za války, ale to je nepodstatné," mávnul Hyunshik rukou.

„Tak ho zabav ty," opáčil kluk. Nutno dodat, že byl chytřejší a odvážnější než Hyunshik, ale to asi všichni v téhle budově i mimo ni. Hyunshik zůstal nevěřícně zírat. „Jo, myslím to vážně," pokračoval kluk. „Zabavíš ho a já ukradnu nářadí a všechno, co je třeba."

Hyunshik zatnul zuby. Poprvé něco nešlo tak, jak chtěl, a nerad přiznával, že z toho byl poměrně nesvůj.

„Hyunshik-ssi," vrátil se za ním Mat, když rozdal jídlo. Hyunshik sebou polekaně trhnul. Mat nechápal. „Ty odpočívej." Nakázal mu. „Dávej si pozor na ránu. Potom přijdu." A zavolal si několik rukojmích na další směny.

Kapitán atletického týmu byl v té na kopání tunelu. „S nikým ten plán nerozebírej," procedil Hyunshik skrz zuby, když kluk vstával. „Ten plán je jen pro nás. Čím míň nás bude, tím větší máme šanci." Tvrdil. „A ostatním pomůžeme zvenku, platí?"

Klukovi se přeci jenom zdálo zbabělé nepomoct i ostatním – například svým spolužákům a učitelce. Ale usoudil, že ředitel, starší člověk, autorita, má nejspíš pravdu, a že by mu proto raději neměl odmlouvat.