Probudila jsem se brzy, ještě dřív než Calin. Ležel vedle mě na boku, klidně oddechoval a já si ho chvíli jen mlčky prohlížela. Vlasy mu padaly do čela a občas lehce zamrkal, jakoby byl ve snu. V tu chvíli jsem si byla jistá, že ho miluju víc než cokoli jiného. A že právě s ním chci prožít všechno, co mě čeká. I to nové, neznámé… a trochu děsivé.
Včera, když jsem si schovala vytisknutý ultrazvuk do nočního stolku a pečlivě přeložila pozitivní test zpátky do krabičky, jsem o tom přemýšlela dlouho do noci. Možná bych mu to mohla říct na Štědrý den… Ano. Jako dárek. Nejen jemu, ale i ostatním
Letos jsme se totiž rozhodli udělat Vánoce jinak. Společně. My dva, Petr, David, Willy a Áďa, celá naše malá parta. Už pár týdnů jsme si psali, plánovali, kdo co přinese, kde se sejdeme, jak uděláme stromeček. Chtěli jsme Vánoce plné klidu, smíchu a blízkosti. A já si řekla, že to bude i ideální chvíle říct jim, že do naší rodiny přibude někdo další.
Udělám Calinovi balíček. Takový, který bude nejdřív vypadat jako obyčejný dárek, ale uvnitř… těhotenský test, ultrazvuk a třeba i nějaká drobnost. Něco symbolického. Už jsem přesně viděla, jak se zatváří. Překvapeně, zmateně… a pak, snad, i šťastně.
Opatrně jsem vstala z postele, abych ho nevzbudila. Vzala jsem si svetr a šla do kuchyně. V rychlovarné konvici jsem uvařila vodu na čaj a přitom se dívala z okna. Sníh pokryl střechy domů jako cukrová poleva a slunce teprve pomalu vstávalo nad Brnem. Byl krásný zimní den.
Dnes si vezmu volný den jen pro sebe. Řekla jsem Calinovi už večer, že chci ještě koupit pár dárků, a on jen přikývl, že má taky nějaké zařizování. A to mi vyhovovalo. Potřebovala jsem prostor. Klid na promýšlení, co do balíčku přidat.
Napila jsem se horkého čaje a v duchu si odškrtávala věci, co potřebuju. Balicí papír mám. Mašli taky. Jen ještě nějakou drobnost, možná dudlík? Nebo dětské dupačky? Možná i malou knížku, kterou bychom mohli později číst tomu malému…
Pár minut nato se Calin objevil ve dveřích, zívl a protřel si oči. Usmála jsem se na něj.
"Dobré ráno, ospalče"
"Dobré…"
zamumlal a přešel ke mně, aby mě políbil na tvář.
"Uvaříš mi čaj?"
"Jasně. Až dopiju ten svůj, dám vařit další vodu"
"Ty dneska někam jdeš, že jo?"
protáhl se a zadíval se na mě.
"Jo. Ještě mi chybí pár drobností k Vánocům"
pokrčila jsem rameny.
"Chci mít všechno do konce týdne, ať se pak můžeme soustředit už jen na to hezký"
"Fajn nápad"
přikývl a zamířil do koupelny.
A já v tu chvíli věděla, že všechno bude v pořádku. Mám plán. Mám naději. A mám lásku.
Přes mrazivý vzduch se nesl typický ruch vánočního města, dětský smích, cinkání zvonečků a vůně svařeného vína, která se linula od stánků. Ulice byly plné lidí s taškami, všichni někde spěchali, ale mně se dnes nikam nechtělo. Procházela jsem se pomalu, zabalená v teplém kabátu, s čepicí naraženou do čela a rukama v kapsách.
V hlavě jsem si pořád dokola přehrávala představu, jak ten balíček bude vypadat. A hlavně, jak se Calin zatváří, až ho otevře. Chtěla jsem, aby to bylo dokonalý. Aby z toho cítil, že i když je to překvapení, je to naše. A že se nemusí bát. Že jsme na to dva.
Zastavila jsem se u malého obchůdku se zbožím pro miminka, který jsem zahlédla už cestou. Výloha byla zaplněná roztomilými oblečky, dudlíky, plyšáky… a já si najednou připadala jako někdo úplně jiný. Jako budoucí máma.
Vešla jsem dovnitř. Zvonek nade dveřmi cinknul a uvítalo mě teplo a jemná hudba. Příjemná paní u pultu se na mě usmála, ale nechala mě v klidu prohlížet si regály.
Dupačky. To byl ten plán.
Procházela jsem stojany, když jsem zahlédla ty pravé, bílé, měkoučké, s jednoduchým černým nápisem na prsou
„I ❤️ Dad“
Zůstala jsem stát s rukou položenou na ramínku a měla pocit, že mi trochu zvlhly oči. Bylo to tak jednoduchý, ale tak přesně ono. Přesně tohle jsem hledala.
Vzala jsem je do ruky, přešla k pokladně a zaplatila.
"To máte jako dárek?"
zeptala se prodavačka, když mi je balila do hedvábného papíru.
Přikývla jsem a pousmála se.
"Jo… trochu zvláštní druh dárku"
"Tak to přeju hodně radosti"
usmála se srdečně a podala mi tašku.
Vyšla jsem zpátky do zimy, ale v hrudi mě hřálo víc než jen teplý kabát. Doma mám test. Ultrazvuk. A teď i něco, co bude úplně první věc, kterou kdy naše miminko dostalo. Malé dupačky s velkým významem.
Ještě pár drobností pro ostatní, a pak domů. Čeká mě balení, a možná i první slzy dojetí. A brzy… i první Vánoce, které všechno změní.
______________________________
Omlouvám se za chyby
