La Casa de BTS

Jaké jiskry?

Hyunshik si poslední dobou zažil krušné chvíle. Měl za to, že ho Mat, který tvrdil, jak hrozně je hetero, přivedl do kanceláře znovu proto, aby ho mohl mazat hruď nebo tak něco. Proto mu vyhrkly slzy, když uslyšel Matův brunátný hlas, který mu říkal: „Mám pro tebe milé překvapení." V tom hlase bylo nějaké spiknutí.

Hyunshik si to přebral tedy po svém. „Podívej... chci, abys věděl, že já jsem otevřen všemu, ale tohle... Prostě mezi námi necítím ty jiskry a..." Narcistně se domníval, že by o něj snad nějaký jiný muž kromě Jimina mohl mít zájem.

Mat se zamračil. „Jaké jiskry? Já nerozumím." Zakroutil hlavou a jistě by to s Hyunshikem rád prodiskutoval do hloubky, ale nebylo mu přáno.

Do místnosti vstoupil Jimin – živý Jimin s Jungkookem v patách.

Mat ukázal na Jimina, který šel k Hyunshikovi neustále blíž. „Tohle je to překvapení, o kterém jsem mluvil," uvedl na pravou míru. „O jiskrách si promluvíme jindy."

Hyunshik nasucho polknul. Jimin ho instinktivně napodobil.

Jungkook odtušil, že potřebují soukromí. „Mat-ssi," okřikl kolegu. „Nech je chvíli o samotě, potřebují si promluvit."

Hyunshikovi se spustily slzy jen, co za nimi zaklaply dveře. Jimin se na něj začal hřejivě, zeširoka usmívat. Najednou v tomhle podivném chaosu měl pocit, že nastala nějaká systémová chyba a že poslední tři dny se do života nikoho z nás prostě nepočítaj. Chtěl Hyunshikovi všechno odpustit.

Potom se ovšem stalo tohle: Hyunshik neřekl ani slovo. První, co udělal, bylo, že popošel k Jiminovi blíž a políbil ho. Jimin mu dal paže kolem ramen.

„Myslel jsem, že tě zabili," plakal mu Hyunshik na rameni. Políbil ho na čelo, pak znovu na ústa, na krk. Jediný, co chtěl po tom všem dělat, bylo se muchlovat. „Ale já přísahám, že jsem tušil, že tě ještě někdy uvidím." Hyunshik si mezitím začal vymýšlet stupidní klišé. „A to mi dodávalo sílu i v tu chvíli," jemně se od něj odtáhl, „kdy jsem bojoval o život."

Jimin tam jen stál jako opatřený. Neschopen slova. Zrazený. Podvedený. Přeci jen se naivně domníval, že chvíle jeho zmrtvýchvstání bude tak nějak... no... víc o něm. Ale narovinu, co bylo vůbec o něm v tomhle pochybném vztahu? I já se ke svým partnerům chovám líp než Hyunshik, a to jsem nasadil laťku mizerně nízko.

„Byl jsi tam, nikdy jsi neodešel," Hyunshik promlouval k Jiminovi jako k nějaké modle, zatímco ho mačkal a sápal se po něm. Tahal ho za vlasy, drtil v ruce jeho zadek a ani na vteřinu ho nenapadlo, že by to Jiminovi mohlo být nepříjemné.

„Tohle se mi ještě nikdy nestalo," vydechoval Hyunshik. „Jsem z tebe tak nadrženej." Funěl jak dva tucty volů. Ne že by si Jimin raději třeba popovídal o svým traumatu, to vůbec. „Přísahám, že tě odsud dostanu, lásko," zamumlal Hyunshik a naposledy ho políbil, než zůstali stát na místě v objetí.

*

Jak byste se cítili na místě Jimina? Chtěli byste se k Hyunshikovi vrátit?