La Casa de BTS

A co bylo dál s Krtečkem?

Krtečkovi se mezitím stala nejvýjimečnější událost večera – měl příchozí hovor. Ale samozřejmě ne od Miry, která teď byla plně soustředěna na penis našeho lídra, nýbrž od kámošky z forenzního, které přeci říkal, aby mu volala kdykoliv.

„Krtečku, neruším tě?" ozvala se znepokojeně, když se mu dlouho nedařilo hovor přijmout. To víte, řízení, litr whiskey a dotyková obrazovka to nejde moc dohromady.

„Ne, ne," zablekotal. „Jen povídej." Pobídl ji a omylem se zahleděl na obrazovku místo, aby věnoval poslední zbytky své pozornosti provozu, takže musel opět smýknout s volantem, aby se udržel na správné straně.

„Mám ty výsledky, co jsi po mně chtěl," oznámila mu. „Analyzovala jsem otisk z auta, a taky ten z té lžičky, co jsi mi přinesl, a bingo, shodují se. Osoba, která se dotkla té lžičky, je stejná osoba, která se vlámala do policejního vozu." Říkala mu to s velkým nadšením.

Krteček by asi taky byl nadšenej, kdyby nebyl tak zatraceně na sračky. „Tak to je úžasný!" zaječel na ni. „Potom ti zavolám." A podobně neobratným způsobem zavěsil.

Asi po sté zavolal Miře, když se zrovna válela po našem vůdci na pohovce, přičemž mobil pořád nevytáhla z kabelky, takže to opět nevzala. Pokud však v dějinách lidstva existuje někdo, kdo měl tu noc svým způsobem štěstí, i když si nedal pozor, tak je to RM. Vždycky nám opakoval, že je dítě štěstěny. Po téhle noci bych si i myslel, že má snad pravdu.

Z hlasové schránky už se totiž neozval Miřin hlas, pouze oznámení: „Hlasová schránka volaného čísla je plná." A konec. No... Co k tomu dodat? Sám sis ji zaplnil, Krtečku.

Naštěstí pro tebe u Miry doma je pevná linka. Takže jen co se vrátíš do správnýho pruhu, můžeš zavolat tam.