La Casa de BTS

Úvod k desátý části aneb křepelčí koule

Aneko neměla jako jediná Japonka, vyvolená dcera velvyslance, najednou mezi svými spolužáky a ostatními z rukojmích příliš mnoho klidu.

Ani se nemohla pořádně umejt, aby se do ní nezačali navážet. „Tady nemáš majordoma, aby ti umyl ruce, co?" začal jeden.

„Jediná se odsud dostaneš, zatímco my tu zůstaneme trčet," přidal se další.

„Podívejte se, jak je na nás drzá," šťouchla do ní jedna spolužačka, aniž by Aneko cokoliv řekla.

„Jak se cítíš, když tu s sebou nemáš tatínka, he?"

„Ani se neopovažuj dívat se nám do ksichtu."

„To s tím prsem ti určitě nahnalo strach," zazubil se na ni ten, co ji podvedl. Aneko se pokusila utéct, ale chytil ji kolem pasu. „Klídek, jo? Stejně jsme tu všichni zavření kvůli tobě." Utrhl se na ni. Ten ale rychle obrátil, co? „Tady ti nikdo nepomůže, tak si to užij."

„Nesahejte na mě! Nechte toho!" začala křičet, když se okolo ní semknul hlouček všech těch rozjívených puberťáků.

A V, ten dobrák od kosti, který dozoroval večerní hygieně, se nezvládnul jen tak dívat na to, jak ji šikanují. Navíc se cítil nyní zodpovědný za to, aby mezi rukojmími nedocházelo ke konfliktům. On na tu svou laskavost snad jednou dojede.

„Hej!" vykřikl ode dveří. Mat, který stál poblíž, se hned objevil vedle něj.

V vešel dovnitř. „Tohle vás učí na té vaší fancy škole, he?" vyhuboval jim. „Všichni proti jedné? To jste teda hrdinové." Ušklíbnul se. „A ty jsi tu ten největší? Co, atlete?" Podal si toho grázlíka a lehce ho šťouchnul do ramene. „Ty tady určitě máš největší koule, co?" Prohlásil V. „Tak se přesvědčíme." Pokrčil rameny a za ty určitě moc obří koule ho chytil přes kombinézu. „Vždyť je máš jako křepelka, vole." Zasmál se záhy. „Fakt. Má je jak křepelka." Ujistil ostatní přítomné.

Grázlík z Anečiné třídy, který byl o pár centimetrů vyšší než V, z něj měl ale nyní skoro naděláno v kalhotách.

„Jak dělá křepelka? Co?" zubil se na něj V. „Tak honem. Jak dělá křepelka?" Popichoval ho.

„Já moc ptákům nerozumím," vymlouval se ten kluk.

„Tak jak dělá třeba slepice?" V ho uchopil za koule ještě pevněji.

„Kokodák," vypravil ze sebe kluk.

„Hlasitěji."

„Kokodák!"

„Ještě hlasitěji."

„KOKODÁK!"

„KOKODÁK!" zopakoval V vítězoslavně. „Výborně." A konečně ho pustil. Poplácal ho po zádech, mrknul na kolegu ve dveřích a řekl: „Mat-ssi, odveď ty děcka a tohoto jako prvního, prosím."

„Tak dělej, kapitáne," Mat dal chlapci rudému až za ušima záhlavec a začal vyvádět ty výrostky ven.

„Ty počkej," zadržel V Aneko.

Dívka na něj hleděla pohledem vyplašené laně, protože si vzpomněla na onen nedávný incident se mnou. Ustoupila několik kroků dozadu.

Počkal, až bude zbytek skupiny z doslechu, a prohrábnul si vlasy. „Jsi v pohodě?" dal si ruce v bok.

Aneko ukázala na svou ušpiněnou kombinézu. „Mohla bych dostat jinou?" zeptala se. Tak nějak vůbec nevěřila možnosti, že by s ní V mohl mít počestné úmysly, což je nejspíš (určitě) moje chyba.

V se zasmál. „Drahá, tohle není módní přehlídka. Prostě si ji sundej a očisti ji, ne?" navrhl. „A já to taky udělám." Zkonstatoval, když se podíval na vlastní kombinézu do zrcadla. Sundal samopal, který měl přes rameno. „Už je to víc jak padesát hodin, chodíme nahoru a dolů, tiskneme peníze. Je čas na trochu hygieny." V tuhle chvíli si Aneko byla téměř jistá, že ji V chce znásilnit, a on si všiml, že je vyděšená. „Neboj se. Já budu u svýho umyvadla a ty zase u svýho. A nebudeme se na sebe koukat, jasný? Žádný podvádění." Upozornil ji.

