La Casa de BTS

Bezlepkový sušenky

Jimin čekal v trezoru na Jungkooka, který mu slíbil přinést večeři až sem, snad celou věčnost. A celou tu dobu, co byl v trezoru sám, přemýšlel o tom, co se to jen děje. Co tak najednou ochromilo jeho city k řediteli tiskárny, kterými si byl ještě před několika hodinami jistý?

V hlavě mu zněly všechny ty úlisné hlášky, které mu Huynshik říkal. Jak v podstatě nikdy nepřijal jejich vztah jako něco, za co se nemusí stydět, a dokonce by ani neměl.

„Když jsi nablízku, těžko se mi dýchá."

„Tak se pořádně nadechni, protože moje máma tě chce blíže poznat." Jak moc byl asi naivní, když se na ředitele usmíval a věřil, že mu někdy dá před vším ostatním přednost? Teď jen seděl s nohama křížem v tom trezoru a kroutil hlavou sám nad sebou.

„To je jen vtip, že?" řekl mu na to tehdy. „Prosím tě, řekni mi, že je to jen vtip, že?" Jimin se na tuhle část hádky s Hyunshikem snažil usilovně zapomenout, snad proto jsem ji nikdy předtím nezmínil, ale nyní, když měl být upřímný sám k sobě, si byl jistý, že přesně takhle se to stalo.

A on, Jimin, tam před ním jen seděl, cítil se jako malé dítě, které provedlo něco zlého a teď je za to kárané, a netušil co říct. „Ne, není to vtip." Snažil se mu říct.

„Není to vtip," zopakoval po něm Hyunshik s panikou v hlase. Ten chlap myslel jen na sebe a na to, jestli mu tohle všechno projde. „Jimin-ssi, ale já technicky vzato nejsem homosexuál. Víš to, že jo?" Ujišťoval se, jako by o tohle snad šlo. Jestli seš nebo nejseš teplej a do jaké míry vůbec nesouvisí s tím, jestli seš nebo nejseš srab, ale Jimin byl moc hodnej na to, aby mu řekl něco takovýho.

Jimin seděl v trezoru, a když teď na sobě neměl ty růžové brýle, které ti zamlží mozek a zabrání v racionálním uvažování, docházelo mu, jakej je Hyunshik strašnej alibista.

„Tu homofobní svini bys nepřesvědčil, aby nám požehnala, ani kdybys byl Erós, bůh lásky." Slyšel ho říkat. Jako by se někoho, krom sebe samýho, kromě Hyunshika a možná svý mámy kdy prosil, aby požehnal jejich vztahu.

Nikdy z jeho držky nepadalo nic jiného než výmluvy.

„Tvoje matka dala příspěvek veřejně na Instagram! Umíš si představit, co na to řekne moje žena, kdyby to viděla? Co bych jí řekl? Ať vezme děti, že to spolu půjdeme oslavit? Na co jsi myslel, proboha?"

„Máme problémy jako jakejkoliv pár, Jimin-ssi, nechci se rozvést."

A Jimin si pomyslel: Proboha, jak jsem mohl být tak zabedněnej? Jenže to jsme všichni, když nás zaslepí láska.

A potom do trezoru vešel Jungkook a Jimin sám sebe nachytal, jak se na něj zeširoka usmívá a jak se mu srdce málem rozskočilo štěstím, protože se za ním vrátil a ještě s tácem plným jídla. Jiminův život se za poslední tři dny změnil k nepoznání. A on se tomu pomalu přestával bránit.

Jungkook si před něj kleknul a ukázal na tác. „Připravil jsem ti menu, který tě ohromí," uculil se hrdě a začal vyjmenovávat: „Jako první chod tu máme sendvič, kterej... no... párkrát jsem si ho připravil a neumřel jsem, takže by měl být víceméně k jídlu." Zasmál se.

Jimin se zasmál taky. Tenhle týpek, Jungkook, byl lupič, a on nemohl pochopit, proč jen má lupič větší srdce než ředitel tiskárny. Podle těch báchorek, co mu všichni vykládali, to přeci mělo být naopak, ne? Zloději přeci nemůžou mít dobrá srdce. Jimin se hryznul do rtu, začínal být zmatenej.

Jenomže Jungkook mluvil dál: „Pak tady máš sušenky... no... vzal jsem ty bezlepkový," prohlídnul si balení pro jistotu ještě jednou, kdyby to náhodou předtím přečetl špatně. „Jo, bezlepkový... Protože... Říkal jsem si... ‚Možná... možná by mohl být celiatik? To je spousta lidí.' Tak jsem usoudil, že bezlepkový budou lepší. A pořád jsou stejně dobrý." Spiklenecky mrknul.

Jimin nemohl uvěřit tomu, že na něho Jungkook takhle myslí a musel se v duchu opravit. Byl totiž zmatenej už dávno předtím, než jsme přišli do jeho života. Jenom si to díky Jungkookovi, který mohl být jeho klíčem a spásou k celé téhle dramatické situaci konečně uvědomil. Uvědomil si, že žije ve lži a že v ní dál žít nechce.

