VAROVÁNÍ!!!! Takhle kapitola je brutálně dlouhá!!!
_________________________
O 5 dnů později
________________
"VSTÁVÁMEEEE"
zařve Áďa která mi zrovna vběhla do pokoje a zapíská na frkačku.
"Hmm coo, kolik je hodinn"
Zamumlám do polštáře.
"To je jedno kolik je hodin, vstávej oslavenče"
Řekne a začne mě tahat z postele.
"Nojooo už vstávám"
"Počkej, co tady děláš vůbec, jak ses sem dostala?!"
Nojo, mozek mi po ránu prostě nefunguje.
"Hele představ si, že jsem kvůli tobě vstávala v půl šesté abych se sem dostala brzo, a pustil mě se Calin, hustý viď"
Řekne a zasměje.
Já už potom konečně vylezu z postele.
Se šátkem který mi Áďa zavázala okolo očí mě pomalu vede do obýváku kde mě posadí na gauč a chvíli tam jen sedím.
"Ty vole, tohle dostat z postele a ještě to přemluvit na ten šátek je fakt nadlickej úkol"
Zaslechnu blížícího se Calina, zřejmě i s Petrem.
"Drž hubu a radši se starej o to abych já tu hubu nehodil"
Jop, jde s Petrem.
Petra posadí vedle mě.
"Tadaaa"
Řekne Áďa když mi sundá šátek a Calin Petrovi.
Naskytne se nám pohled na dort s nápisem ,,všechno nejlepší,, a balónky ve tvaru dvacítky.
"To jste.... připravili vy?"
Zeptal se Petr tiše.
Calin se usmál.
"Jo, ale už kvůli tobě v životě nebudu vstávat v 6"
Řekne a zasměje se.
Já vstanu a jdu okamžitě obejmout áďu a Petr Calina.
Potom se vyměníme a jdu ke Calinovi.
"Všechno nejlepší Niky"
Zašeptá mi do ucha.
Poděkuju mu.
Všichni si sedneme na gauč a dáme se dort.
Z talířku jsem dojedla poslední zbytky drobků a opřela se o gauč. Kdyby mi teď nabídnul další kus dortu tak ho po něm asi hodim, mám pocit že prasknu.
Petr vedle mě až funěl a hladil si břicho.
"Ty vole jestli teď někdo přinese ještě něco sladkého tak uteču"
Řekl Petr dramaticky.
Musela jsem se zasmát.
"Takže... Co teď, večer máme jasnej kam vás vytáhnem ale řekli jsme si že přes den to necháme na vás, co budete chtít dělat vy"
Řekla Áďa.
"Já bych klidně šla ven"
Navrhla jsem trochu spontánně.
"Zas taková zima není, a šla bych třeba k jezeru jestli je zamrzlé se podívat."
"To beru"
Přikývl Calin a pousmál se na mě.
"A cestou můžeme vzít nějaký kafe ať do večera neusneme"
Petr se zvedne a povzdechne.
"Ok, ale Caline, chci slyšet ten tvůj novej song co si nahrával takovou dobu, ještě jsi mi to nepustil"
Calin pokrčil rameny.
"Možná něco pustím, ale uvidím jak se budete chovat"
Řekl Calin a zasmál se.
Venku bylo chladno, ale ten typ zimy, co je spíš osvěžující než otravný. Nasoukali jsme se do bund a vyrazili. Cestou jsme se stavili v naší oblíbené kavárně, kde to vždycky vonělo skořicí a horkým mlékem.
"Čtyři horký latté, dva s karamelem, jeden s vanilkou a jeden bez ničeho"
Řekla jsem paní u pokladny a po chvíli nám to přinesla.
Áďa se hned napila, als okamžitě se spálila a začala syčet jak rozbitý radiátor.
"Hustý, Áďo, horká káva je horká?"
ušklíbl se Petr.
"To nikdo nemohl čekat"
dodal Calin s vážnou tváří.
"Vy jste fakt strašný"
zahučela a strčila si jazyk do tváře jako u zubaře. Já se rozesmála tak, že jsem málem vylila svůj kelímek.
Zbytek cesty proběhl v klidu, smáli jsme se, občas se někdo sklouznul na zmrzlém chodníku a předháněli jsme se, kdo má horší playlist.
