Ráno bylo klidné a tiché. Byt voněl po cukroví a vánočním čaji, v pozadí hrála jemně koleda a za oknem se pomalu snášel sníh. Vzduch měl tu zvláštní vánoční tíhu, ne těžkou, ale hřejivou, jako kdyby se všechno na chvíli zpomalilo.
Vzbudila jsem se dřív než Calin. Opatrně jsem se vykradla z postele, abych ho nevzbudila, a zamířila do kuchyně. Uvařila jsem si horký čaj a jen tak postávala u okna, koukala na zasněžené stromy a přemýšlela, jak večer proběhne. Dneska to zjistí. Dneska všichni zjistí, že čekáme miminko.
Krátce nato se objevil Calin, s rozcuchanými vlasy a ospalým úsměvem.
"Dobré ráno"
zamumlal, objal mě zezadu a políbil na krku.
"Dobré"
odpověděla jsem tiše a usmála se.
Neptal se, proč jsem vzhůru tak brzo. Možná to cítil, že dnes je všechno trochu jinak.
Dopoledne jsme strávili spolu, v klidu a bez stresu. Dokončovali jsme poslední detaily, cukroví na stůl, stůl prostřený, světýlka na okně. Ve dřezu byla naložená ryba, v lednici bramborový salát, v troubě se nahřívaly domácí houstičky.
Po druhé hodině odpoledne začali chodit první hosté.
Nejdřív dorazil David, klasicky s úsměvem od ucha k uchu a se dvěma taškami nacpanými dárky.
"Čau! Veselý Vánoce!"
zvolal a hned mě i Calina objal.
Hned po něm dorazil Willy s Áďou. Vtipkovali už ode dveří.
"Hele, stromeček stojí rovně, takže tu ještě nebyl Petr"
smál se Willy.
"Přijde za chvíli, psal mi"
řekla jsem.
"Tak to jo. A hlavně, mám perník. Domácí. Od mámy. Tak to bude štědrý večer opravdu ŠTĚDRÝ"
smála se Áďa a podala mi krabici.
Petr dorazil jako poslední, ale pořád včas, kolem třetí.
V náručí nesl dárky zabalené tak, jak to uměl jen on, lehce ledabyle, ale srdcem.
"Nazdárek! Veselý Vánoce"
zvolal, hned všechny obejmul, a pak si sedl k nám do obýváku.
Dárky se pomalu kupily pod stromkem, který zářil vedle sedačky, světýlka problikávala a atmosféra byla dokonalá.
Celé odpoledne bylo plné smíchu, vzpomínek, vůně jídla a lehké nervozity v mém nitru.
Calin nic netušil. Nikdo nic netušil.
Večeře proběhla nádherně.
Jedli jsme, smáli se, připíjeli si (já limonádou), poslouchali starý playlist koled a povídali si, jako bychom byli rodina už roky.
Po večeři nastal čas na dárky.
Rozdávali jsme je jeden po druhém, aby si každý chvíli užil svůj moment. Nejdřív Áďa, pak Petr, David, Willy, Calin, já…
Bylo to krásné, srdečné, chvílemi dojemné, jindy zase k smíchu, třeba když David dostal ponožky se Santou, co se mu smál do obličeje.
Pomalu se pod stromkem začala objevovat podlaha. Všichni seděli spokojení, s dárky v klíně nebo na hromádce vedle sebe.
Petr se protáhl a zvedl se.
"Jdu na záchod"
oznámil a zmizel za rohem do chodby.
Nastalo ticho.
David se rozhlédl a zeptal se
"Tak co, všechno?"
Všichni se trochu rozvalili, ale já jen tiše řekla
"Ještě ne"
V tu chvíli jsem sáhla dozadu za stromek, kde celou dobu čekala ta krabice. Byla obyčejná, svázaná jen provázkem, bez jmenovky.
Podala jsem ji Calinovi.
"Tady… ještě tohle"
řekla jsem mu
Calin se na mě podíval trochu překvapeně, ale hned ji přijal. Rozvázal provázek, otevřel víko… a na chvíli se zastavil.
Na vrchu ležely maličké bílé dupačky s nápisem I ❤️ Dad.
Na nich fotka z ultrazvuku a test
V místnosti zavládlo hluboké ticho.
Calin mlčel, zíral na obsah krabice a pomalu mu začaly téct slzy. Pak zvedl hlavu ke mně.
"Niky…"
zašeptal.
"Jo"
přikývla jsem se slzami v očích.
Zasmál se skrz pláč a přitáhl si mě k sobě.
Objal mě, pevně, dlouze.
"To je to nejkrásnější, co jsem kdy dostal. Fakt… nejkrásnější"
Ostatní ztuhle seděli, chvíli vůbec nevěděli, co vidí.
David se naklonil, Willy taky… a pak jim to došlo.
"Ty vole… vy čekáte dítě?"
"Ty brďo!"
"Niky!!!"
"Gratuluju!"
"To je mazec!"
Objímali mě, objímali Calina, smáli se, skoro plakali se mnou.
A pak Willy řekl
"Počkejte… vždyť tu není Petr"
Všichni se zarazili.
"Ajoo!"
řekl David.
"Tak co? Na něj něco vymyslet?"
"Co třeba až přijde, tak na něj všichni ‘čau strejdo’?"
navrhla Áďa.
Willy se začal smát
"To je geniální!"
A tak jsme se rychle shodli. Všichni si setřeli slzy, snažili se zakrýt emoce, Calin krabici pevně sevřel, ale schoval ji trochu k sobě.
A pak se ozvalo spláchnutí.
Petr vešel zpátky do obýváku.
"Tak co, už všechno?"
zeptal se s úsměvem.
A v tu chvíli jsme všichni naráz řekli
"Čau, strejdo!"
Petr zůstal stát ve dveřích, úplně zmatený.
"Co?"
"Co melete?"
Rozhlédl se. Všiml si, že Calin brečel. I já.
"Počkejte… co se stalo?"
A pak si všiml – Calin stále držel v rukách test.
Ztuhl.
"To si děláte prdel… ne? To… vážně?"
Pomalinku přišel blíž, podíval se do krabice, na ultrazvuk…
A ztichl.
"No do pr…"
A pak mě i Calina objal.
"Tohle jsou ty nejšílenější a nejkrásnější Vánoce, co jsem kdy zažil"
_______________________________
Omlouvám se za chyby