„No a nakonec jsem vzal čokoládový srdíčko, protože je mám moc rád," zašklebil se. Ve skutečnosti chtěl říct „protože tě mám moc rád", ale nechtěl znít lacině, přeci jen znají se několik hodin a Jiminova komplikovaná situace s Hyunshikem mu byla velmi dobře známá. „Tak snad ti bude chutnat taky. Jo a abych nezapomněl, taky jsem vzal pár bonbonů."

Jimin pozoroval jeho svalnatou potetovanou paži, jak vytahuje z kapsy bon-pari.

„Potřebuješ si osladit život, víš? Měl jsi to teď těžký," povzdechl si Jungkook.

Jimin se díval na jeho usměvavé rty, na kroužek v tom spodním, a najednou netoužil víc po ničem jiném než zjistit, jaký to je líbat se s někým, kdo má piercing. Ani nad tím neuvažoval, když vyšel vlastními rty Jungkookovi vstříc a dal mu pusu. Ne příliš dlouho, ani krátkou, ale něžnou, chápající, i kdyby to mělo být jen jednou, i kdyby to mělo být jen poděkování za to, co už pro něj udělal.

„Promiň, já..." zarazil se, když se na chvíli odtáhl. „Nechtěl jsem... totiž... ty nejspíš nejsi..."

Jungkook na něj zíral. Nemohl uvěřit tomu, že se to stalo. Ale nechtěl slyšet žádné omluvy, protože to bylo kurevsky skvělý. Přitáhnul k sobě Jimina za lem kombinézy a políbil ho na oplátku. Jimin začal po chvíli polibek oplácet. Byl si jistej, že tohle zatraceně chce, a nepřemýšlel nad tím, že stejně tak jistej si byl, když si začal s Hyunshikem.

Jungkook byl ale mnohem lepší milenec a mnohem dýl vydržel. Sundal si vrchní část kombinézy, tričko, všechno pro něho bylo přirozený a plynulý, celý jeho život a celá tahle loupež směřovaly k tomu, že si to měl rozdat s Jiminem v trezoru.

Jimin se vysvléknul stejně. Jungkook si pomyslel, že má krásný tetování pod žebrem a vlastně celkově moc krásný tělo, ale nebyl schopnej slov, protože jeho mozek byl moc zaneprázdněnej věcma, které mu připadaly důležitější. Políbil všechny Jiminovy části, které se mu zdály důležité, takže vlastně asi tak všechny. Líbal ho za krkem, vzal do zubů jeho řetízek, pokračoval na záda a po páteři a říkal si, jaký má kurva štěstí, že potkal takovýho fešáka. Jestli někdy chtěl přistoupit na to, abychom spolu my dva experimentovali, zdálo se to jako v minulým životě.

Protože víte, lidi můžou mít různej druh sexu, ale ten, co měli ti dva, byl jeden z nejčistších a nejpřirozenějších. Nemuseli si říct jediný slovo, aby věděli, co chcou dělat. Měli pocit, že se znají celej život a že osud si umí najít ironické cesty, jak svést lidi dohromady.

Jimin se cítil víc v bezpečí a pociťoval mnohem víc rozkoše než kdy s Hyunshikem. Jungkook mu dával mnohem více pozornosti. Když seděl v Jungkookově klíně, když mu položil ruku na zadek nebo se mu jemně zaryl nehty do jeho zad, cítil se jako Bůh. A cítil, že Jungkook se k němu přesně tak i chová – jako k něčemu vzácnýmu a jedinečnýmu. A zacházel s ním s takovým respektem, jaký paradoxně nezažil roky.

Jungkook se ho nemohl nabažit. Když Jimin ležel pod ním, udělal by pro něj úplně všechno. Hrál si s ním, dával mu prsty do úst a slízal pot z jeho lepkavého těla, jako by to byla nejsladší věc, co kdy ochutnal. Ale zároveň se k němu choval něžně, džentlmensky a poslouchal jeho tělo stejně jako svoje vlastní, což se skoro nedalo splést – jejich těla mluvila totiž stejným jazykem. A to je hodně jedinečný. Stane se ti to jen jednou, pokud vůbec.

A Jimin to věděl. Vjel Jungkookovi rukama do vlasů, sahal po jeho vyrýsovaných svalech na břiše, zádech i na hýždích. Poprvé po dlouhé době vyvrcholil, aniž by u toho musel myslet na něco nebo někoho jiného. Pravdou taky je, že Jungkook na rozdíl od Hyunshika alespoň měl čím ho k tomu vrcholu přivést, ale tady nešlo jen o délku péra.

Jimin si myslel, že v Hyunshikovi poznal spřízněnou duši, ale teď, když potkal Jungkooka, pochopil, že se nemohl víc mýlit sám v sobě i ve svém okolí.

*

Další drobná vsuvka: Je někomu vyloženě příliš nepříjemné, že by tihle dva měli být spolu? :D