Pohled Calina
--------------------
O dva dny později
Zvuk smyčky se tiše opakoval ve studiu jako nekonečná ozvěna nápadu, který ještě neměl finální podobu. Niky seděla v rohu na gauči, v klidu projížděla zprávy na telefonu, zatímco David soustředěně míchal zvuk a občas si něco mumlal pro sebe. Petr se vrátil od kávovaru s dvěma hrníčky a jeden mi bez řečí podal.
"Díky"
zamručel jsem a posadil se vedle něj.
Chvilku jsme jen seděli. Pak na mě Petr nenápadně mrknul.
"Hele, máš minutku?"
Zvedl jsem obočí.
"Jasně"
Zavedl mě do vedlejší místnosti, do tý menší, kam jsme si občas chodili vyčistit hlavu nebo psát texty. Když zavřel dveře, otočil se ke mně s výrazem, kterej jsem až moc dobře znal. Petr byl sice typ, co se smál skoro všemu, ale když došlo na vážný věci, uměl bejt fakt přímej.
"Tak co, Romeo"
promluvil s úšklebkem.
"Už jsi udělal nějakej krok, nebo pořád jen v noci zíráš do stropu?"
Povzdechl jsem si a podrbal se ve vlasech.
"No… zatím nic konkrétního. Ale… přemýšlím o tom furt. Fakt nonstop."
"No to vidím"
uchechtl se.
"Ale říkals, že bys to chtěl brzo. Tak… kdy?"
"Nevím"
Zalil mě lehkej pocit paniky.
"Jako… chci, jasně že chci. Ale vždycky se najde nějakej důvod, proč to odložit. Studio, klipy, výlety, nálada, já nevím… A přitom si říkám, že to už dávno mělo bejt."
Petr přikývl a opřel se o stěnu.
"Jo, chápu tě. Ale víš co? Ona to poznává. Niky není blbá. A podle toho, jak se poslední dny na tebe dívá, to asi začíná i řešit v hlavě"
"Toho se právě bojím"
"Že tě prokoukne?"
"Že začne zpochybňovat, co se děje, že se lekne, že se něco děje špatně…"
"Tak jí to zatraceně ukaž, že se děje něco dobrýho,"
pousmál se.
"Pořád ti říkám, až budeš připravenej, prostě to udělej. Nečekej na výlet nebo magickej západ slunce. Jen to udělej, protože víš, že ona je ta pravá a že jí miluješ"
Podíval jsem se na něj a trochu bezmocně se zasmál.
"Ty jsi v tomhle až podezřele chytrej, víš to?"
Pokrčil rameny.
"Teď ale vážně, potřebuješ s tím pomoct? Něco naplánovat?"
"Možná jo… Ale ještě ne teď. Dám ti vědět."
"Kdykoli"
Přikývl jsem a na chvíli jen zticha seděl. Bylo fajn vědět, že v tom nejsem sám. I když se mi srdce pořád trochu stahovalo.
Otevřeli jsme dveře zpátky. Všechno bylo pořád stejně klidný, David si dál hrál se zvukem a Niky si teď místo telefonu kreslila propiskou na kus papíru, co ležel vedle ní. Jakmile jsem vešel, zvedla ke mně oči.
"Všechno v pohodě?"
zeptala se jen tak mimochodem, ale ve výrazu měla to svoje typický podezření. To, co uměla nasadit přesně tehdy, když se snažila působit, že je v klidu, ale vevnitř jí to šrotovalo.
"Jo, Petr mi jen ukazoval nějaký nápady na klipy, tracky atd.."
zalhal jsem s pokrčením ramen. Snad už tisící malá lež, kterou jsem jí za poslední dny řekl. A přitom jsem byl člověk, co lhal fakt nerad. Ale měl jsem pocit, že kdybych teď řekl pravdu, podlomí se mi kolena.
Petr si mezitím sedl k Davidovi a začali spolu něco ladit. Sedl jsem si vedle Niky, která si nenápadně složila ten papír tak, aby nebylo vidět, co kreslila. To dělala vždycky, když šlo o něco, co bylo moc osobní.
"Co jsi tam čmárala?"
zeptal jsem se s úsměvem, abych trochu odlehčil situaci.
"Nic, jen blbosti"
odpověděla a podívala se na mě z boku.
"Ale ty vypadáš, že ti někdo dal pěstí do mozku. Dobrý?"
"Jo, fakt. Jen jsem nespal dobře poslední dny"
přiznal jsem částečně pravdu.
Chvilku bylo ticho, jen se v pozadí ozýval tlumený beat a občasné smíchy od stolu. Niky si položila hlavu na moje rameno a já se přistihl, jak se mi na pár vteřin stáhne hrdlo.
Dýchal jsem pomaleji, abych se uklidnil. V hlavě se mi pořád motaly Petrovy slova. Už to udělej. Jenže… kdy?
Vtom David zvolal
"Máme to, zkusíme to teď nahrát?"
Petr se otočil na nás.
"Jdete s náma nebo chillíte?"
Niky se zvedla a protáhla se.
"Jdu se na chvíli projít, ať nezatuhnu. Pak přijdu za váma"
„Já půjdu taky, ty zatím nahraj to svoje Petře“
přidal jsem se. Nechtěl jsem ji nechat samotnou. Nebo spíš… nechtěl jsem bejt já sám se svejma myšlenkama.
Vycházeli jsme spolu ze studia a i když bylo ticho, cítil jsem, že ve vzduchu visí otázky. Jenže odpovědi zatím musely počkat.
_______________________________
Omlouvám se za chyby
