Byl to tichý a klidný večer, když jsme se vrátili domů. Zahrada a všechny ty barvy a smích už byly jen vzdálenou vzpomínkou, ale ten pocit uvnitř nás pořád hřál. Calin seděl vedle mě na gauči, ruku měl položenou na mém břiše
"Nemyslíš, že bysme měli začít uvažovat o jméně?"
zeptala jsem se tiše, protože ta myšlenka na budoucnost mi najednou připadala najednou opravdu reálná.
Calin se na mě podíval a usmál se.
"Jo, to by jsme asi měli"
řekl.
"Třeba něco originálního. Něco s příběhem"
"Třeba Viktor?"
zamumlala jsem.
"Líbí se mi to jméno"
Calin se rozesmál, a pak trochu žertem dodal
"Tak když to bude Viktor, Shiktor bude normálně dojat"
Zasmála jsme se
"Ale taky se mi líbí"
Dodal Calin
Chvíli jsme jen mlčky seděli a nechali tu myšlenku pomalu dozrát. Bylo zvláštní vědět, že už teď je ten malý kluk součástí našeho života, i když ho ještě ani nevidíme.
"Zatím máme čas"
řekl Calin nakonec a políbil mě na čelo.
Večer se pomalu přeměnil v ticho, přerušované jen občasným smíchem nebo tichým povídáním.
Byl to jeden z těch teplých letních večerů, kalendář ukazoval konec června. Už jsem byla v osmém měsíci a bříško mi už bylo pěkně vidět, když jsme seděli u stolu s Calinem a Petrem v obýváku. Vzduch byl klidný, ale v srdci jsem cítila očekávání.
"Tak co, jak to vypadá s tím jménem?“"
zeptal se Petr s úsměvem a popíjel kafe.
Podívala jsem se na Calina a usmála se.
"Myslím, že už jsme skoro rozhodnutí. Viktor je náš favorit"
Petr se usmál
"Tak nakonec tem Viktor, jo?
"Jo, líbí se nám"
přikývla jsem.
"Měli jsme i pár dalších nápadů, třeba Matyáš nebo Leo, ale Viktor prostě vede"
Calin přidal
"Je to jméno, které pro nás něco znamená, a navíc z něj můžeme mít pěkné přezdívky"
Petr přikývl
"No jo, a taky máš pravdu, že jméno je první dárek, který může dostat"
"Přesně"
řekla jsem a pohladila si bříško.
"Až ho poprvé uvidíme, bude to to pravé jméno"
Všichni jsme se na sebe usmáli, jako kdyby to byl malý tajný projekt, který teď bude brzy odhalený světu.
Večer jsme trávili v pohodě, plní plánů, snů a pomalého těšení se na ten velký den, kdy náš malý Viktor konečně přijde na svět.
Později večer, když Petr už odešel a dům se ponořil do klidného ticha, jsme s Calinem zůstali sedět spolu na gauči. V televizi běžel nějakej film, ale ani jeden z nás ho moc nevnímal. Já jsem měla hlavu opřenou o jeho rameno a on mi jednou rukou jemně hladil bříško přes tenkou mikinu. Cítila jsem se v tu chvíli strašně klidně. A šťastně. Takhle nějak jsem si vždycky představovala večery s člověkem, kterýho miluju, a dítětem na cestě.
"za měsíc může být už s náma"
zašeptala jsem.
Calin se pousmál a políbil mě do vlasů.
"Vím. A pořád tomu tak trochu nemůžu uvěřit"
"Já někdy taky ne. Ale pak se podívám dolů"
usmála jsem se a pohladila si bříško,
"a on mi to připomene"
Zrovna v tu chvíli se malý Viktor pohnul. Oboje ruce jsme přiložili na bříško, a i když to nebyl žádný silný kop, bylo to jasně cítit. Calin se mi podíval do očí s tím typickým výrazem, co má vždycky, když je dojatej, ale nechce to dát moc najevo.
"Už se na něj těším…"
zamumlal.
"Na první noc, co ho ponosím a budu koukat, jak spí"
"A já na to, až tě uvidím, jak si ho poprvý pochováš"
řekla jsem tiše.
"Fakt si nedokážu představit že by měl lepšího tátu"
Zůstal chvíli zticha a pak dodal
"A já si nedokážu představit lepší mámu než jsi ty"
Trochu mi zvlhly oči. Položila jsem si hlavu zpátky na jeho rameno a nechala se dál hladit po bříšku. V místnosti bylo šero, klid… a všechno bylo tak, jak mělo být.
_______________________________
Omlouvám se za chyby
