Někdy zapomínám, že už jsem to všechno jednou zažila. Každý den mě to ale znovu překvapuje. To, jak se bříško táhne víc a víc dopředu. Jak mě miminko v noci budí kopáním do žeber. Jak mě Viktor každý ráno vítá slovy
"Dobý den, bzíško"
A pak mi ho pusinkuje.
Ráno bylo tiché. Calin mi udělal snídani do postele, protože viděl, že jsem celou noc skoro nespala, malá nebo malej (pořád jsme si pohlaví nechali jako překvapení) mě nenechal vydechnout. A ani prcek Viktorek ne. Budil se s noční můrou, že „autíčko mu spadlo do vody“. Dětská logika je fascinující.
Seděla jsem teď na gauči, nohy podložený, a hladila si bříško. Viktor si hrál vedle mě s legem, stavěl něco, co mělo být „velkej dům pro miminko“, ale vypadalo to spíš jako nakřivo složená věž s plyšovým medvědem nahoře.
"Mami, miminko už spinká?"
zeptal se najednou.
"Jo, lásko, myslím, že spinká. Ale dneska v noci vůbec nespalo, tak teď dospává"
usmála jsem se.
"A bude mít plysáka?"
"Bude mít svýho, ale může si půjčit i od tebe, jestli dovolíš"
"Hmm... tak toho hnedýho můze. Ale ne pejska. Pejsek je můj"
Později odpoledne jsme se pustili do příprav pokoje. Už jsme přesunuli některé věci z Viktorkova bývalého miminkovského koutku a složili novou postýlku. Bříško mi překáželo skoro ve všem, ale odmítala jsem zůstat jen sedět. Chtěla jsem to zařídit sama. Calin mě pořád okřikoval, že mám jen koukat a hlídat.
"Tohle je už tvoje druhý těhotenství, ale furt se chováš jako generál"
smál se.
"A ty se furt chováš jako můj stín, co mě hlídá nonstop"
"No protože když se otočím, najdu tě stát na židli s vrtačkou v ruce"
"Jednou! Jednou jsem…"
"To stačilo"
přerušil mě pobaveně a políbil mě na čelo.
K večeru jsme byli všichni utahaní. Seděla jsem na gauči, Calin měl Viktorka na klíně, ten si cucal rohlík a koukal na pohádky, a já si hladila břicho. Najednou silný pohyb. A další.
"Lásko, pojď si šáhnout"
Calin přesně věděl, co myslím. Přisunul se blíž, položil ruku na moje břicho a v tu chvíli dostal přesně jednu do dlaně.
"asi máme malýho zápasníka. Nebo tanečníka"
"A nebo holčičku, která už teď bojuje za svý místo"
Usmívala jsem se.
Ještě večer, když jsme ukládali Viktorka, se ke mně přitulil a položil mi ruku na břicho.
"Dobou noc, miminko"
zašeptal.
A mě v tu chvíli přepadla taková vlna něhy, že jsem se musela otočit, abych si utřela slzy. Hormony mě tentokrát dostávaly víc než u Viktorka. Ale možná to nebyly jen hormony. Možná to bylo tím, že jsem přesně věděla, co nás čeká. A těšila jsem se na to.
Byl to jeden z těch vzácných večerů, kdy všechno utichne a dům působí, jako by se s námi konečně nadechl. Seděla jsem opřená o polštáře v posteli, přikrytá až po břicho, a v jedné ruce jsem svírala hrnek s meduňkovým čajem. Vedle mě se natáhl Calin, v ruce měl telefon, ale bylo jasný, že ho v podstatě neposlouchá.
"Zas myslíš na to, co já?"
zeptala jsem se a podívala se na něj.
"Myslíš jméno?"
pousmál se.
"Mhm"
Bylo to jako téma, co se nám neustále vracelo, ale nikdy jsme se pořádně nerozhodli. A protože jsme si nechali překvapení, museli jsme být připravení na obě varianty.
"Pořád se mi líbí Matyáš"
řekl tiše a otočil se ke mně.
Usmála jsem se.
"Ten jsme chtěli už tehdy. Kdyby
Viktorek nebyl Viktor..."
"...byl by Matyáš"
"Jo"
Bylo zvláštní o tom takhle přemýšlet. Ale zároveň hrozně hezký. Matyáš zněl jemně a silně zároveň. Možná proto se nám líbil od začátku.
"A co holčička?"
"No… u holky jsme nikdy nebyli tak rozhodnutí, viď?"
"Mhm"
zavrtěla jsem hlavou
"Líbila se mi třeba Ella. Nebo Sofinka. A trošku i Lili. Ale nevím"
Calin zvedl hlavu.
"Lili je hezký. Ale…"
zamyslel se.
"Líbí se mi taky třeba Nela. Nebo Mia.
"Mia?"
usmála jsem se.
"Já to jméno měla vždy spojený s jménem pro kočku"
"No… třeba bude mrštná a ostrá jako kočka"
"Nebo bude ležet celý dny a dělat si, co chce"
"Takže vlastně po tobě"
zažertoval.
Plácla jsem ho polštářem a oba jsme se rozesmáli. Ale bylo hezký slyšet ty jména. Vyslovovat je nahlas. Přemýšlet nad nimi ne jako nad seznamem, ale jako nad budoucností.
"Ella. Matyáš. Mia. Lili. Sofinka..."
"Tak jinak" uděláme si seznam a necháme to na osudu. Až se narodí, prostě poznáme, jaký jméno k tomu drobkovi sedí"
Řekl Calin
"Jo. Přesně tak. Ať si to miminko samo řekne, co mu sluší"
Natáhla jsem se pro jeho ruku a položila si ji na břicho.
______________________________
Omlouvám se za chyby
