Jimin měl nejlepší intimní chvíli svýho života a opravdu si nepřál, aby kdy skončila. Pořád měl paže obmotané kolem Jungkooka a nasával teplo jeho těla, jeho přirozené pižmo, které mu nebylo nepříjemné, vlastně ani jednomu z nich, přestože už se šedesát hodin nesprchovali.
„Co jsi vlastně dělal předtím?" vyzvídal Jimin neustále. „Snad jsi nebyl pořád lupič, ne?"
„Kdepak, makal jsem na spoustě věcí," Jungkook zavrtěl hlavou a podepřel si ji pravou paží, zatímco tou levou stále pevně svíral Jimina.
„Kde?" chtěl vědět Jimin. Už nyní měl pocit, že o Jungkookovi chce vědět všechno na světě.
„Chtěl jsem dělat obchodního zástupce, ale do velké firmy mě nevzali," ušklíbnul se. „Tak jsem se stal obchodním zástupcem jednoho dealera s drogama. Takže se dá říct, že jsem dělal v chemickým průmyslu. Taky jsem dělal hlídače v parku nebo v obchoďáku. To mě bavilo. Pak jsem ale někomu omylem rozbil hubu, tak mě vyhodili. Ale v neposlední řadě," zazubil se, „jsem makal jako tanečník na všech diskotékách v Busanu."
„Ty pocházíš z Busanu?" vyjevil se Jimin.
„Jo, narodil jsem se v místní věznici," přitakal Jungkook.
„Já... já jsem taky z Busanu," vypadlo z Jimina. Jungkook se k němu naklonil a políbil ho na rty. „Na žádné diskotéce jsem tě ale neviděl," pokračoval Jimin, „jak jako jsi tam tancoval?"
„Bez košile, se spoustou koček okolo sebe, tančil jsem na všechno."
„Jako na techno nebo elektrodisko?" Jimin se zasmál nad tou představou.
„A na všechno, co zrovna hráli," přikývl Jungkook. „Dokonce i když brácha dělal se sbíječkou, tančil jsem jako malej do rytmu. Prostě to mám v krvi." Odmlčel se a zahleděl se na Jimina. „Mohl jsem tančit sambu, valčík, twist, na hudbě nezáleželo," vzpomínal. „Nebo taky... taky... Pane Bože, ty seš ohromnej." Opět zabloudil do Jiminových nádherných očí s dlouhýma řasama, malinkém nose, který připomínal zobáček ptačího mláděte, až ke rtům, které byly jednoduše k zulíbání, takže nemohl už zase najít slov.
Jimin se nad něj naklonil a plácnul ho přes paži. „Co to povídáš?" ze všech těch lichotek se začínal pomalu ale jistě červenat.
„Prostě seš," Jungkook se vytáhl do sedu a pokrčil rameny.
„Spíš ohromenej," opravil ho Jimin, kterej by do Jungkooka ještě před dobrou půl hodinou neřekl, že ho zajímá tanec.
„Seš ohromenej?" zopakoval Jungkook, kterej to trochu nečekal.
„To teda jsem," přikývl Jimin. „A víš co? Ukaž mi, jak tančíš." Vyzval ho.
„Tady...?" Jungkookovi ztuhnul úsměv na tváři. Upřímně, na to jakej byl sem tam drsňák, míval docela trému.
„No tak, zatanči mi," prosil ho však úpěnlivě Jimin.
„Fajn," souhlasil Jungkook po chvíli. „Dej mi minutku."
Jak bych jen popsal Jungkookův tanec v trezoru v červené kombinéze? Bylo to... jiný. Neotřelý. Inovativní. A Jimin, který si natáhnul jen boxerky a tričko, u toho chrochtal smíchy jako prase. Už dlouho neviděl nikoho tančit na rokenrolové písně s tím, že by to zároveň myslel tak vážně, že sem přivleče obří rádio a udělá diskokouli z lepenky. Vlastně něco takového neviděl nikdy.
Jungkook předvedl své dokonalé otáčky a výkopy s frajerskými pohozy hlavou a s předstíráním, že hraje na kytaru, než si začal kombinézu pomalu rozepínat (samozřejmě proto, aby mu nezavazela).
Otočil se k Jiminovi zády a začal vrtět rameny a zadkem. Vrcholem čísla bylo, že se podivným, mně a všem encyklopediím naprosto neznámým krokem (asi bych to definoval jako vykloubení si kolen s mírným natřásáním, ale nejsem odborník) doplahočil k Jiminovi, ukázal na něj prstem. Jimin si dal potěšením ruku na srdce, načež na něj Jungkook spadnul a začal ho líbat, protože byli mladí a v pohodě zvládnou ještě jedno kolo.
*
Pro koho byste se na Jiminově místě rozhodli? Pro Jungkooka, nebo pro Hyunshika?
ČTEŠ
La Casa de BTS
Fanfiction!TOTÁLNÍ REMAKE SERIÁLU LA CASA DE PAPEL, AKORÁT AKTÉRY JSOU (PRO ZMĚNU) BTS! TEN NÁMĚT NAPROSTO NENÍ MŮJ, JE PŘEVZATÝ, VŮBEC SE K NĚMU NEHLÁSÍM A TAK! (Jen tak pro info :)) Je to takový hokus pokus, nic od toho neočekávejte, jenom se dobře bavte pl...