U jezera byl klid. Voda byla pokrytá tenkou vrstvou ledu, místy průsvitnou, jinde popraskanou. Stromy kolem byly holé a tiché, jen sem tam přelétl pták. Všechno působilo trochu magicky.
Sedli jsme si na dřevěnou lavici u břehu.
Petr si založil ruce za hlavu.
"Pamatujete, jak jsme sem jednou vlezli v noci a Calin spadl do vody?"
"Nikdo nezapomene"
odpověděl Calin s naprostým klidem.
"Hlavně ne moje imunita."
Dodal
"Já tehdy fakt myslela, že umřeš"
přiznala jsem tiše a podívala se na něj. Chvilku nic neřekl, jen se na mě pousmál tím svým jemným, trochu smutným způsobem.
*Byla to moje blbost"
řekl nakonec.
"Ale dík, že ses bála."
Na chvíli jsme se na sebe jen dívali. Všechno kolem jako by na moment ztichlo ještě víc. Pak Áďa zakopla o zasněžený kořen, když se zrovna šla podívat blíže k jezeru, čímž dokonale rozbila atmosféru.
"Au doprdele"
zabrblala, zatímco si oprašovala koleno. Petr vyprskl smíchy a Calin se začal dusit kávou.
Já se taky zasmála.
Možná bylo dobře, že ten oční kontakt netrval moc dlouho, jinak bych z něj nemusela umět ven...
U jezera jsme zůstali skoro hodinu. Povídali jsme si, házeli drobný kamínky na led a pozorovali, jak se na něm dělají drobné prasklinky. Zmrzlí prsty jsme si zahřívali zbytkem kafe a čas ubíhal pomaleji, než jindy. Nikomu se nechtělo zpátky, ale nakonec nám začaly červenat nosy a Petr rozhodl, že umrzne, jestli ho okamžitě někdo nepřikryje dekou a nepřinese čaj.
dorazili jsme zpátky domů.
Calin odemkl dveře, a jakmile jsme vstoupili, ozvalo se sborové
"PŘEKVÁÁÁPKÓÓÓ!"
Z obýváku vyskočili David, Willy a Sam, mávali balónky a konfety lítaly všude kolem. Srdce mi poskočilo radostí.
"Vy jste magoři!"
smála jsem se a objímala jednoho po druhém.
"Tak co, překvápko vyšlo?"
zeptal se Willy a natáhl nám s Petrem dvě dárkové tašky.
"Tohle je od nás všech"
řekl David s hrdým úsměvem.
Vytáhli jsme dvě mikiny, černé, měkké a s nápisem. Na jedné stálo Twin A a na druhé Twin B.
Petr zvedl obočí.
"Já jsem teda Áčko?"
"Se smiř, jsi straší o dvě minuty"
usmála jsem se.
"To je nefér!"
protestoval, ale bylo vidět že si dělá srandu, že ho to potěšilo a má radost
"A teď další blbosti"
zazubil se Sam a začal nám rozdávat ostatní dárky. Já dostala vonnou svíčku s vůní horké čokolády, krásný náramek a kartičku s nápisem ‘Na dnešní večer nezapomeň být královna’. Petr dostal tričko s nápisem ‘Jsem magor, ale váš’, kšiltovku a malej repráček.
Celou dobu jsme si povídali, smáli se a dělali blbosti. David s Áďou se snažili postavit věž z muffinů, Calin s Petrem se hádali o to, jestli je víc sexy člověk v mikině, nebo v košili, a já s Willym jsme se málem pozvraceli smíchy, když Sam spadl z gauče při pokusu o taneček s marshmallow v puse.
A pak to přišlo.
"Hele!"
zavolal Willy a zvedl prázdnou lahev od limonády.
'Co kdybychom si zahráli flašku?"
"Jakože sedmá třída vibes?"
zvedla jsem obočí.
"Přesně! Ale s jedním malým updatem…"
zazubil se a zvedl prst.
"Kdo nesplní úkol, musí si sundat jeden kus oblečení."
"To nemyslíš vážně"
ozval se David.
