La Casa de BTS

Miřin nekalý plán

Mira mezitím oznámila plukovníku Hanovi a veliteli Shinovi, že se rozhodla poslat Krtečka dovnitř. Těžko říct co jim nakecala, aby obhájila, proč posílá zrovna jeho – asi něco jako, že je fakt nadanej nebo tak.

„Vítám tato rozhodnutí, která děláte při projížďce sanitkou," odvětil ironicky Han. „Ale má přítomnost zde se řídí pouze přáním vlády, která požaduje nenásilné řešení."

„Ale copak? Ze zpravodajské služby se najednou stali pacifisti?" utřela ho Mira. „Nebyl jste to náhodou vy, kdo tam včera chtěl vtrhnout s tanky?" Zvýšila hlas.

„Chtěl jsem je překvapit, abychom to ukončili co nejdříve," bránil se Han. „Ale nyní je prioritou, aby nebyly žádné oběti. Takže má rada zní: vyjednávat a čekat."

„Musíte být pěkně naštvaný sedět tu celý den, mít o sobě velké mínění a přitom neudělat jediné rozhodnutí," jela do něj dál.

„Inspektorko, nehodlám vás urážet, protože chápu, že v jistém věku nad vámi přebírají kontrolu hormony. Znám to od své matky," zabrblal pod fousy a chtěl Miru obejít.

„Kam jako jdete?" nechápala.

„Jak zajisté chápete, musím o všem podávat hlášení."

„Beze všeho." Dovolila mu tedy vyřídit telefonát se šéfem a obrátila se na zbylé kolegy. „Doteď byli únosci vždycky o krok napřed před námi," řekla jim. „Měli všechno naplánované. Až na tenhle výstřel. První nečekaná věc. A toho musíme využít." Mira už zase byla ve svém živlu. Postavila se před plán tiskárny. „Jediná možnost, jak se dostat dovnitř, aniž by nás zachytili jejich kamery, je postupovat podzemním potrubím, které vede přímo do suterénu. Je to ventilační šachta."

„Byla navržena před sedmi měsíci, aby odváděla horko z rotaček," doplnil velitel Shin. „Je ve výstavbě. Pravděpodobně o něm neví." Uznal.

„Potřebuji, aby tamtudy vnikli dva muži," požádala ho Mira.

„Půjdu já a zde přítomný důstojník Park," odvětil Shin.

„Dobře," přikývl Mira. „A tady zástupce Kim," (to je pan Krteček, kdyby někdo z vás stejně jako já zapomněl, jak se vůbec jmenuje), „doprovodí chirurgy a půjde tam jako zdravotník. Je za minutu čtvrt na sedm. Seřiďme si hodinky." Nařídila kolegům.

A tak začal první troufalý plán vrchní inspektorky.

„V osmnáct dvacet tam půjde chirurgický tým," vysvětlovala. „Podle vedoucího interní kliniky bude operace trvat maximálně třicet minut. Ale můžete ji protáhnout přesně do sedmi. A až budou lékaři odcházet, zaměstnají velkou část únosců, kteří je budou hlídat. V tu chvíli Shin a Park vniknou dovnitř podzemím. Dostanou se tam průchodem ze sklepa. Budou mít červené montérky a Dalího masky. Infiltrují se mezi rukojmí. Vyjde to jedině, když budeme naprosto přesní."

„Inspektorko," oslovil ji náhodný strážník. „Je tu žena pana ředitele."

„Okamžik, prosím," požádala Mira. „Veliteli Shine, pusťte se do toho." Rozdala rozkazy. Potom se obrátila na Krtečka. „Vem si na starost lékaře. A buď opatrný."

Tak si to naplánovala. A přesně tak se to nestalo.

Nyní se ale musela ještě věnovat Hyunshikově vyděšené manželce. „Co se stalo?" ptala se hned. „Je můj manžel v pořádku?" Zjevně o něj už dva dny zmírala strachy. Muselo to být nepříjemné být venku a netušit, co s ním je. Jakkoliv moc se hádali, určitě si nepřála něco takového.

„Váš manžel je při vědomí a stabilizovaný," ujistila ji Mira nyní. Uchopila ji za dlaň. „Byl postřelen omylem."

„Postřelen? Jak to myslíte postřelen?"

„Je raněný, ale naživu," uvedla na pravou míru Mira. Hyunshikova žena začala ztěžka oddechovat. „Jen klid." Těšila ji Mira. „Únosci nám dovolili přijít s chirurgy, okamžitě se podrobí operaci."

„Promiňte, ale... nějak jsem vás neposlouchala," Hyunshikova žena se třásla a popotahovala.

„Buďte klidná," ujistila ji inspektorka. „Všechno dobře dopadne. Posaďte se, prosím," navrhla jí a žena s poděkováním poslechla. „Můžete s ním mluvit teď hned?"

„Ano," zněla odpověď.

„Nasaďte si tedy sluchátka, za chvíli vás spojí."