Jakmile se za Calinem zabouchly dveře, v bytě zavládlo nezvyklé ticho. Jeho kroky na chodbě ještě chvíli doznívaly, než zmizely úplně. Petr a já jsme zůstali sedět v obýváku, mezi rozházenými dekami a polštáři z včerejší „pyžamové party“. Matrace pořád ležely rozprostřené u televize a z popcornu zbylo sotva pár zrnek.
"Tak je fuč"
zamumlal Petr a natáhl se na záda, ruce složené za hlavou.
"Docela klid bez něj, co?"
"Jo… na to, že je to jeho byt, se tu najednou cítím jako doma víc než obvykle"
Zasmála jsem se, i když jsem cítila jemné pnutí v hrudi. Jakmile zmizel, hned mi začal chybět. Ale to jsem si nechala pro sebe.
"Co budeme dělat teď? Máme celej den volnej, nikam nemusíme, nemusíme vůbec nic"
řekl Petr a zavřel oči, jako by si tu myšlenku vyloženě užíval.
"Začneme snídaní"
"Niky, snídaně je tvůj jediný talent, který uznávám. Tak šup do kuchyně, já tě pak budu podporovat z gauče"
Zavrtěla jsem hlavou, ale úsměv mi zůstal na rtech. Ve skutečnosti mi to přišlo fajn. Mít takový klidný ráno s Petrem, jen my dva. I když kdesi vzadu v hlavě mi pořád běžely obrazy včerejšího večera s Calinem…
Ale teď na to nebyl čas. Vstala jsem, natáhla na sebe mikinu a vydala se do kuchyně.
"Tak dobře, ale varuju tě, bude to snídaně na styl ‘co dům dal’. A dům toho moc nedal"
"Zní to jako výzva. Překvap mě, šéfkuchařko"
___
Do obýváku jsem vešla s talířem v ruce, na kterém ležely dva křupavé tousty, míchaná vajíčka a kafe ve dvou hrníčcích, Petr seděl na gauči s dekou až po bradu a zíral na pauznutý úvod nějakýho filmu, který si asi chtěl pustit, ale jak ho znám, zase se zasekl na výběru.
"Zachránkyně"
prohlásil dramaticky, když mě zahlédl. Položila jsem před něj talíř a podala mu hrnek.
"Nebudu lhát, připadám si jak tvoje hospodyně"
utrousila jsem s úsměvem a sedla si vedle něj.
"Jsi moje oblíbená hospodyně. Ale hele, umíš líp míchaný vajíčka než já"
"To vím i bez tebe, když jsem minule našla ty černý zbytky v pánvi"
připomněla jsem mu s potlačeným smíchem.
Chvíli jsme jedli mlčky, oba trochu zalezlí v dekách. Venku sněžilo a celý byt byl příjemně teplej a voňavý po kávě. Po snídani jsme pustili nějakou komedii, kterou jsme stejně víc komentovali, než sledovali. Petr neustále vymýšlel alternativní dialogy a já se tak smála, že jsem si málem rozlila druhý kafe.
Později jsme se rozhodli vytáhnout deskovky, které už ležely pod konferenčním stolkem snad měsíc. Začali jsme s klasickým Activity, kde jsme se chvíli hádali, jestli má Petr talent na pantomimu, nebo jen vypadá, jako když ho právě skolila elektřina.
Bylo to vlastně fajn, jednoduchý dopoledne bez stresu, smích a pohoda. Jen občas jsem se přistihla, jak mi na mysl vyskočí Calin. Jestli už stihl nahrát pár věcí. Jestli taky myslí na včerejší večer. Jestli mu chybím stejně jako on mně.
Ale to jsem si nechala pro sebe.
Byla jsem ráda že si zase můžu jen tak udělat hezký dopoledne s bráchou, po dlouhý době.
_____________________
Omlouvám se za chyby
