Pohled Nikol
_____________
Od chvíle co Dominik odešel po tom hovoru s Calinem tak nepřišel.
Vůbec nevím jak tu jsem dlouho, pojem o čase žádnej, nevim jestli je noc nebo den, je mi zima a mám hlad, a to stehno pořád dost bolí, nebo spíš tak štípe.
A celou tu dobu jsem pořád připoutaná k tomu debilnímu radiátoru.
Světlo!
Za dveřmi se rozsvítilo.
"Oběd kotě"
Řekne Dominik když se objeví ve dveřích a v ruce drží misku zřejmě s čínskou polívkou.
Tak aspoň že to není jenom třeba suchej chleba.
Misku položí přede mě a už se chystá zase odejít.
"Dominiku"
Zařvu na něj lehce než stihl zavřít dveře.
"Hm"
Udělá a otočí se zpátky na mě.
"A jak to mám asi jíst, mám svázaný ruce"
"Ajo tyvole"
Řekne a rozejde se ke mně.
Klekne si vedle mě začne mi pomalu rozvazovat ruce.
"Jen něco zkusíš a uvidíš, rozumíš kotě"
Pošeptal mi do ucha a jemně mi do něj kousl až jsem se trochu lekla.
"Neboj kotě"
Řekl a u toho se kulišácky zasmál.
Když mi ty ruce konečně rozvázal tak vstal a šel ke dveřím a já se mohla konečně najíst.
"Pořádně se najez kotě, potřebuješ energii"
Dodal ještě Dominik ve dveřích a pak už opravdu odešel.
A nebudu lhát chvíli jsem se bála to jíst, bůh ví co do toho dal, ale měla jsem fakt hlad takže teď jen doufat že to opravdu byla jen normální čínská polívka.
Dojedla jsem polívku a misku položila zpátky před sebe.
Po pár minutách jsem opět slyšela kroky které se pomalu blížili.
Dveře se pomalu otevřeli.
"Už jsi dojedla kotě? Koukám že ano"
Řekl a vešel víc do místnosti.
A okolo prstu si točil růžovými pouty a na obličeji se mu udělal ten úchylnej úšklebek když viděl mé oči zírající na ta pouta.
Trhla jsem sebou a okamžitě se pokusila ustoupit dozadu, ale narazila jsem zády do studené zdi. Nik stál ve dveřích a stále díval se na mě s tím pomalým, sebevědomým úšklebkem.
„Neblbni, bude to jednodušší, když nebudeš dělat scény.“
„Drž se ode mě dál!“ vyjekla jsem, srdce mi bušilo jako splašené.
Chtěla jsem se rozběhnout k druhé straně pokoje, ale on byl rychlejší. Dvěma kroky překonal vzdálenost mezi námi a popadl mě za zápěstí. Vytrhla jsem se, udeřila ho do ruky, ale ani necukl. Pevně mě stiskl a smýkl mnou ke stolu.
„Pusť mě!“ zařvala jsem, když mě přitlačil břichem k desce. Zmítala jsem se, kopala, ale jeho tělo bylo těžké, nehnulo s ním vůbec nic.
Chladná kůže pout se mi dotkla zápěstí. Znovu jsem sebou trhla, ale jen to způsobilo, že Dominik zatáhl silněji. Ucítila jsem jak se mi už pouta zařezala do rukou, dech se mi zadrhl v krku.
„Přestaň se cukat,“ zavrčel mi do ucha a jedním prudkým pohybem pouta secvakl.
Srdce mi bušilo jako o závod. Byla jsem chycená. Bezbranná.
A on to věděl.
Úsměv na jeho tváři se rozšířil.
„Vidíš? A vůbec to nebolelo.“
Moje ruce byly svázané. Kůže pod poury pálila, ale to nebylo to, co mě děsilo nejvíc.
Slyšela jsem ho. Jak si rozepíná pásek. Jak si dává na čas.
„Budeš hodná, že jo?“ naklonil se ke mně, jeho dech mi ovanul tvář. Pokusila jsem se odtáhnout, ale nebylo kam.
„Neboj, nebude to bolet. Když budeš spolupracovat.“
Oči se mi zalily slzami. Celé tělo se mi třáslo. Snažila jsem se myslet na něco jiného. Na cokoliv jiného.
„Otevři pusu.“
Zavřela jsem oči a polkla. Hrdlo se mi stáhlo tak, že jsem nemohla dýchat.
Neměla jsem na výběr.
Celej mi ho strčil do pusy, chytil mě za vlasy a hned si začal určovat svoje tempo.
Stále mi tekly po tváři slzy.
"Kurva"
Vzdychl když se mi udělal do pusy.
"Polkni kotě"
Poslechla jsem..
"Tak je hodná"
Řekl a natáhl si zpátky kalhoty a zapnul pásek.
Moc dobře věděl že se na nic nemůžu a že proti němu nemám absolutní šanci bo jsem o dost slabší, takže mi v klidu sundal pouta a odešel.
Beze slova.
______________________________
Omlouvám se za chyby
