La Casa de BTS

Jin neví ani hovno

Hyunshik se tedy vrátil ze sklepa přímo za tím, koho ještě považoval za jednu ze svých lásek – za Jiminem. „Vážně se chceš rozejít?" vybafnul na něj hned. Jimin na to nic neřekl. „Omlouvám se za to, co jsem ti včera řekl, Jimin-ssi. Byl jsem úplně mimo, choval jsem se jako naprostej blbec. Nikdy jsem nebyl moc odvážnej, víš?" Co na to měl Jimin asi tak říct? Že je to všechno pravda? „Celej podělanej život jsem dělal jenom to, co po mně ostatní chtěli, a nikdy to, co jsem chtěl já. A musela nastat tahle situace... Sakra, všechny ty kulky a pistole mi pomohly si uvědomit, co doopravdy chci. Budu konečně myslet na sebe. Chci říct, na sebe a na tebe. Miluju tě, Jimin-ssi. Miluju tě strašně moc, teď jsem si tím doopravdy jistej. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Chci se dát rozvést, odjet do jinýho státu a vzít si tebe. Budeme manželé, umíš si to představit?" Položil Jiminovi svou větší dlaň na jeho menší položenou na zemi. „Jestli se odsud dostaneme, chci, abychom byli rodina. Adoptujeme si spolu děti a tak." Jo, děti, na to Jimin slyšel. Vždycky si přál mít spoustu dětí.

Něco na Hyunshikově proslovu ho však zarazilo. „Jak to jako myslíš ‚jestli se odsud dostaneme'?" zděsil se.

„Kopou si tunel." Řekl přesně to, co bylo zakázaný.

„Cože?"

„Jo, mají spoustu plastické trhaviny a kanystry s benzínem. Zlikvidujou nás." Takže ano, Hyunshik svůj dojemnej proslov totálně pohnojil tím, že Jimina vyděsil k smrti.

Ale to už do haly vcházel Jin. „Vstávejte!" zařval na všechny.

„Musíme se spojit s policií a přimět je k zásahu," jel si Hyunshik mezitím to svoje. „Mám v kanceláři mobil, v mým kabátě. Nevím, jak se tam dostat."

A protože Jimin byl zaláskovanej a nyní taky začal věřit, že bude dokonce i brzo mrtvej, řekl Hyunshikovi tohle: „Půjdu tam já." V tomhle vztahu byla veškerá kuráž totiž bohužel jen na jedný straně.

„Ne, to ne," zděsil se Hyunshik. Ale Jimin už byl rozhodnutej. Málem pověsil na hřebík svůj život kvůli tomuhle beznadějnýmu vztahu.

„Vždycky se najde nějakej hrdina," povzdechl si Jin, zatímco odměřeně procházel kolem rukojmích, „kterej si myslí, že může všechny spasit. Myslí si, že si nikdo nevšimne, když se pokusí kontaktovat policii, že jo?" Já a Jungkook, kteří jsme tam zrovna stáli na svý směně, jsme se na sebe významně podívali. Zatím jsem totiž netušil, jak moc jsem to hned v sobotu ráno dojebal jednou hloupou hádkou. „Výborně." Zatleskal Jin ironicky. „Zasloužili byste vřelé gratulace, protože jednomu z vás se tohle podařilo. Vyfotili jste si tady něco a poslali to na policii."

Aneko nedošlo, že když zapnula svůj telefon, tak ji začali nahrávat. Nejspíš se i trochu bála přiznat, že něco takovýho udělala.

j-hope zrovna scházel ze schodů a všechno slyšel. Dočista v něm hrklo, protože si jako jedinej domyslel, co se asi stalo. Co se nejspíš muselo stát a že za to rozhodně nemůžou rukojmí. A jeho myšlenky byly bohužel pro nás správné.

Jung Hoseok. Jeho krásný, nadějeplný jméno se na tabuli v policejním stanu i s jeho fotkou objevilo jako první. „Narozen v Gwanju, specialista na alarmy, dva roky pracoval v bezpečnostních firmách. Je spojován s loupeží v jedné vile v Pekingu. Interpol na něj vydal zatykač," shrnul ve zkratce jeho život pan Krteček, jako by to byly ty nejdůležitější věci.

