V klubu jsme zůstali asi do tří do rána. Od chvíle co na hodinách padla 1 hodina ráno si nepamatuju nic.
Když jsem otevřela oči, první, co mě napadlo, bylo, že mi někdo rozsekal lebku na kousky. Druhá myšlenka byla, že vůbec nechápu, jak jsem se dostala do své postele. A třetí... ta mi zčervenala tváře. Calin.
S lehkým zavrněním jsem se zabořila zpět do peřin a vzpomínky z předešlé noci se začaly pomalu řadit za sebe.
To pole, jeho pohled, jeho slova... a ten polibek. Ne, nebyl to sen. Bylo to reálnější než cokoliv jiného.
Zachumlala jsem se víc a až po chvíli si všimla, že na nočním stolku je sklenice vody a růžový prášek na bolest hlavy. Vedle něj vzkaz.
„Dobré ráno, ospalče. Vypadala jsi jako zombie, tak jsem tě radši donesl do postele. Voda je fresh. Calin"
Usmála jsem se, i když mě to stálo bolest svalů v obličeji. Samozřejmě že on měl ze všech lidí nejmíň kocovinu.
Když jsem se konečně vyhrabala z postele, dole už to vypadalo jako po nájezdu hladových vlků. Všude rozhozený polštáře, zbytky chipsů, něčí ponožky na lampě (fuj) a jeden Willy spící na zemi v dece, která určitě dřív patřila Áďe.
Petr seděl v kuchyni a pil kafe tak pomalu, jako by to bylo poslední kafe na světě.
"Ty vole"
Vypadlo z něho.
"To je jako ahoj?"
zívla jsem.
"Sorry... ahoj. Vypadáš... docela dobře"
"Díky. Ty vypadáš jako omylem rozmražený kuře."
Zasmál se chraplavě, a v tu chvíli vlezl do místnosti Calin. Samozřejmě plný života.
"Nazdar"
pozdravil vesele.
"Jaký bylo probuzení, Niky?"
"Podezřele pohodlný. Nechceš mě nosit častěji?"
___
Během dopoledne se dům pomalu vyprazdňoval. David, Willy, Sam a Áďa se postupně rozloučili, někdo s objetím, někdo s bolestivým výdechem a slovy „už nikdy nepiju". Zůstali jsme jen my tři - já, Petr a Calin.
Bylo zvláštní, jak rychle se ten chaos změnil zase v klid.
Seděli jsme všichni v obýváku, každý s vlastní dekou a hrnkem v ruce. Na stole zůstaly jen zbytky dortu a prázdné talířky.
"Tak co?"
zeptal se Calin a opřel se o opěradlo gauče.
"Byl to dobrý den, ne?"
"Jeden z nejlepších"
kývl Petr.
Podívala jsem se na něj a pak na Calina. A v duchu jsem si řekla, že mám pocit, že to nejlepší teprve přichází.
"Hele"
ozval se Petr a natáhl se pro zbytek dortu,
"to že jsme slavili včera, ještě neznamená, že dneska nemůžeme pokračovat"
"Ty chceš zas pít?"
zvedla jsem obočí.
"Ne... ale mohli bychom třeba pustit nějakej film, objednat jídlo a přežít tenhle den v županech."
"Lepší plán jsem dneska neslyšela"
kývla jsem a podívala se na Calina.
"Jsem pro"
pousmál se a jemně mě šťouchl nohou pod dekou. Jemný dotek. Nenápadný. Ale mně se srdce stejně zaseklo.
Nakonec jsme se váleli u filmu, který jsme stejně většinu času komentovali nebo překřikovali. Calin se snažil dělat, že mě nepozoruje, Petr dělal, že nezaspal uprostřed zápletky a já se snažila... nedělat nic nápadného.
Po nějaké době Petr zmizel do sprchy a v obýváku jsme zůstali sami.
"Zase jsme sami"
zamrkal Calin.
"Pozorný"
zasmála jsem se.
"Víš, že vypadáš krásně i ve vytahaným triku s medvědem a kruzích pod očima?"
"No tak to jsi zralej na vyšetření"
zakroutila jsem hlavou a cítila, jak mi hoří tváře.
Chvíli bylo ticho. Jen to pohodlný ticho, kdy nemusíš nic říkat.
"Máš zítra něco v plánu?"
zeptal se tiše.
"Zatím ne... proč?"
"Chtěl bych tě někam vzít. Jen my dva. Ale... nechci, aby se Petr zatím něco dozvěděl."
"Neboj, já taky ne"
přikývla jsem.
Usmál se, natáhl se ke mně a jemně mi přejel prstem po ruce. A v tu chvíli se z kuchyně ozvalo.
"Hej! Kdo mi sežral poslední sušenku?!"
Rychle jsme od sebe odskočili a dělali, že se soustředíme na obrazovku. Calin zafuněl potichu smíchem a já si zakryla pusu, abych nevyprskla taky.
Petr se po chvíli vynořil z koupelny s vlhkými vlasy a ručníkem přehozeným přes rameno. Vypadal o něco živější než předtím
"Hele, zítra budu skoro celej den ve studiu"
oznámil nám, když se posadil zpátky na gauč.
"Mám domluvenej beatmaker, mastering i nahrávání. Takže asi fakt až do večera."
"To je super, ne?"
usmála jsem se.
"Jo, těším se. Jen doufám, že tam neumřu na kofein kterej fakt budu hodně potřebovat"
Pak se otočil na Calina
"Nechceš mě tam hodit ráno?"
Calin se zasmál.
"Nechceš si ty udělat řidičák?"
Petr protočil oči.
"Jo, jasně, hned teď. Pošlu přihlášku z gauče"
"Tak to máme domluvený"
pokrčil Calin rameny a šťouchl do něj.
"Jasně, srandičky"
zabručel Petr, ale pak se pousmál.
"No nic, jdu si něco připravit na zítra"
Jakmile zmizel, Calin se ke mně otočil s tichým smíchem v očích.
"Tak to vypadá, že máme zítra volno"
"No, ty mě chceš někam vzít, tak snad to stihneme, než se vrátí"
"Stihneme"
řekl rozhodně a jeho pohled se na chvíli změnil. Byl v něm klid, a něco, co jsem si dovolila pojmenovat jen potichu.
Ten den skončil pohodově. Ještě jsme chvíli seděli u filmu, až se nám oči začaly zavírat. Než jsme šli spát, jen jsme si vyměnili krátký pohled, ve kterém bylo všechno. Ale slova ještě ne.
___________________
Omlouvám se za chyby
