La Casa de BTS

Mira se chce nechat zastřelit

V policejním stanu probíhaly toho rána jiné typy rozhovorů.

Sekuriťák, kterému se podařilo uniknout, mezitím zvládnul plukovníku Hanovi a veliteli Shinovi vyžvanit, kde se kope tunel, i když ne že by to až tak k něčemu bylo. Taky mu ale vyjmenoval, v jakých částech máme kamery, tedy podle toho, co si zhruba pamatoval, a to už popravdě mohlo být užitečnější.

„Chcete říct, že kromě bezpečnostních kamer v budově, tam přidali další?" ujistil se Shin.

„Ano, tyhle byly jiné," potvrdil sekuriťák, který ostatně znal tiskárnu jako vlastní boty.

„Museli jsme kopat ten tunel," vysvětloval kapitán atletického týmu na video. „Byl ve sklepě. Měli tam spoustu munice, jako na válku, byly tam bedny s náboji, zásobníky, výbušniny." Vzpomínal na kanystry benzínu a plastické trhaviny, které kvůli Hyunshikovi našel, ačkoliv po tom nijak extra sám netoužil.

„Ano, tihle tři jsou členy bandy," přisvědčil sekuriťák, když viděl mou, j-hopovu a Jinovu fotku. „Bylo jich osm, dva z nich byli cizinci."

„Dokázal byste říct, jestli byl některý z nich RM?" zeptal se velitel Shin každého z nich. A odpověď byla vždycky stejná – ne.

„Měli zvláštní jména," pokračoval sekuriťák. „Tenhle si například říkal Jin," ukázal na fotce na toho z nás, kdo měl nejnormálnější jméno.

„Byli tam Junghyun a Jungkook," vzpomínal kluk. „Ale to jsou docela obyčejná jména, ne?" Podíval se nejistě na policisty. Ti jen krčili rameny. „Potom V, Mat." Vyjmenovával. „Tenhle byl SUGA a tenhle j-hope," ukázal na naše fotky. Tu j-hopovu vzal do ruky. „Ten byl z těch všech nejméně nebezpečný." Prohlásil. „Často hlídal Aneko."

Han a Shin se na sebe zmateně podívali. „Drží snad slečnu Aneko odděleně od ostatních rukojmích?" zeptal se Han nechápavě.

„Ano," přitakal atlet, „občas ji drželi odděleně."

„Jeden z těch cizinců je raněný," oznámil jim sekuriťák. „Nebo možná mrtvý." Kousnul se do rtu. „Praštili jsme ho do hlavy kovovou trubkou. Tomu říkali Pat." Vzpomněl si.

A do policejního stanu konečně vstoupila Mira, která měla vášnivou ale pernou noc. „Jestli nás omluvíte," obrátil se Han k vyslýchanému muži. „Chci říct... můžete si odpočinout. Jestli chcete, dejte si kávu nebo něco k jídlu." A pak požádal strážníka, aby vyvedl muže ven.

Mira kráčela dovnitř pomalu a otupěle. Nic nevnímala. „Raději se posaďte," řekl jí plukovník Han. Tak ho poslechla a on před ni položil předmět doličný – Krtečkovy brýle. „Dali mu do nich mikrofon," vysvětlil jí. „Dosah jeden a půl kilometru. Museli ho tam dát, když přišel se zdravotníky. Krteček není zrádce." Povzdechl si.

Ani takovej ignorant jako je Han si nemohl nevšimnout, že Mira je naprosto zničená. Vyždímaná. Má mývalí kruhy pod očima a zjevně si ráno ani nestačila učesat vlasy. Tohle přepadení ji začínalo potápět. Ale to nás všechny.

„Vím, co se vám teď honí hlavou," pokoušel se ji uklidnit Shin. „Ale dělala jste jen svoji práci. Každý z nás by udělal to samé. Všechny stopy ukazovaly na něj." Omlouval ji. Ona se ale vůbec necítila jako, že si něco takového zaslouží.

DRUHÝ VELITEL KRIZE S RUKOJMÍMI JE PO DOPRAVNÍ NEHODĚ V KÓMATU.

RM roztrhal všechny své origami, když ty titulky četl. Cítil se neméně strašně, protože ani nevěděl, co všechno na něj už Krteček měl. Tušil, že ho podezřívá, takže se mu zčásti ulevilo, že teď nikomu nemůže nic říct, za což se nenáviděl, ale na druhou stranu věděl, že Krtečkova nehoda už navždy bude spojována s tímto přepadením, s námi, s ním, pokud na něho přijdou, a to ho strašně trápilo. Nechtěl, aby se o nás říkalo, že jsem až takoví zmetci, že jsme zapříčinili něčí neštěstí.