Aneko přikývla a rovněž si přetáhla tričko přes hlavu.

„Víš, co je tvůj problém?" pokračoval, když si začal svlékat vlastní kombinézu a hleděl jen do zrcadla před sebou. „Nevíš, jaký máš potenciál." Vysvětlil dívce. „Musela sis to pěkně podělat, když jsi třídní otloukánek. Avšak... Ještě stále můžeš být královnou plesu." V na svůj obličej šplíchnul trochu vody. „Není to tak těžké, víš?" pokračoval a umyl se nyní za týlem i na pažích. Navoněl se. Začal si čistit zuby. V byl prostě profík se vším všudy a ještě ke všemu u toho dokázal Aneko povykládat, jak má lidem nejlépe ukázat své přednosti.

„Je to trochu jako v amerických filmech, ve kterých se otloukánkovi sundají brýle a najednou bum! A je z ní kočka," říkal jí a Aneko si pomyslela, že tenhle týpek je na rozdíl od toho psychouše, co po ní vyjížděl, docela v pohodě.

„Nenosím brýle," poznamenala od svého umyvadla více vzadu.

„Jasně, toho jsem si všimnul," pokračoval V a vyplivnul nyní pastovou pěnu do umyvadla. „Ale něco přeci umíš, ne?" Dodal povzbudivě.

„Tančit," napadlo Aneko.

„No výborně," pochválil ji V. „A co tančíš?"

„Klasické a moderní tance."

Aneko si také vyčistila zuby. V si umyl podpaží. Pořádně. S velkou dávkou mýdla.

„To nezní tolik drsně," zkonstatoval smutně. „Co takhle něco jinýho?"

„Lovit."

V se utíral, když tohle řekla. Úplně oněměl a málem se na ni podíval. Místo toho jen třeštil oči sám na sebe. „Vážně jsi řekla ‚lovit'?" ujistil se. „Jako se zbraněma a tak...?"

„Jo," vydechla Aneko.

„Víš co? Už jsi oblečená?" otázal se V a znovu si natáhl tričko i kombinézu.

„Jo, můžeš se na mě podívat," souhlasila Aneko, která už měla svou vyčištěnou kombinézu také zpátky na sobě.

V k ní přišel blíž a koukali nyní do stejného zrcadla. „Pokud fakt umíš lovit, vykašli se na předstírání toho, jaký seš neviňátko," poradil jí. „Sleduj. Tohle jim nažene větší strach, protože musíš udělat jen jednu věc. Musíš těm blbcům ukázat, čeho jsi schopná. Musíš jim ukázat, že nemáš strach. Sleduj." V si otočil dívku svým směrem. „Musíš trpělivě čekat, až nadejde tvá chvíle." Potom se otočil k zrcadlu a namířil na něj fiktivní zbraň (svoje prsty). „Podíváš se jim do očí a uděláš něco, co říká: ‚Jmenuju si Ibara Aneko a jsem zkurvenej šéf.' Bum. Teď ty. Dívej se na sebe a zopakuj to." Vybídl ji.

Aneko natáhla k zrcadlu svoji fiktivní zbraň. „Jsem Ibara Aneko a jsem zkurvenej šéf." Řekla, aby mu udělala radost.

V však nebyl spokojený. „Dobře, ale musíš to myslet vážně," řekl. „Ne," opravil se, „ty to myslíš vážně. Dívej se na vlastní oči." Povzbuzoval dál. „Koukni, jaká seš neohrožená. Zopakuj to." Kývnul na ni.

„Jmenuju se Ibara Aneko a jsem zkurvenej šéf."

„Cože seš?" nastavil V své ucho blíže k ní.

„Zkurvenej šéf."

„Cože seš?"

„Zkurvenej šéf!"

„Bum!" dupnul si V a pyšně se podíval na svou žákyni, která nemohla uvěřit tomu, kolik se v ní právě zrodilo odvahy.

*

Jak se vám líbí Vho řešení problémů? Řešili byste je jinak? Jak? Pomohli byste na jeho místě Aneko, nebo byste raději zůstali stranou?