Slunce proklouzávalo skrz záclony a já se převalila v posteli na druhý bok. Calin už byl vzhůru, slyšela jsem, jak někde v kuchyni cosi šramotí. Pomalu jsem se zvedla, promnula si oči a natáhla se po mobilu.
Na displeji svítila zpráva v naší společné skupině
Adélka💋: Ve 14:00 u mě. Zahrada to jistí. Jediná ji mám, tak co už. Hlavně přijďte včas, jinak to bouchám sama a pak si nezasloužíte vědět nic! 😎💥
Musela jsem se pousmát. Věděla jsem, že Áďa to pojme po svém, hravě, vtipně, ale srdcem. Ta zpráva ve mně vzbudila trochu nervozity. Ještě pár hodin a budeme vědět, jestli čekáme chlapečka nebo holčičku. Najednou se to zdálo tak reálné.
Vstala jsem a šla za Calinem. Stál u sporáku v jeho oblíbené mikině, vlasy rozcuchané a kafe v ruce.
"Dobré ráno"
řekla jsem s úsměvem, když jsem ho zezadu objala.
"Dobré"
odpověděl a políbil mě do vlasů.
"Četla jsi tu zprávu od Ádi?"
"Jo. Dvě hodiny a jdeme"
"Máš nějaký tip?"
"Ne. Vůbec. Jen doufám, že to bude zdravý. Ale tipuju holku"
"Hm… Tak to já tipuju kluka"
řekl a pokrčil rameny.
"Ale stejně, hlavně ať je v pohodě"
Zbytek dopoledne jsme strávili v klidu. Já seděla na gauči s nohama nataženýma, v ruce čaj a vedle mě Calin, který si něco ťukal do mobilu. Občas jsme se jen tak po očku podívali jeden na druhého, oba jsme cítili, jak se ten okamžik blíží, ale ani jeden to nechtěl zbytečně rozebírat nahlas. Nešlo o nervozitu, spíš o zvláštní druh očekávání, který byl příjemný, ale plný emocí.
Ve 13:20 jsme se konečně začali chystat. Já si oblékla jednoduchý bílý svetr a modré těhotenské džíny, Calin zůstal u své klasiky, černé triko a džíny. Před odchodem mě ještě chytil za ruku.
Když jsme dorazili, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Zahrada byla vyzdobená v neutrálních barvách, bílé a zlaté balonky visely na šňůrách mezi stromy, stůl s občerstvením byl perfektně sladěný a na trávníku stála menší tabule s nápisem
„boy or girl?„
David a Willy už tam byli, postávali u stolku s kelímky a smáli se něčemu, co si říkali. Áďa pobíhala kolem s připínáčky a lepící páskou. Když nás zahlédla, rozsvítila se jí tvář.
"Tak konečně! Už jsem myslela, že si ten balónek fakt bouchnu sama"
volala a ukazovala směrem ke stolu, kde ležel. Obrovský černý balónek s nápisem „Boy or Girl?“ uvnitř naplněný konfetami, které jsme zatím neviděli.
"Jste ready?"
zeptala se nás.
"Nervózní trochu"
přiznal Calin.
"To je dobře. To má být zážitek"
mrkla Áďa.
Když dorazil i Petr, Áďa nás všechny postavila do řady a podala Calinovi špendlík.
Podívali jsme se na sebe. Chvíli jsme jen stáli, oba s lehce rozechvělýma rukama, ale nakonec jsme ten špendlík vzali spolu. Vteřina ticha, a pak prásknutí.
Balónek se rozletěl a do vzduchu vyletěly modré konfety.
Byl to moment, na který nikdy nezapomenu. Konfety poletovaly kolem nás, padaly nám do vlasů a na ramena, a my tam jen stáli, s očima plnýma slz.
"Chlapeček…"
vydechla jsem.
"Máme kluka!"
zařval Calin a sevřel mě v náručí.
Zasypali nás objímáním. David nás plácnul do zad, Willy zvedl ruce jako při vítězství a Petr nemohl uvěřit tomu že bude mít synovce.
Seděli jsme venku ještě dlouho. Pili jsme limonádu, povídali si a smáli se. Calin měl ruku položenou na mém břiše skoro celý zbytek odpoledne a já byla tak naplněná štěstím, že jsem ani nedokázala mluvit.
Byl to kluk. A byl náš.
________________________________
Omlouvám se za chyby