A když takhle nevěděl co sebou, sundal si falešné brýle, a zkusil tu druhou věc, co ho Jungkook učil kromě tancování, a sice bušit do boxovacího pytle. RM v tom nebyl přeborník, ale když byl nyní sám, potřeboval se sám i ubránit případným napadením, se kterýma je vždycky během přepadení potřeba počítat. Navíc si potřeboval vybít zlost, takže boxovací pytel v hangáru, o kterém si myslel, že na něj ani nesáhne, měl najednou jen samé výhody.

Miřina matka už byla vzhůru a zrovna umývala nádobí, když si všimla, že má na pevné lince jeden neposlechnutý vzkaz. Tak si ho poslechla a slyšela to všechno. Slyšela Krtečka, jak křičí. „Mira-ssi, to jsem zase já. Zavolej mi. Máš plný záznamník. Máme ho, poslouchej, máme ho." Miřina máma si začala dělat poznámky, jak už byla zvyklá. „Máme toho chlapa, co jim pomáhá zvenčí. Je to Namyoon! Namyoon, ten s tím moštem! To on byl na vrakovišti, to on vyhrožoval tomu Číňanovi, sakra!"

RM bušil do pytle jako divý, a i když ho už bolelo úplně všechno, pokračoval, protože měl pocit, že přesně to si zaslouží, i kdyby se u toho měl rozjebat na kusy.

„Využívá tě, jeho otisky byly ve voze policejní hlídky. Sblížil se s tebou, aby měl informace o vyšetřování. Využívá tě..." A konec. Víc se nenahrálo.

Miřina matka doufala, že to pochopila správně, a pokusila se Miře zavolat, dokud to měla všechno v živé paměti. Jenomže známe Miru a její schopnost brát telefony, že? Samozřejmě, že jí to nevzala a zprávu jí taky nahrát nemohla, protože schránka byla přeci plná. Mira byla ostatně zrovna v práci a potřebovala se utápět v lítosti a trucovat. Tiše. Soukromě. Akorát teda byla obklopená svými kolegy a ironií osudu bylo, že jim zrovna říkala: „Celý večer se mi pokoušel dovolat, ale nezvala jsem mu to." Vyčítala si, aniž by věděla, že zrovna dělá podruhé tu samou chybu. „Šestnáct zameškaných hovorů." Povzdechla si. „Volal mi šestnáctkrát. A já to nevzala." Opakovala otupěle stále dokola.

Místo, aby však nazpět zavolala své matce, o které se domnívala, že nemůže chtít nic až tak důležitého, si přehrála včerejší zprávy od Krtečka. Shin šel požádat techniky, aby neodposlouchávali, když dala telefon k uchu.

Mira začala plakat už při první hlasové zprávě, kde jí Krteček vyčítá, že mu zničí život a několikrát zdůrazňuje, že on není krtek. A ona už nyní ví, že jí nelhal.

Představovala si ho před sebou, jak nasedá do auta. Druhá zpráva. Tu už nahrával za jízdy. Třetí o tom, jak všechno poslal do hajzlu. Nadával jí, že je děvka, kterou by nepíchal ani Han, kterej seděl hned vedle. Normálně by se kvůli tomu možná s Mirou kousli, když to zaslechl, ale tentokrát tam jen oba mlčky seděli a ona poslouchala, jak jí Krteček nadává, že je vyližpinda a frigidní netykavka. Pak už si jen představila jeho auto kolama vzhůru, jak ho pohřbí ve svých troskách.

Neměla sílu poslouchat to dál. Protože kolik ran člověk vůbec vydrží, než padne? Pokud jsi Choi Mira, která právě vstala ze židle a vyšla ze stanu, tak hodně. Ale být dobrým příjemcem ran má jednu nevýhodu.

„Pozor, inspektorka Choi se blíží k budově," oznámil někdo z hlídačů venku. Velitel Shin ve stanu hned zpozorněl. Netřeba dodávat, že se mu vůbec nelíbilo, co má Mira v plánu.

Protože když rány nepřestávají, stejně nakonec padneš. A když padneš, je to jako, když přijdou všechny rány najednou.

Han a Shin vylítli ze stanu jako blesk. „Mira-ssi!" zakřičeli křičet překotně a rozběhli se za ní. Mira podlezla policejní pásku. Přestala poslouchat. A přemýšlet. Prostě jenom šla.

A když ji Mat viděl z okna, jak stojí přímo na dostřel, hned ji měl na mušce. A Mat byl kvůli Patově zranění teď hodně vyřízenej. Takže nehodlal váhat.

Ona byla tělem bez duše, když zamumlal nějakou ruskou nadávku. Byla tělo, které chtělo se vším skoncovat, když se jí objevilo červené kolečko na čele. Všechno mělo skončit během několika sekund. Ale Han a Shin naštěstí byli rychlejší a chopili se jí, než Mat stačil vystřelit.

V Matovi se sice rodilo zvíře, ale mělo se rodit postupně, mnohem pomaleji.