Ten den jsem se snažila chovat normálně. Jako by nic. Jako bych v koupelně ráno nedržela v ruce těhotenský test se dvěma čárkami. Jako bych neměla v hlavě úplný zmatek a zároveň plné srdce emocí, které jsem nedokázala ani pojmenovat.
Calin nic nepoznal.
Zrovna seděl na gauči, na sobě měl svoje tepláky a volný svetr, vlasy lehce rozcuchané, jak si do nich každou chvíli sahal. V ruce držel ovladač a přepínal mezi filmy.
"Hele"
otočil se ke mně
"nechceš se dneska prostě válet? Uděláme si kakao, dáme deku, nějakou pohodu"
Přikývla jsem s úsměvem.
"Jo, to zní dobře"
Zvenku padal lehký sníh. Prosinec se konečně tvářil jako z pohádky. A i když byl ten den krásný, uvnitř mě svíralo ticho, které jsem nemohla nikomu říct. Ještě ne.
Uvařili jsme si kakao. Leželi jsme vedle sebe na gauči, zachumlaní pod dekou, a koukali na film, který jsme ani pořádně nevnímali. Calin mě několikrát políbil do vlasů, občas mi položil ruku na břicho, což mi způsobilo téměř panický nával, ale nedala jsem to nijak znát.
"Jsi dneska nějaká potichu"
řekl tiše.
"Všechno v pohodě?"
Usmála jsem se, i když trochu nuceně.
"Jo, jen jsem se asi blbě vyspala. Bolí mě trochu hlava"
Políbil mě znovu.
"Tak dneska prostě odpočívej"
Přikývla jsem, ale jakmile Calin usnul během filmu, potichu jsem se zvedla, vzala mobil a šla do ložnice. Sedla jsem si na kraj postele a vyhledala si gynekologii. Našla jsem číslo, a po krátkém zaváhání jsem zavolala.
"Dobrý den, chtěla bych se objednat na prohlídku. Myslím, že bych mohla být těhotná… ano… ano, dělala jsem si test, vyšel pozitivní, ale chtěla bych to mít potvrzené"
Sestřička byla příjemná. Objednala mě na zítřejší ráno
"Děkuju moc"
šeptla jsem a zavěsila.
Seděla jsem v ložnici s telefonem v klíně a srdce mi bušilo jak o závod. Bylo to reálné. Už to nebyla jen možnost. Už to nebyl jen papírek s čárkami. Čekaly mě odpovědi. Možná nový život. A taky rozhovor, kterému jsem se zatím vyhýbala, s Calinem.
Ale ještě ne dnes.
Dneska jsme byli jen my dva, pod dekou, s kakaem, smíchem a zimou za okny. A i když ve mně všechno vřelo, tenhle den jsem si chtěla zapamatovat jako klidný. Možná poslední takový na hodně dlouhou dobu.
Odložila jsem mobil zpátky na noční stolek a chvíli jen zírala do zdi. Objednaná. Zítra ráno. V břiše se mi všechno převracelo, nejspíš nervozitou, možná i tím, co tam roste.
Pomalu jsem se vrátila zpátky do obýváku. Calin ještě ležel pod dekou, ale už nebyl úplně ve spánku. Oči měl pootevřené a když mě uviděl, usmál se a natáhl ruku.
"Kam jsi zmizela?"
zamumlal ospale.
"Jen jsem potřebovala na chvíli klid. Trochu mě bolela hlava"
zalhala jsem znovu. Nenáviděla jsem to, ale zároveň jsem věděla, že dokud si nebudu jistá, nemůžu mu to říct. Potřebovala jsem vědět všechno.
Vlezla jsem si zpátky pod deku a opřela se o něj. Cítila jsem, jak mě objal a políbil do vlasů.
"Tvoje hlava má asi spiknutí proti tobě, co?"
pokusil se o vtípek.
"Mám ji zažalovat?"
Zasmála jsem se, i když jen tak jemně.
"Radši ne, to bych asi nevyhrála"
Leželi jsme spolu v tichu. Film běžel dál, ale ani jeden jsme ho pořádně nevnímali. Já přemýšlela nad tím, co bude zítra. Jaké to bude slyšet to nahlas od doktora. „Jste těhotná.“ Chtěla jsem to slyšet. A zároveň jsem se toho bála jako čert kříže.
K večeru se trochu rozednilo. Calin navrhl, že půjdeme na procházku, a i když se mi do toho nechtělo, nechtěla jsem, aby něco poznal. Tak jsme šli.
Ulice byly pokryté tenkou vrstvou sněhu. Všude kolem nás blikaly vánoční světýlka, výlohy obchodů zářily jako pohádky, a na malém náměstí voněl punč a skořice. Město bylo tiché a krásné, jako kdyby se nic nemohlo pokazit.
"Vánoce jsou letos jiný"
řekl tiše, když jsme se procházeli ruku v ruce.
"Jo…"
přikývla jsem.
"Asi takový… klidnější"
"Taky mi přijde, že jsme trochu vydechli. Po tom všem…"
zadíval se na mě s úsměvem a pohladil mě po tváři.
"Jsem rád, že jsme tady. Spolu"
Zastavila jsem se a políbila ho. Dlouze a tiše.
"Já taky"
zašeptala jsem.
A přitom jsem uvnitř křičela. Tolik věcí jsem mu chtěla říct. Tolik věcí jsem mu musela říct. Ale ne dnes.
Když jsme přišli domů, pustili jsme si další film. Calin si lehl hlavou na moje nohy a já mu jemně projížděla vlasy prsty. Zdál se být šťastný. Bezstarostný. A já se chtěla tak moc nechat unést tímhle klidem. Jen na chvíli zapomenout, že ve mně možná roste nový život.
Večer jsme zalezli do postele. Calin mě objal zezadu a během chvilky usnul. Jeho dech mi hřál krk, a já zůstala ještě dlouho vzhůru, dívajíc se do tmy.
Zítra.
Zítra se všechno změní.
_____________________________
Omlouvám se za chyby
