La Casa de BTS

Ještě ne

I nám mezitím dorazil oběd – slíbené průhledné tašky s léky a jídlem. V hale stáli únosci i rukojmí, opět nerozeznatelní jeden od druhého. Policie tedy jen položila jídlo na zem a měla za úkol zase pomaličku vycouvat. To jim ostatně měla nakázané říct jedna z rukojmích, lépe řečeno Anečina učitelka.

Pat poté, co dal společně se svým kumpánem j-hopovi pořádnou nakládačku, seděl v ředitelově kanceláři a sekretář Jimin společně s ostatními nemocnými naproti jemu. Jimin měl nyní Hyunshikův kabát na dosah. Ale ten Rus za ředitelovým stolem naháněl hrůzu.

„Tady je ale vedro," překonal strach a vstal. V pokoji přitom nebylo víc než osmnáct stupňů, ale Jimin měl vždycky menší potíže... ehm... s teplotou. Posadil se na židli dál od okna, protože mu údajně příliš svítilo do očí. Hyunshikův kabát teď měl zase o kousek blíž.

Jenomže pořád to nebylo dostatečně blízko, aby ho nikdo neviděl do kabátu hrábnout. Jimin měl sucho v puse. A uviděl lahve s vodou na stole. „Můžu?" bezmyšlenkovitě vstal a chtěl si jednu vzít.

„Co?" zahromoval Pat za stolem a namířil na něj zbraň.

„Mám jenom žízeň," ukázal Jimin na lahve. Pat tedy kývnul na souhlas, ať si sám poslouží.

„Sedni si," zavrčel na něj, jen co popadl chladivou lahev s vodou do zpocené dlaně. Jimin se začal třást. „Tak posaď se!" praštil Pat do stolu. Jiminovi vypadla lahev z ruky. Kdo by to do Rusů byl řekl, že uměj být tak empatičtí?

Jimin láhev pohotově sebral, a protože náhodou spadla zrovna tak blízko věšáku, stihnul vytáhnout Hyunshikův telefon a strčit si ho do kombinézy. Chtěl se posadit, ale když se opět narovnal, spatřil Jungkooka, který jim přinesl léky a oběd. A jak tam Jungkook viděl Jimina stát, nemohl z něj spustit oči.

„Jenom se posadím," vydechl Jimin.

„Počkej," vyhrkl na něj Jungkook. „Běž ven." Nařídil mu. Jimin se zachvěl. Co s ním jeden z těch maniaků má asi tak v plánu? „Běž ven." Zopakoval Jungkook trpělivě, což byl na něj celkem výkon. Jimin si myslel, že jde na popravu. Ale ještě ne.

Jimin čekal venku na chodbě, a když přišel Jungkook, myslel si, že nadešla jeho poslední hodinka. Ale neměl to být Jungkook, z koho by měl Jimin mít pořádnej strach. Jungkook se k němu nejprve otočil zády, aby se pořádně nadechl, vydechl a spustil: „To, co se ti teď chystám říct, ti nejspíš bude připadat jako pořádná sračka. Ten rozchod se mi nezdá jako úplně nejlepší nápad." Vyklopil ze sebe. „Chci říct... můj kolega... V... povídal, že se chceš rozejít s Hyunshikem... a... vím, že do toho nemám co kecat, ale byla by škoda zahodit ten vztah kvůli nějaké bandě lupičů, hm?"

***

Jak se vám v tomto příběhu líbí vibe Jimina s Jungkookem? Pište klidně slohovky! :)