La Casa de BTS

Dvě vteřiny

Miřin příchod do práce hned druhej den byl o poznání těžší než ten první. Nikde už nebylo ticho. Všude stáli novináři a ptali se jí, jestli má zpravodajská služba s policií nějaké konflikty, jestli podala trestní oznámení na svýho exmanžela a podobný sračky, než ji z toho přišel Krteček osvobodit.

„Jak o tom sakra vědí?" zeptala se znepokojená Mira.

„To nevím." Kámo, nechci bejt rejpal, ale víš ty do prdele vůbec něco? Kdyby RM věděl, že budeš tak natvrdlej, nemusel se s přípravou tohoto přepadení srát tak dlouho.

Pro Miru však tohle byla ta méně nepříjemná část. Ještě si to musela vyříkat s plukovníkem Hanem. „To už jste zpátky?" zavtipkoval, když se objevila ve stanu.

„Podívejte," řekla mu, když si ho na chvíli vzala stranou. „Včera jsem odsud odcházela poněkud nervózní, neměla jsem moc čistou hlavu. Ale jsem připravená s vámi komunikovat. Myslím, že společně můžeme najít přijatelné řešení této nelehké situace."

Řekla to dost hezky, že jo? Jenomže její naivní představa stála na tom, že zpravodajská služba nějakou spolupráci vůbec potřebuje. Víš, když jdeš přepadnou Státní tiskárnu cenin a seš zavřenej s osmi dalšími lidmi a desítkami rukojmích, tak jo, musíš si vzájemně pomáhat, i když se ti fakt nechce. Protože seš tam fyzicky zavřenej. Nemáš kam zdrhnout. Ale oni tam venku? Kdykoliv můžou udělat to, co málem před chvílí udělala Mira sama. Můžou od toho dát ruce pryč. A to nikdy nebude úplně stejná situaci, i když kolem sebe máš ty nejloajálnější kolegy.

Proto se ani nemůžeme divit, že Han řekl: „Vážím si vaší omluvy. Tady mě máte a jsem plně k dispozici." Jako by to, co se předtím stalo, vůbec nebyla jeho vlastní vina. „Ale aby nedošlo k nedorozumění, jsem již ženatý." Pokusil se odlehčit atmosféru vtipem.

Paní inspektorko, kam vy byste přišla bez svýho oddanýho Krtečka? Nejen, že sjede toho chlíváka Hana svým věčně zarmouceným pohledem, ale dokonce vám hned před ksicht vtiskne fotku mýho kluka, abyste se měla čím zabavit. Řekne vám o něm všechno, co už ví, přibližnej věk a taky to, že už pracuje na ověření identity v databázi.

Nemůžu však Miře zase tolik křivdit, protože byla dost bystrá. Požádala kolegy, aby jí ukázali celý to video. A všimla si něčeho, čeho oni předtím ne – mobilů nalepených na stěně. Taky identifikovala j-hopovu zbraň. Vzácnou, zjevně koupenou na černým trhu. A šla dokonce ještě dál. Nechala si přiblížit ten záběr.

A najednou měla jmenný seznam všech rukojmích v podobě jejich telefonů na zdi. Dvě vteřiny. Blbý dvě vteřiny a mohlo být všechno jinak. Tentokrát jsme byli v pasti my. Mira totiž na nic nečekala a rovnou se spojila s naším vůdcem.

RM možná netušil, proč mu zrovna volají, ale zároveň věděl, že nyní musí být na náhlé telefonáty od policie připravenej vždycky. Rituálně si oblíkl sako a na nos posadil ty směsný brejle. U hovorů jako je tenhle rituálně skládal origami, aby se nějak odreagoval od vážnosti té situace.

„Nepřijde vám fascinující tohle zvláštní propojení?" zeptal se jí jen, co to zvednul. „Zrovna teď jsem vám chtěl volat, věřila byste tomu?" Ať už to byla pravda, nebo ne, Mira musela uznat, že to zní přesvědčivě.

„No vzhledem k tomu, že já jsem vyjednavatelka a vy únosce..."

„Neměli bychom však nechat tento zločin zasáhnout do našeho vztahu, nemyslíte?" snažil se přeložit papír napůl. Sice mu to moc nešlo, ale aspoň měl co dělat s rukama. „Nevím, jak vy, ale já v tom rozhodně vidím příležitost."

