Pohled Willyho
_______________
Odcházel jsem od Petra v podvečer.
Byl to zvláštní den. Těžkej.
Ne že by to bylo napjatý mezi náma, to ne, spíš ta atmosféra celkově. Všichni byli zvláštně mimo. Niky zničená, Petr naštvanej a přitom vyčerpanej. A já, i když jsem se nechtěl moc montovat, jsem to samozřejmě všechno cejtil.
Něco se fakt stalo. Něco velkýho.
Ale nikdo zatím neřekl co.
A i když jsem měl milion otázek, držel jsem pusu.
Rozloučil jsem se, hodil na sebe bundu a vydal se ještě do studia.
Chtěl jsem za Davidem, měl jsem v hlavě docela dobrej nápad na track, kterej se nám s Petrem rýsoval. Potřeboval jsem to někomu přehodit, než to vyfučí.
Když jsem došel ke dveřím studia, bylo ticho. Což bylo divný. Většinou někdo řval do mikrofonu nebo bouchal beat.
Vešel jsem dovnitř, prošel krátkou chodbou… a v hlavní místnosti, na tom starým gauči u zdi, seděl Calin.
Hlavu měl svěšenou, ruce propletený, pohled zapíchlej do země.
Vypadal jak tělo bez duše. Totálně mimo.
"No ty vole…"
utrousil jsem potichu.
Zastavil jsem se mezi dveřma a chvíli ho jen pozoroval. Nezaregistroval mě. Nebo spíš zaregistroval, ale bylo mu to fuk.
"Ahaaa... tak proto nejsi s Niky u Petra"
řekl jsem nahlas, až sebou mírně trhl.
Zvedl ke mně oči, a byly úplně prázdný. Unavený. Červený.
"Čau"
zamumlal.
Vešel jsem pomalu dál, ale nešel jsem hned za ním. Místo toho jsem si hodil batoh na zem a opřel se o stěnu.
"Hele... Nechci ti do toho kecat, ale... něco se teda sakra stalo, co?"
"Jo…"
vydechl.
"Něco hodně blbýho"
Bylo chvíli ticho. Ne to pohodový, ale to dusivý.
Sednul jsem si vedle něj, ale držel odstup. Nechtěl jsem bejt hned vlezlej.
"Petra jsi asi slyšel"
promluvil nakonec.
"A Niky… mě ignoruje. Úplně"
Zamračil jsem se.
"A ty… chápeš proč?"
Calin přikývl. Ale neřekl nic víc.
"Víš, kámo"
začal jsem opatrně
"já do toho nevidím. Ale jestli to na Niky dolehlo až tak, že vypadá, jak vypadá… a ty tu teď sedíš jak ztracenej pes… tak to asi nebyla úplná blbost"
Zase ticho.
Calin si promnul oči a naklonil se dopředu, opřenej lokty o kolena.
"Já… neudělal jsem to vědomě. Byla to chyba. Past. Nechci to svádět na okolnosti, ale prostě... Klára mě zmanipulovala. Všechno si připravila. Niky mě našla, když…"
Zlomil se mu hlas.
"…když už bylo pozdě"
Ztuhl jsem.
Překvapenej, ale zároveň jsem pochopil, proč Petr řekl, co řekl.
A proč Niky vypadala, jako by jí někdo vyrval srdce.
"Do hajzlu…"
zašeptal jsem.
"Nedalo se to vysvětlit"
pokračoval tiše Calin.
"A vlastně ani nechci, aby to znělo jako výmluva. Jen… jsem byl kretén. A teď to vím. A strašně toho lituju"
V očích se mu zalesklo.
Dlouho jsem se na něj díval. A pak jen řekl
"Tak bojuj. Ale ne za každou cenu. Jestli ji chceš zpátky, musíš být připravený čekat. A dokázat, že jsi jinej"
Calin přikývl.
Nevypadal, že má sílu bojovat. Ale možná se v něm aspoň něco hnulo.
Z chodby se ozvaly kroky, byl to David. Konečně dorazil.
"Čau kluci, co tu tak sedíte jak na pohřbu?"
Nikdo neodpověděl. Ale David si rychle všiml, že teď není čas na vtípky.
"Hele, Willy, ukážeš mi ten nápad na track?
"Jo… jasně. Jdeme."
Než jsem se zvedl, podíval jsem se ještě jednou na Calina.
Seděl pořád stejně. Ale možná trochu líp dýchal.
Možná.
____________________________
Omlouvám se za chyby
