Cestou zpátky jsme nešli nijak rychle. Drželi jsme se za ruce, prsty propletené v rukavicích, a sníh nám křupal pod botama.
"Víš..."
začal Calin potichu, aniž by se na mě podíval.
"Když jsme byli na tom kluzišti... hrozně jsem tě chtěl chytit i kdyžs nepadala."
Zasmála jsem se.
"No to díky, hodilo by se, kdybys mě chytil trochu dřív."
"Ale to bych přišel o to, jak ses tvářila, když ses snažila vypadat, že to máš pod kontrolou."
"Já to měla pod kontrolou."
"Jasně, jasně"
přikývl vážně, ale koutky úst mu cukaly.
Na chvíli jsme zmlkli a už jen kráčeli. Pak, skoro neslyšně, dodal
"Jsem fakt šťastnej, že jsi to ty"
Zastavila jsem se. Otočila se k němu, pořád jsme se drželi za ruce.
"Já taky, Caline"
___
Když jsme dorazili domů, shodili jsme bundy a zalezli pod deku na gauč. Zapnuli jsme Netflix a chvíli se dohadovali, na co budeme koukat. Nakonec to vyhrál horor. Ne proto, že by mě to extra bavilo, ale protože jsem se pak mohla víc přitulit.
Ležela jsem napůl opřená o Calina, jeho ruka mě hřála na boku, a moje prsty si hrály s lemem jeho mikiny. Vždycky když na obrazovce někdo zakřičel, přitiskla jsem se blíž, a Calin se vždycky jen tiše zasmál a políbil mě do vlasů.
Občas jsme si šeptali úplný hlouposti, o tom, jak by přežil zombie apokalypsu, nebo že ten herec vypadá jako Willy po kalbě. Smála jsem se, dokud mi netekly slzy.
A pak... cvakly dveře.
Rychle jsem se narovnala, Calin odsunul ruku a tvářil se jako že sleduje film, jakoby se nic nedělo. Srdce mi bušilo.
"Čau"
ozval se Petr z předsíně.
"Ty jo, to byla makačka. Málem jsem tam usnul na gauči"
Vešel do obýváku a hodil se na křeslo.
"Koukáte na něco zajímavýho?"
"Jo"
odpověděla jsem rychle.
"Duch, co vraždí lidi v opuštěným domě. Klasika"
"Nice"
zívl Petr.
"Někdo má něco k jídlu?"
"Máš ruce, ne?"
ušklíbl se Calin.
Petr něco zamumlal a odšoural se do kuchyně. Já a Calin jsme si vyměnili pohled a jen se tiše usmáli.
Bez slov. Ale oba jsme věděli přesně, co si myslíme.
___
Když se Petr vrátil z kuchyně s miskou popcornu a dvěma oplatkama v puse, Calin jen zakroutil hlavou.
"Hele, já mám nápad"
řekla jsem najednou, opřená o opěradlo gauče.
"Co kdybychom dneska spali tady? Jako... taková malá pyžamová party."
Petr nadšeně zvedl ruce.
"Beru! Vždycky jsem chtěl mít matraci v obýváku."
"Jo, a zítra tě pak bude bolet celej člověk"
zamručel Calin, ale už vstával a šel vytáhnout madrace z komory. Já jsem mezitím nanosila deky a polštáře a během pár minut jsme měli v obýváku malý hnízdo.
"Já jdu do sprchy, než se tady zabydlíme"
oznámila jsem a vzala si s sebou pyžamo. Po dnešku jsem byla celá zpocená z bruslení a běhání ve sněhu, takže horká voda byla přesně to, co jsem potřebovala.
Ve sprše jsem se na chvíli zastavila, zavřela oči a nechala si stékat vodu po zádech. Pořád jsem měla v hlavě ten rozhovor s Calinem... ten večer, kdy mi vyznal lásku. A dneska. Ta jeho otázka. Všechno to bylo moc krásný na to, aby to byla jen náhoda.
Když jsem se vrátila v teplých kostkovaných kalhotách a velkým tričku, Petr zrovna málem vyklopil pytlík s chipsama, když se snažil přelézt přes Calina.
"Fakt jsi jak lachtan"
zasmála jsem se.
"Já se jen elegantně přesouvám!"
bránil se.
Všichni jsme si lehli pod deku. Já uprostřed, kluci z každé strany. Calin mě občas lehce drcnul nohou pod dekou a já se musela tvářit, že mě to nijak nerozhazuje, zatímco jsem v duchu skoro vrněla.
"A teď"
řekl Petr drmaticky
"extrémní dávka hrůzy. Vybral jsem film, kterej má na internetu pověst toho, že si po něm lidi rozsvěcujou světla i na záchod"
"To už teď dělám, takže žádná změna"
zamumlala jsem.
Film začal. A teda, fakt děs. Žádný laciný lekačky, ale napětí, který se pomalu plížilo pod kůži. Petr několikrát nadskočil a jednou mi málem rozsypal popcorn do vlasů. Já se naopak několikrát otočila do Calina, který se vždycky jen usmál a šeptl něco jako
"Je to jen film, Niky"
V jednu chvíli v tom filmu bouchly dveře. A v ten samý moment se z chodby ozvalo tiché vrznutí. Všichni tři jsme ztuhli. Pak se ozvalo další tiché ťuknutí.
"To není vtipný!"
zasyčela jsem.
Petr zrudl.
"To jsem nebyl já!"
Calin se zvedl a s dramatickým nádechem řekl
"Jdu to zkontrolovat. Když se nevrátím, volejte 158"
Zmizel v chodbě a nechal mě a Petra napjatý jak struny. Pak se najednou zhasla všechna světla.
"CALINE!!!"
zakřičela jsem.
Ticho.
Petr seděl s dekou přes hlavu, jen mu čouhaly oči.
"Já tě zabiju. Přísahám, že ho zabiju."
A pak se rozsvítilo a Calin stál ve dveřích s poker face.
"Jen jsem chtěl přidat trochu atmosféry"
"Jsi magor"
zavrčela jsem, ale smála jsem se a přitom ho praštila polštářem.
___
Asi kolem půl druhý ráno jsme film vypnuli. Petr už mlel nesmysly a míchal děj filmu s nějakým TikTokem. Já se zavrtala pod deku a Calin mi nenápadně položil ruku na bok. Přitulila jsem se k němu, ale dávajíc si pozor, aby si Petr ničeho nevšiml.
Bylo to divný. Ležet mezi dvěma nejbližšíma lidma. Jeden byl můj brácha a druhej... ten, kterej právě začal být víc než jen kamarád.
Ale cítila jsem se bezpečně. A šťastně.
_________________________
Omlouvám se za chyby
