Porod probíhal poměrně rychle, i když bolest a napětí byly znát každou chvíli. Calin byl pořád vedle mě, držel mi ruku a povzbuzoval mě, a já jsem se soustředila na každý nádech a výdech, snažila se být silná.
Po chvíli zazněl první pláč, ten nejkrásnější zvuk na světě. Všichni v místnosti chvíli ztichli
Porodní asistentka se usmála a řekla
"Gratuluji, máte chlapečka!"
Calin se na mě podíval s očima plnýma dojetí a já se cítila šťastná a vděčná.
Ležela jsem v posteli v porodnici, vyčerpaná, ale plná štěstí a očekávání. Calin seděl vedle mě, držel mě za ruku a těšil se stejně jako já. Najednou přišla porodní asistentka s malým zabaleným miminkem v náručí a položila malého Matyáše na moje prsa.
Byl tak drobný, jeho kůže ještě měkká a teplá, oči polozavřené, jak pomalu začínal objevovat svět. Jeho maličké ruce sevřely mé prsty a já cítila obrovskou lásku, která se jen rozrůstala.
Calin se naklonil, jemně pohladil Matyáše po tváři a s dojatým úsměvem řekl
"Naše nová radost"
Slzy štěstí mi stékaly po tváři, byla to chvíle plná něhy a ticha, kdy jsme si všichni tři uvědomili, že jsme rodina, která se právě rozrostla.
Druhý den ráno byl klidný a pomalý. Probudila jsem se vedle Matyáše, který spal jako andílek, a Calin už byl na nohou, připravený postarat se o všechno, co bude potřeba. V porodnici jsme měli všechno, co jsme potřebovali, ale moc jsme se těšili, až budeme doma všichni spolu.
Kolem dopoledne nám přišel udělat radost Petr s Viktorem. Už od dveří bylo vidět, jak se Viktor nemůže dočkat, až svého malého brášku uvidí. Běžel rovnou ke mně a k Matyášovi s takovou radostí, že jsem to skoro nečekala.
"Ahoj miminko"
zašeptal Viktor a lehce se dotkl Matyášovy malinké ručky.
Petr stál vedle, usmíval se a pomáhal Viktorovi s opatrným přístupem, aby malého nerušil. Bylo krásné vidět, jak si už teď ti dva kluci k sobě nacházejí cestu.
Calin mi potom tiše řekl, jak moc je rád, že jsme tu všichni spolu a že Viktor přijel hned první den, aby podpořil rodinu.
Ten den jsme si užívali klid, návštěvu a první společné chvíle, které nás všechny spojovaly ještě víc.
Ten pocit, když jsme vystoupili z auta před domem a já měla Matyáše v náručí, byl úplně jiný než poprvé. Nejen kvůli tomu, že už jsem věděla, co čekat, ale hlavně protože doma na nás čekal náš syn. Náš prvorozený, náš zvědavec. Věděl, že přivezeme miminko, ale ten opravdový okamžik, kdy jsme otevřeli dveře, měl v sobě cosi kouzelného.
Calin odemykal a já stála za ním, opatrně držela nosítko s Matyášem, přikrytým dekou. Viktor seděl na gauči a díval se ke dveřím, jakmile nás uviděl, zvedl se a běžel ke mně.
"Stejdooo, miminko!"
zakřičel a zastavil se kousek přede mnou, jak jsme mu říkali, že musí být opatrný.
Usmála jsem se, klekla si s Matyášem, přestože jsem byla ještě dost unavená z porodu.
"To je Matyášek, lásko. Tvůj bráška"
Viktor se na něj díval s úžasem, skoro ani nedutal. Calin si sedl vedle něj a objal ho kolem ramen.
"Tak co říkáš, Viki"
"Je malej... a spinká"
zašeptal Viktor, jako kdyby věděl, že na miminko se musí potichu. Pak se podíval na mě.
"Bude mě mít jád?"
Tahle otázka mě úplně rozsekala. Přitáhla jsem si ho k sobě a pohladila ho po vláskách.
"Bude tě milovat, protože jsi jeho velkej bráška. A i já s tatínkem tě milujeme pořád stejně"
Od té chvíle se Viktorek nehnul od Matyáše. Chtěl se dívat, jak spinká, chtěl mu zazpívat, přinést hračku, obejmout ho. Byl zvědavý, laskavý a tak hrdý.
Zbytek dne jsme strávili v poklidu. Calin objednal jídlo, protože nikdo z nás neměl energii vařit. Já se snažila co nejvíc odpočívat, ale moc mi to nešlo, byla jsem šťastná a chtěla jsem být součástí každé sekundy.
Večer, když kluci usnuli, Matyáš po kojení, Viktor u sebe v posteli, jsme si s Calinem sedli na gauč, v ruce čaj, nohy přes sebe a oba jsme mlčeli. Ale to ticho nebylo prázdné. Bylo plné lásky, klidu a radosti.
__________________________
Omlouvám se za chyby
