Bylo to jako kdyby se všechno trochu zpomalilo a zároveň zrychlilo zároveň. Už bylo jasné, že prcek je skoro na cestě, tenhle devátý měsíc byl jiný než všechny předchozí. Ráno mě probudily první menší kontrakce, takové ty, co tě zároveň trochu vyděsí a zároveň připraví na to, co přijde.
„už to asi začíná„ pomyslela jsem si, když jsem seděla na kraji postele a snažila se dýchat klidně
Ráno jsme strávili pomalu. Calin udělal snídani a já jsem si vzala trochu času pro sebe. Snažila jsem se jen dýchat a vnímat, co se děje. Občas se ozvala kontrakce, ale pořád jsem zvládala být v klidu.
Viktor, náš malý rošťák, si hrál v obýváku s pár svými autíčky
Calin během dne stále kontroloval, jestli něco nepotřebuju, a já mu za to byla neskutečně vděčná. Věděla jsem, že až to přijde naplno, nebudu sama.
Večer jsme si sedli na gauč, oba jsme věděli, že už je to blízko, ale zatím si to užívali jako poslední společné klidné chvíle ve dvou.
"Myslíš, že přijde dneska?"
zeptal se Calin a pousmál se, ale v očích měl lehké napětí.
"Možná"
řekla jsem tiše
"ale zatím jsem v pořádku"
Večer se pomalu stmívalo a já už věděla, že ty kontrakce nejsou žádné drobné cvičení, ale něco vážnějšího. Začaly být pravidelnější a silnější. Seděla jsem na gauči a snažila se dýchat tak, jak jsem se naučila, ale bylo jasné, že to bude brzo.
Calin seděl vedle mě a sledoval mě s rostoucím napětím.
"Myslím, že je čas"
řekla jsem tiše a Calin sáhl po telefonu.
"Zavolám Petrovi"
řekl a během pár minut volal.
"Ahoj, Petře, promiň, že tě takto večer ruším, ale Niky má už hodně silné kontrakce a budeme muset brzy vyrazit do porodnice. Mohl bys prosím přijít a pohlídat Viktora?"
"Jasně, za chvíli jsem tam"
odpověděl Petr bez váhání.
Mezitím jsem si oblékla pohodlné věci a Calin zkontroloval tašku do porodnice. Napětí se ve mně mísilo s očekáváním, ale věděla jsem, že už je to tady.
Když Petr dorazil, Calin mu předal Viktora a oba jsme si dali pár posledních objetí. Malý Viktor byl trochu zmatenej, ale usmál se, když uviděl strejdu Petra.
Pak už jsme jen rychle nasedli do auta a vyrazili do porodnice. Cesta ubíhala rychle a Calin mě tiše povzbuzoval.
V porodnici nás přivítala sestra, která nás rychle zavedla do malé místnosti k vyšetření. Calin stál vedle mě, držel mi ruku a snažil se mě uklidnit, i když i on byl trochu nervózní.
Sestřička se usmála a začala mě vyšetřovat.
"Podíváme se, jak to máte daleko"
řekla klidným hlasem. Chvíli na mě hleděla, pak kývla a řekla, že už je všechno připravené a že je čas na další krok.
Najednou jsem pocítila, jak se něco uvolnilo, voda praskla. Okamžitě jsem to oznámila. Sestřička rychle přiběhla
Cítila jsem se i přes strach v bezpečí, věděla jsem, že to zvládneme spolu. Pomalu jsme se připravovali na další fázi, porod, který už klepal na dveře.
_____________________________
Omlouvám se za chyby
