La Casa de BTS

Unikátní sbírka vycpaných zvířat

Mira dostávala nyní naučnou přednášku o penězích od největšího znalce peněz osobně – od Jina. „Vidíte tady ty zlaté mince?" upozornil ji a ukázal do vitríny. „Našli je v žaludku jednoho mumifikovaného námořníka." Vysvětlil. „Kapitán očividně přišel na to, že ukradl část nákladu, který přiváželi odněkud z Afriky, možná z Indie. Donutil ho spolykat všechny mince, které šlohnul, dokud se neudusil."

„A teď si představte, že bychom na vás použili stejný trest," odvětila suše Mira, protože jeho přednášky ji fakt nezajímaly.

Možná si myslela, že ho ta představa i lehce vyděsí, ale Jin místo toho začal hýkat smíchy, až se málem po zemi svíjel. „To je dobrý," chlámal se. „Skončili bychom jako vycpaný zvířata. Unikátní sbírka." A začal inspektorce ukazovat, v jaké póze ho mají vystavovat. Vlastně mu to vůbec nepřišlo jako trest. Kdyby měl při tomhle přepadení umřít, přál by si, aby ho vykuchali, vycpali penězi a vystavovali v tomhle muzeu. „Je s vámi opravdu velká zábava, inspektorko," vyšvihl jí upřímnou poklonu.

Ona si ho však nevšímala a mrzutě se posadila zpět na svou židli. „Nepřišla jsem sem vyprávět vtipy, Seokjin-ssi," napomenula ho.

„To jste ale měla, jste v tom dobrá," opáčil on.

„Ještě zbývají čtyři policisté, jedenáct členů ochranky a tři mladiství včetně Ibary Aneko," začala vyjmenovávat.

„Prosím vás, nebuďme tak hr," kroužil nyní okolo její židle a té druhé, nyní prázdné. „Musíte se uvolnit. Moučník se přeci vždycky jí až nakonec, ne?"

„To jistě," uznala, „ale když se na něj čeká příliš dlouho, tak mi většinou způsobí zažívací potíže." Musím přiznat, že Mira byla ta z nás, která se takovými potížemi už ani netají, já to většinou řešil jinak – jím teď jednou, maximálně dvakrát denně. Jenomže Mira samozřejmě tuto řečnickou kličku použila k tomu, aby mohla říct následující: „Chci vidět slečnu Aneko okamžitě."

„Upravuje se," odvětil Jin. „Však víte, jací jsou mladí lidé. Takoví ješitní. Myslím, že hluboko uvnitř si nesou nejistotu, která potom doprovází některé ženy celý život." Zazubil se.

Myslím, že Mira mi měla v životě projevit víc vděku už jenom za to, že jsem nyní přišel a odtáhl Jina stranou, aby ho nemusela dál poslouchat. „Tak kde jsou ty potraviny?!" zahalekal naschvál nahlas, aby ho Mira slyšela.

„Mat je vyndává z ledničky," odvětil jsem bez zájmu. Přišlo mi totiž jako blbá taktika srát Miru tak moc, že s námi nebude chtít mluvit. Měla by si od něj na chvíli odpočinout.

Dalšími „potravinami" byli totiž poldové. V podstatě se měli jít po pár dnech podívat na jednu ze svých šéfek. Ale v tichu mohla Mira nyní slyšet stroje, které jely na plný výkon a tiskly bankovky, a uvědomila si, že jsme ji oklamali. Najednou si byla jistá, že ty výstřely byly fingované a její návštěva v muzeu posloužila jen k tomu, aby nám darovala dvě hodiny svého času, po které byla mimo hru, zatímco my si vesele mohli tisknout další peníze.

RM měl pravdu. V tomto přepadení zatracenej čas znamenal peníze. A Mira už nám nechtěla dopřát ani won navíc.

„V první hodině jsem vám řekl," slyšel jsem ho ve své hlavě, „že svým způsobem nebudeme krást, je to tak?"

Na tom jsme se, myslím, všichni shodli.

„No dobrá," RM si nasadil brýle. „Tak je nejspíš načase, abych se přiznal, že jsem vám lhal." Prohlásil tehdy zcela vážně. „Protože my něco krást přeci jen budeme, a sice drahocenný čas jihokorejské policie. Nastražíme jim pasti, oni se chytí a my je zavedeme do slepé uličky. Nebudou se tak moci soustředit na svůj hlavní úkol, tedy dostat nás všechny ven. A když budeme mít jejich čas a pozornost, budeme ji muset jen protáhnout. Jako by to byla žvýkačka. A stroje zatím pojedou o sto šest," zde se určitě podíval Vho směrem, a ten se jen přidrzle uculil, zatímco lízal lízátko.

„Nejsou však hloupí," pokračoval RM, „v určité chvíli si uvědomí, že je to celé jen hra, trik k odvedení jejich pozornosti, ale i v té chvíli ji budou muset dohrát dokonce. Nebudou moci dělat nic jiného, protože jejich povinností je vyřešit tohle přepadení bez obětí."

Znělo to tak jednoduše. Ale to by tomu musela velet jiná inspektorka. Nebo možná raději inspektor. Protože Mira byla žena zvyklá žít ve světě mužů, svobodná matka uprostřed dramatického boje o dceru, žena, která snesla týrání. A ten blbeček Jin se ji snaží zaujmout tím, že se vedle ní na pána posadí, louská buráky a sem tam jí nabídne. Měla pocit, že ho ve skutečnosti má na háku, protože se naučila, že my muži jsme všichni do jednoho tupí jak měsíc nestrouhaná tuha. Minimálně. Cítila se vedle Jina pohodlně, protože byla jako učitelka a on jen neposlušný žák. A to není žádná pornografická metafora, aby bylo jasno. Nehodlala jen tak stát se založenýma rukama a dívat se, jak si z ní nějací týpci v maskách utahují.

*

Líbí se vám energie, kterou mezi sebou vytvořili seriózní inspektorka a potrhlej Jin? Je něco, co by si měli říct, než Mira tiskárnu opět opustí?