„Příležitost k čemu?"

„Abychom se poznali." Je fakt, že mu to začínalo ujíždět směrem, jakej si ani neuvědomíš, když seš obyčejná lidská bytost. Možná se RM tak moc považoval za robota, že si neuvědomil, že je jen člověk. A že víc než lišáckej úsměv a brýle za něj právě mluví jeho poklopec. „Ujišťuji vás, že kdybyste mě potkala v baru, nejspíš byste mi nevěnovala nejmenší pozornost." No právě. „Řekněte mi, inspektorko, předstírala jste někdy orgasmus?"

„Ne."

„Prosím vás, inspektorko, ocenil bych, kdybyste mi nelhala."

„Tak možná ano. Možná, že jsem to udělala. Muž je totiž nastavený tak, aby ejakuloval co nejdříve a žena, aby vydržela co nejdéle. A tahle malá odlišnost daná přírodou nás občas vede k předstírání orgasmus."

„A není to nic jiného, než drobný podfuk, malá lež, viďte?" RM to měl dokonale naplánovaný. „Stejně jako ten včerejší zásah třech elitních jednotek." Jenomže to si ještě stále myslel, že i tuhle bitvu vyhrává. Měl dokonalej plán. A já už mu ho dvakrát stačil posrat. „Inspektorko, prosím vás, přestaňte lhát. Vystavujete nebezpečí životy nevinných lidí."

„Nebudu," odpřisáhla až trochu moc klidně. Mohl tušit, že má ňáký karty v rukávu. „A nyní mi povězte, proč jste mi chtěl volat."

RM jí nadiktoval požadavky rukojmích, kteří potřebovali léky. Taky jsme potřebovali jídlo. Ale na to Mira kvůli našim nedocenitelným rukojmím musela přistoupit. Požádal ji o předání obojího v průhledných taškách, aby nám k tomu náhodou nepřihodili nějakej granát nebo tak. „A nyní mi řekněte, proč jste mi volala vy?"

Pravidlo číslo čtyři, jak sbalit ženskou: Nikdy se jí neptej, proč ti volala. V lepším případě se s tebou už nechce nikdy vidět, v tom horším ti řekne něco jako: „Abyste se okamžitě vzdali." To RM nečekal. Tehdy poprvé uklouzl on. Bylo to jemné uklouznutí, ale cítil to. „Mám fotku zevnitř budovy." Prozradila mu. „Znám identitu jednoho z vás, a pokud budu tímto tempem pokračovat dál, za chvíli vás odhalím všechny."

„Inspektorko," oslovil ji se smíchem. „Připadá mi, že..." Blafujete? Kéž by.

„Nabízím vám dohodu s prokurátorem. Mohu snížit vaše tresty ze šestnácti na osm let, pokud okamžitě vylezete. Nikdo neumřel, což mi dává jisté možnosti."

„To mi nepřijde jako spravedlivá dohoda, inspektorko. Ve vašem scénáři totiž prohrajeme."

„Už jste prohráli," opáčila. „Podívejte, RM-ssi." Olízla si rty. „I v tom nepravděpodobném případě, že se odtamtud dostanete, budou vaše tváře ve zprávách, na policejních stanicích i na hranicích." Jo, musím uznat, že tohle se nám fakt nepovedlo. Jsme imbecilové. „Zůstal jste bez plánu B." To bohužel pro inspektorku Miru nebyla úplně pravda. RM si možná zapomene ten svůj poklopec zapnout (až se teda vybouří po tomhle rozhovoru s vámi, samozřejmě), ale nikdy by nezapomněl na plán B.

„Můžu přejít rovnou k plánu C, jestli chcete." Nebo tak.

„Pořád si myslíte, že blafuju, viďte?" Bohužel jo, ale už to nebude trvat moc dlouho, slibuju. „Abyste tedy věděl, že nelžu, sdělím vám jeden údaj: na zdi máte suchým zipem připevněno šedesát sedm mobilů. Dávám vám jednu hodinu na přijetí mého návrhu." A s těmito slovy zavěsila.

***

Komu víc fandíte: Lupičům, nebo policii? Změnil by se váš náhled na situaci, kdyby BTS byli v tomhle příběhu policisti? :D