Vraťme se ale zpátky k Jinovi. „Velice rád bych nyní viníkovi dal příležitost udělat krok vpřed, abyste mu vy všichni mohli poděkovat," vybídl rukojmí. „A taky bych ho chtěl požádat, aby mi laskavě vrátil ten telefon." Jin nebyl úplně typ, kterej by po něm začal pátrat jako nějaký detektiv. Trochu věřil, že se teď přiznají, a on už to nebude muset dál řešit.

Nikdo z rukojmích ani nedýchal. Anečin telefon už byl samozřejmě zpátky na svým místě. Neměla ho u sebe.

Mira ve stanu mezitím řekla velice chytrou věc. „Hoseok musel někdy v minulosti Státní tiskárnu cenin navštívit, aby si prostudoval alarmy. Projděte proto pevné disky bezpečnostní agentury." Jenomže j-hope nechodil do tiskárny sám, což Miru samozřejmě napadlo. „S trochou štěstí s ním posílali někoho dalšího z bandy." A v tu chvíli se začala stahovat mračna i nad mojí hlavou.

„Mate," oslovil Jin svého kolegu, který mu okamžitě přispěchal na pomoc. „Svlékni ho." Ukázal na náhodného z rukojmích. Pat i Mat všeobecně pracovali nejvíce pro něj, případně pro vůdce, než pro ostatní z nás.

Když jsem však viděl, jak ten nevinný muž trpí, když ho dvoumetrovej Rus popadnul za ramena a nutil ho se svlíkat, nedokázal jsem tam jen tak stát a nic nedělat. „Přeskočilo ti nebo co?" zasyčel jsem na Jina.

Znovu nadzdvihl obočí a podíval se na mě. „Teď dávej dobrý pozor," pokynul mi, abych se díval na toho chudáka, kterýho Mat trápil. „Byl to jeden z vás," obrátil se zpět k rukojmím, ale mýlil se. Ti chudáci za to tentokrát fakt nemohli. „A já jen nevím kdo. Takže to budeme muset vyřešit jinak." Stál nyní před Jiminem. „Jungkook-ah," podíval se na kolegu stojícího vedle mě. Taky netušil, co se stalo. Ale pak ukázal prstem na Jimina a poručil Jungkookovi udělat to samý, co předtím Matovi – aby ho svléknul.

Jungkook se na mě zoufale podíval. Nepřišel sem nikoho sexuálně obtěžovat. Nyní mu nezbývalo než odvléct Jimina stranou a říct mu, ať ze sebe shodí tu kombinézu.

A pak se Jin zastavil u Aneko, které pomaličku docházelo, že by v tomhle neštěstí mohla mít prsty. „Tys nahrávala to video v místnosti s telefony, viď?" j-hope stál na schodech a koukal se provinile. A v tu chvíli jsem si pomyslel: Tak tohle je teda v prdeli.

Jimin stál strnule na místě. Nedokázal pohnout ani brvou. Jungkook mu tedy se svlíkáním musel pomoct. Ale Jimin byl stydlivá duše a ještě pořád nedostal svý léky, už zase začínal chytat záchvat.

„Co se děje?" zeptal se ho Jungkook.

„Nemůžu dýchat," Jimin se zalykal. „Prosím, potřebuji si odpočnout."

„Jin-ssi," ozval se Jungkook. „Odvedu ho." Nenapadlo ho, že Jimin má možná postranní plány. Ten záchvat ho totiž vážně dostihnul, jenom to nebylo tak hrozný, jak právě předstíral. Byl tedy odveden za staršími a nemocnými.

A j-hope to nevydržel. Přišel za Jinem, aby mu řekl. „Počkej, musím s tebou mluvit."

„Co zas?" Jin obrátil panenky v sloup. Měl za to, že už si všechno řekli.

„Vím, co se stalo," přiznal j-hope. Tím zpečetil svůj osud, ale alespoň tím zastavil trýznění nevinných rukojmích.

***

Jak dlouho to podle vás ještě Jimin vydrží s Hyunshikem? Házejte čísla! ;)