Pohled David
________________
Už jsou pryč fakt dlouho a začínám mít z toho divnej pocit.
Oheň už pomalu zhasínal když jsem uviděl jak se jsem blíží 3 postavy.
Áďa, Willy a Sam?
Tvl konečně.
Ale kde je zbytek?
"Kde je zbytek? Stalo se něco?"
Zeptal jsem se když přišli až ke mně.
"No takže, Nikol jsme nenašli a seklo to s Calinem, a tak jsme šli zpátky za tebou ti to říct a zavolat pomoc. A Petr zůstal s Calinem"
Začala Áďa strašně rychle že jsem měl co dělat to vůbec nějak spracovat.
Chtěl jsem něco odpovědět ale nešlo to, tak co by jste odpověděli vy kdyby na vás někdo doslova vychrlil tohle zeo.
Chvíli jsem tam jen stáli když jsem se najednou zahleděl do lesa za Áďu.
Ostatní jen dál stáli a čuměli na mě stejně jak já čuměl do toho lesa.
Někdo tam byl totiž.
Nakonec se otočil Willy aby se podíval kam čumim, a bo má lepší zrak než já, a já zrovna neměl brejle tak hned poznal co mě tak tak zaujalo.
"To je Petr s Calinem"
Vykřikl
A hned běžel Petrovi pomoct s Calinem kterej mu doslova visel na rameni.
"Ty vole Caline já jsem tak ráda že ti nic není" řekla Áďa
"Nápodobně brácho" řekl jsem
Všichni jsem šli zpátky do chaty a Áďa donutila Calina si jít lehnout i když protestoval s tím že je zrdavej jak rybička. A my ostatní jsme zavolali 112.
Pohled Adély
______________
Po tom co Petr dovolal s operátorkou na 112 která mu řekla že pohřešovanou osobu může nahlásit až po 48 hodinách od chvíle zmizení a Petr na ní pěkně řval jsem šla do pokoje zkontrolovat Calina.
Čekala jsem že bude buď spát nebo koukat do mobilu ale když jsem zaťukala a otevřela dveře, tak jsem ho Viděla jak jen leží a kouká do stropu.
"Jak ti je"
Zeptám se když dojdu k němu a sednu si na postel.
"Hmm, bylo i líp... Slyšel jsem jak Petr řval a proč řval.."
Řekl Calin a u toho si též sedl.
Chvíli bylo ticho.
"Fakt hodně jí miluješ co, teď už to jde víc vidět když to vím"
Řekla jsem a otočila se víc na něj
"...jo"
Zase bylo chvíli ticho.
"Nechceš mi něco říct, promluvit si o tom? Nebo dostat nějaké ty rady jak jsem říkala"
Řekla jsem a trochu se na něj usmála.
"Já už ani nevím co ti k tomu mám říct, trvá to už něco málo přes rok, ale to už víš, a držel jsem to v sobě co nejlíp to šlo, sám jsem tomu ani nechtěl na začátku věřit že bych k ní něco cítil."
Odpověděl mi a u toho si hrál s prsty na rukou.
"Byl jsem z toho fakt dlouho v píči, když se zeptáš kluků na dny kdy jsem třeba měsíc nebyl ani ve studiu, to bylo kvůli tomu, ale to už kluci neví, potřeboval jsem si to v hlavě srovnat."
Pokračoval a já jen celou dobu tiše seděla a poslouchala ho.
"Ani nevím jestli má cenu se snažit, vždyť mě bere jako staršího bráchu... Joo a děkuju že mě posloucháš, ostatní bych tím asi sral"
Dořekl a u druhé věty se už i dokonce usmál.
"Nemáš zač, kdykoliv budeš chtít tak si řekni já tě vyslechnu"
Též jsem se na něj usmála a u toho se už zvedala, ve škole nám vždy v americe říkali že člověku se většinou uleví a udělá se mu lépe když se jen někomu svěří a nikdo mu do toho už nic neříká.
Už jsem vzala za kliku a u toho ještě potichu dodala.
"A u toho před tím bych si nebyla tak jistá, měl by ses snažit"
Než jsem zavřela jsem viděla Calinův pohled že to asi slyšel, ale už jsem to nevnímala a šla dolu sa ostatníma.
_______________________________
Juchuuuu vystřelte konfety je tu další kapitolaa😂😭🥳