"Jen tričko nebo ponožky, neboj, nebude tu striptýz jak v Las Vegas"
uklidnil ho Calin, i když podle jeho výrazu bylo jasné, že přesně to by mu vůbec nevadilo.
Nakonec jsme se všichni posadili do kruhu.
První točil Petr. Lahev se zatočila, chvíli se motala mezi mnou a Áďou, ale nakonec ukázala na Sama.
Pravda nebo úkol?"
"Úkol"
Řekl Sam
"Okej… musíš zatelefonovat svý mámě a říct jí, že si adoptoval morče a pojmenoval ho po svý ex."
Všichni jsme málem spadli na zem smíchy. Sam to opravdu udělal. Jeho máma na druhém konci telefonu zareagovala větou
"Zas jsi něco pil, že jo?"
Kola se točila dál, flaška ukázala na mě.
"Pravda"
zvolila jsem, ještě plná odvahy.
"Tak jo"
řekla Áďa a přimhouřila oči
'je někdo tady, koho bys políbila, kdybys musela?"
Na pár vteřin mi ztuhnul úsměv.
"Musím odpovědět?"
"Musíš, nebo mikina dolů."
Podívala jsem se letmo na Calina, ale okamžitě jsem uhnula pohledem.
"Eh… Petr"
zalhala jsem s nervózním smíchem.
Petr zvedl obočí a zasmál se.
"Já jsem tvůj brácha, ty magore"
"No právě, bezpečná odpověď!"
vymlouvala jsem se, i když se mi tváře trochu červenaly.
Hra pokračovala. Willy si musel oblíct legíny z krabice s kostýmy, co někdo vytáhl z kumbálu, David dostal za úkol napodobit sváděcí tanec tučňáka, Áďa si musela sundat ponožky, protože odmítla napsat random klukovi z Instagramu, že o něm v noci snila.
Smáli jsme se, až nám tekly slzy. A přestože v tom bylo hodně srandy, já pořád cítila, jak se občas moje oči setkají s těma Calina. A jak rychle uhnu, protože ještě nejsem připravená, aby si všiml, co v nich je.
Flaška se znovu roztočila. Willy ji roztočil tak silně, až málem srazil svíčku. Nakonec ukázala na Calina.
'Pravda nebo úkol?"
zeptal se Sam
"Úkol"
odpověděl Calin klidně, ale koutky úst se mu zvedly.
"Hmm"
přemýšlel Sam.
"Polib osobu, která tě jako první napadne."
V tu chvíli se v místnosti rozhostilo ticho. Takový ten druh ticha, co se těžko rozdýchává, protože všichni čekají, co se stane. Všichni se rozhlíželi, někteří s úsměvem, někteří s očekáváním.
A pak se Calin pomalu otočil ke mně.
Srdce mi vynechalo tep. Na vteřinu jsem si nebyla jistá, jestli se jen kouká mým směrem... nebo jestli vážně myslí mě.
Přisunul se o kousek blíž. Neřekl ani slovo. Jen natáhl ruku, opatrně mi odhrnul pramen vlasů z tváře… a pak mě políbil.
Nebyl to dlouhý polibek. Ani přehnaný. Byl jemný, tichý a nečekaně skutečný. Trval sotva pár vteřin, ale ve mně se v tu chvíli zastavil celý svět.
Jakmile se odtáhl, podíval se mi do očí a usmál se, jako by tím řekl „Promiň, ale taky ne.“
A všichni kolem začali jásat a pískat, i když já vnímala jen bušení svého srdce.
Petr něco zakřičel, David teatrálně omdlel na pohovku a Áďa špitla „no konečně“.
Já jen seděla a snažila se tvářit v klidu. Ale v hlavě mi běželo jediné, co to právě bylo? A co teď?
Ještě chvíli jsme se smáli a hráli dál, ale po tom, co se stalo mezi mnou a Calinem, jsem vnímala jen tak napůl. Petr mě párkrát pošťouchl loktem a zamrkal na mě s výrazem „Já něco vím“, ale já dělala, že nechápu.
Už se začínalo stmívat, když David vstal.
"Tak jo, dámy a pánové! Překvapení číslo dvě právě přichází!"
"Další dort?"
zeptal se Petr nadějně.
"Ne, brácho. Obleč se trochu líp. Jdeme do klubu!"
