Pohled Calina
______________
Celou dobu co byl Petr pryč bylo ticho, a to jeho řvaní bylo dost slyšet..
Petr vejde zpátky do obýváku a sedne si vedle mě.
"V pohodě bráško"
Zeptám se ho.
Nic
"Peťo!?"
"Jo, co hm, sorry nad něčím jsem se zamyslel ale je to blbost, cos říkal?"
Odpoví.
"No jestli si v pohodě, slyšeli jsem jak si řval.."
Zeptám se ho opatrně.
"Joo v poho, jenom máma mě zas nasrala"
Řekne a zase se nad něčím zamyslí.
"A nad čím přemýšlíš Peťo"
Zeptám se ho.
"Noo, je to strašná blbost ale jak Áďa nakousla Cittu tak jsem si vzpomněl na tu mojí noční můru jak jsem byl někde zavřenej a byl tam Citta"
"Petře byla to jen noční můra"
Řekne David.
"No já ti nevim, viděla jsem ho jednou a už tam se mi nějak nezdál"
Řekne pro změnu Áďa.
"Má pravdu, též se mi na něm něco nelíbí, poslední dobou se tak nějak okolo nás motal jak pes u svého páníčka, Petra zdrogoval v klubu a Niky ho několikrát potkala na úplně random místech, a já taky jednou"
Řeknu.
"Hele tak mužem napsat třeba Jakubovi, je to jeho nejlepší kámoš neee, Dominikovi bych nepsal kdyby náhodou teda"
Zapojil se do konverzace Willy.
Nakonec toho kdo Yzovi napíše vybrali mě, bavil jsem se s nim z nás asi nejvíc a v našem chatu na ig už nějaké zprávy jsou.
Calinpan: čau, hele není tam někde u tebe teď Nik, nebo víš kde je aspoň?
Yzomandias: Čau, ne není tu, neslyšel jsem o něm aspoň dva týdny.
Calinpan: aha, okey, a nechoval se třeba nějak divně když si ho naposledy viděl? Vím divný otázky ale někdy ti to třeba vysvětlím.
Yzomandias: hele vlastně jo, vůbec se se mnou nebavil a furt si s někým psal a něco pořád řešil po telefonu
Calinpan: okey dík moc
Yzomandias: jasný pohoda
"Tak Jakub o něm neslyšel tak 2 týdny a choval se před tím prý dost divně"
"To se mi fakt nelíbí, nemám z něj dobrej pocit prostě"
Řekne Áďa.
"Taky ne, už od doby co zdrogoval Petra"
Řeknu
Pohled Nikol
______________
Jsem tu zavřená týden? Měsíc? Rok!? Nevim.
Za tu dobu se stalo hodně...
Můj vzhled by vám řekl hodně..
Přibylo mi na těle několik modřin, hlavně teda na zádech na prdeli a na zápěstí, skoro vůbec nespím a nejim.
Tma je můj jediný společník.
Něco zaslechnu. Kroky. Těžké, pomalé. Přesně ty, které se bojím slyšet. Srdce mi poskočí, dech se mi zadrhne v hrdle. Dveře vrznou a do místnosti pronikne slabý pruh světla. Uvidim zase Dominika, a v ruce má pásek.
Hrdlo se mi sevře. Tělo mě neposlouchá, nohy mi vypoví službu.
"Ne… už ne… prosím"
zašeptám sotva slyšitelně a po tváři mi steče první slza. Chci se odplazit dál, pryč, ale narazím zády na studenou zeď. Nikam nemůžu.
Zvednu zrak a vidím na jeho tváři úsměv, jako by se mu líbilo, jak se třesu. Pomalu se rozejde ke mě, já stále sedím na zemi na tom stejném místě, moje tělo mě absolutně neposlouchá.
"Budeš hodný koťátko a otočíš se mi sama nebo to půjde znovu tak jak do teď"
Řekne a v rukou si hraje s páskem.
Nic neříkám, ale asi bych chtěla, ale nejde to, ani hlásku ze sebe vydat nedokážu.
Dominik stojí ani né metr ode mě.
Já koukám do země a nechávám slzy stékat po mé tváři.
"Tak jako vždycky, dobře"
Řekne a i když na něj nekoukám vím že se usmál, přesně tím jeho kulišáckým úsměvem.
Nahne se na mě a silně se mnou škubne za rameno a já padám bokem na zem.
Dominik mě zvedne a hodí se mnou jak s kusem hadru na stůl kousek od nás.
Sykla jsem bolestí po tom nárazu na břicho o hranu stolu.
Pomalu a sebejistě přijde ke mě.
Pásek položí na zem a své ruce mi dá na mé boky.
Ze kterých pomalu rukama jede dolů.
U kalhot se zastaví a chytne je.
Pokračuje dál i s kalhoty které mi pomalu svlékne.
Nebráním se, protože vím že už to nemá cenu...
S kalhotama jdou dolů i mé kalhotky...
První mě plácne přes prdel rukou.
Opět syknu bolestí a po tváři mi steče další slza.
Periferně vidím jak se natahuje pro pásek.
Další rána už byla s ním..
Další úder. A další. Každý je stejně hrozný jako ten předchozí, ale není to nic nového. Už to znám. Už to tolikrát bolelo. A to je na tom nejhorší—vědět, že to nikdy neskončí.
Možná si na to jednou zvyknu.
Ale kluci s Áďou mě přece zachrání? Nee?...
Už ani nevím kolikátá to byla rána ale s každou další to bolelo víc.
Najedou Dominik přestal.
Pásek odložil zpátky na zem.
Pohladil mě po zadku a začal si sundávat kalhoty i s trenkama..
"Budeš pořád tak hodná koťátko?"
Nahne se ke mě a pošeptá mi do ucha.
Zavřu oči ze kterých mi stečou další slzy, nic neříkám a jen čekám co bude dál, protože to je to nejlepší co můžu udělat, věřte mi..
"Dobře, takže koťátko dneska nemluví"
Oddálí se a řekne.
Chvíli jen rukama jezdí po mých bocích a zadku a pak ho do mě vnikne.
Přiráží hrubě a rychle.
Když se udělá, natáhne si zpátky trenky i kalhoty a prostě odejde..
Já se taky zpátky natáhnu kalhotky a kalhoty a s brekem se sesunu po zdi na zem..
_________________________
Trochu jsem se nechala unést původně to mělo končit ránama páskem😭😅
Omlouvám se za chyby
