Willy se pořád ještě trochu smál, ale zároveň na nás hleděl s výrazem, který byl víc dojatý než pobavený. Já a Calin jsme se na sebe jen podívali, bylo v tom trochu trapnosti, trochu nervozity, ale hlavně tichý souhlas, že už to dál nemá smysl skrývat. Tedy, kromě jednoho člověka.
"Ale vážně, buďte v klidu. Petr to neví. A pokud se budete chovat takhle opatrně jako doteď, asi to ani hned tak nezjistí"
pokrčil rameny Willy a mrknul na nás.
"Ale kdybyste to chtěli říct, podle mě by to zvládl"
"Ještě ne"
odpověděla jsem tiše.
"Potřebuju čas"
"V pohodě, Niky. Máte ho, kolik chcete"
V tu chvíli se ve dveřích objevil David a zavolal
"Caline, pojď, chci ti něco pustit"
Calin mi věnoval poslední pohled, jemně mě pohladil po ruce a zmizel s Davidem. Zůstala jsem s Willym, který se posadil vedle mě a dal si nohy na stůl.
"Hele, jen tak mimochodem… fakt vám to spolu sedí. Už dlouho jsem neviděl Calina tak spokojenýho"
Usmála jsem se.
"Já… díky. Fakt děkuju"
'A jestli ho jednou zklameš, budu tě pronásledovat až do důchodu, jasný?"
řekl s vážným výrazem, ale hned na to se zasmál.
"Ne, dělám si srandu. Ale trochu taky ne"
Cítila jsem, jak mi tváře hoří, ale zároveň mě uklidňovalo vědomí, že máme ve Willym oporu.
Dveře studia se znovu otevřely a vyšel Petr s Calinem.
"Hele, co kdybychom si něco objednali? Mám hlad jak vlk"
zamrmlal Petr.
'Kebab?"
navrhl Calin.
"Pizza"
odvětil Petr nekompromisně.
'A co kdybyste prostě objednali obojí?"
nadhodila jsem s úsměvem.
"Niky, to je důvod, proč tě máme rádi"
usmál se Petr a sednul si vedle mě, aniž by tušil, co všechno se během těch několika minut mezi námi změnilo.
___
Probudila jsem se ve své posteli, zamotaná v peřině. Rozespale jsem sáhla po telefonu a na displeji blikala zpráva od Ádi
"Moje máma šla do práce, budu doma sama. Nechceš dorazit?"
Usmála jsem se. Přesně tohle jsem dneska potřebovala. Odpověděla jsem
"Jo, jdu se dát do kupy a dojdu"
Nahodila jsem pohodlnej outfit, trochu se upravila a za chvilku už stála u Ádi doma. Otevřela mi s dekou omotanou kolem ramen a výraze
„už na tebe čekám půl dne“.
"Nazdar lásko"
zazubila se a pustila mě dál.
Zalehly jsme k ní do pokoje, obě v teplákách, a chvíli jsme si ukazovaly random memečka z Instagramu a TikToku. Tohle byl ten typ pohodového dne, kdy nikam nemusíš, nic nemusíš řešit, jen jsi s člověkem, kterému můžeš říct cokoliv.
A já jsem věděla, že dneska jí to chci říct nahlas. Byla první, komu jsem to vůbec přiznala. Ale tohle bylo něco jiného. Už to totiž nebyly jen city, byl to vztah.
Opřela jsem se o zeď a podívala se na Áďu, která zrovna pila džus.
"Hele…"
začala jsem a trochu se začervenala, i když mi to bylo skoro hloupý, protože jsem věděla, že to dávno ví.
"Musím ti něco říct"
Zvedla obočí, ale zůstala v klidu. Jen tak lehce přikývla, jako by mi dávala prostor.
"Mám… přítele"
řekla jsem s malým úsměvem.
V tu chvíli se jí rty roztáhly do šílenýho úsměvu a položila si ruku na srdce.
"Ať hádám, začíná na C a končí na alin?"
Rozesmála jsem se.
"Asi tě nepřekvapím, co?"
"Holka, já to věděla dřív, než tys to vůbec byla schopná přiznat sama sobě"
mrkla na mě.
"Ale jsem za vás fakt šťastná. Vy dva… to dává smysl"
Sedla si blíž a objala mě.
"Hlavně se ho pevně drž. A jestli ti někdy ublíží, tak mu nakopu prdel"
dodala dramaticky.
Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou.
"Neboj, to nehrozí"
Najednou Áďa vzala telefon a začala něco ťukat.
"Počkej! Co děláš?"
vytřeštila jsem oči.
"Musím to říct Samovi!"
zazubila se.
"Áďo ne, je to zatím docela... čerstvý!"
"Prosííím. Vždyť je to Sam"
A než jsem ji stihla zastavit, na displeji se objevil příchozí video hovor.
Na obrazovce se objevil rozespalej Sam s rozcuchanýma vlasama.
"Co je? Ještě spím"
"NE! Už nespíš. Mám novinu!"
hlásila Áďa.
"Co? Těhotná nejsi neee, tak co jinýho?"
uchechtl se.
"Niky má přítele!"
vykřikla vítězoslavně a ukázala telefonem na mě.
Sam chvíli zůstal zticha, pak se mu obličej rozzářil.
"ČEKÁTE, ŽE BUDU PŘEKVAPENEJ? TOHLE VŠICHNI VĚDĚLI UŽ TAK MĚSÍC!"
"Tak děkuju za překvapenou reakci"
zasmála jsem se ironicky.
"Ale vážně, Niky, fakt přeju. Ty a Calin, že jo?"
přimhouřil oči. Když jsem přikývla, usmál se.
'Fakt dobrý. Hlavně se na sebe nevykašlete jen kvůli blbostem, jo?"
"Neboj"
ujistila jsem ho.
A bylo to. Tak nějak to bylo oficiální, aspoň pro ně. A stejně to bylo hrozně krásný.
______________________
Omlouvám se za chyby
