Probudil jsem se ještě dřív než budík. V krku jsem měl sucho, srdce mi tlouklo až někde v krční páteři. Pomalu jsem sáhl po telefonu a rozklepaným palcem odemkl obrazovku.
(25 nepřečtených zpráv)
Zhluboka jsem se nadechl.
Petr (03:47)
CALINE
JESTLI TO DNESKA POSEREŠ
OPOVAŽ SE PŘIJÍT KE ME SE VYBRECET
Willy (04:12)
Mám připravený i smuteční hudbu, kdyby náhodou
David (04:43)
Nebuď idiot, bude to krásný.
Ale jestli zpanikaříš a utečeš, tak tě fakt zbijem.
Petr (05:01)
Hodně štěstí, brácho. Dneska děláš největší krok.
Willy (05:15)
Takhle nervózní jsem nebyl ani u zkoušení z němčiny na zakladce
A to ani nejsou moje zásnuby.
David (05:29)
Pamatuj, dýchej, mluv srdcem a nespadni na koleno dřív, než to stihneš říct.
Usmál jsem se. Trochu ironicky, trochu dojatě. Sakra. Mám fakt dobrý kámoše.
Niky ještě spala. Vypadala krásně a klidně, přikrytá peřinou až po bradu, vlasy do všech stran. Vkradl jsem se do šatny a pomalu do batohu zabalil pití, nějaký ovoce, dvě deky a papírový kapesníky, kdyby náhodou.
Prstýnek jsem schoval do kapsy od mikiny, a když jsem si všiml, že mám ruce mokrý od potu, musel jsem si je utřít do nohavice.
Když jsem v kuchyni cinknul skleničkou, ozvalo se z ložnice
"Caline?"
"Jo, jen chystám něco na snídani"
zavolal jsem co nejklidněji.
"Ty jsi zlato"
zamumlala ospale.
Za pár minut přišla do kuchyně, rozcuchaná, v mý mikině, a protáhla se jako kočka.
"Vypadáš nějak spokojeně"
usmála se a vzala si jablko.
"Víš co"
řekl jsem a udělal nevinný výraz,
"dneska máme výlet. Jen my dva. Chci tě někam vzít"
"Výlet?“"
zvedla obočí.
"A kam?"
"Neřeknu. Překvapení. Ale neboj, není to nic náročnýho. Jen si vezmi něco pohodlnýho"
"A co studio? A kluci?"
"Všechno jsem zařídil, kluci ví, že dneska nedorazíme. Potřebujeme chill, ne? Trochu vypnout"
Trochu nedůvěřivě přimhouřila oči.
"A není za tím něco víc?"
"Jenom překvapení"
usmál jsem se.
Bylo skoro šest. Slunce se pomalu klonilo k obzoru a celý pole zlátnulo. Zastavili jsme na malý polní cestě, vystoupili a šli kousek pěšky. V dálce se to žlutě vlnilo, jak kdyby se tam čas zastavil.
"Tohle je…"
začala,
"tohle je to místo, kde…"
"Jo"
přikývl jsem,
"kde jsem ti to poprvé řekl"
Sedli jsme si do trávy, jen tak. Niky si opřela hlavu o moje rameno. Všude kolem nás ticho, sem tam cvrček, vánek, naše dlaně propletený v sobě.
"Tady je nádherně…"
zašeptala.
"Jo..."
"Dneska jsi fakt divnej, ale úplně jinak než poslední dny"
uchechtla se.
"Ale roztomilej"
Chvíli jsme si povídali o všem a o ničem. O dětství. O tom, co bychom chtěli jednou mít. O snech. Smála se, a já to chtěl navždycky zafixovat, ten smích, tu chvíli, všechno.
A pak jsem věděl, že je čas.
Zvedl jsem se na kolena a ona se překvapeně narovnala.
"Co děláš?"
"Hele… já… tohle nebude žádnej velkej proslov, protože… já bych se do něj zamotal. Ale… miluju tě. Víc než kdy dřív. A vím, že chci být vedle tebe… napořád."
Vytáhl jsem z kapsy malou krabičku. Otevřel ji.
"Takže... vezmeš si mě?"
Byla pár vteřin úplně potichu. Jen koukala, jak kdyby ztratila dech.
A pak jí začaly téct slzy. Usmála se, ruce si přiložila k puse.
"Jo…"
vydechla.
"Ano!"
Skočila mi kolem krku, objala mě tak silně, až jsem málem ztratil rovnováhu.
"Sakra… Caline… já tě fakt miluju"
Zabořil jsem jí obličej do vlasů a zůstal tak. Všechno se zpomalilo. Jen my dva a západ slunce.
Zvedla ruku, kam jsem jí právě navlékl prstýnek, a jen na něj zírala.
"Tohle… to je sen…"
šeptla.
"A jestli jo, tak mě nikdy nebuď"
"To není sen"
usmál jsem se.
"Je to realita. A jsme v ní spolu"
BOOM!
Z opodál se ozvala rána a začaly na nás padat konfety.
Otočil jsem se.
Z křoví vyběhli Petr, David a Willy a výskali jak idioti.
"Co to–?!"
Zíral jsem na ně a rozesmál se.
"A to jsme si kdy domlouvali? Nebo proč o tomhle nevim, vole?!"
zaječel jsem jejich směrem.
Petr pokrčil rameny a přistoupil blíž.
"Seš náš brácha. Tohle jsme si nemohli nechat ujít"
David měl v ruce šampaňský a mával kelímkama.
Willy přiběhl, vytáhl z kapsy minifoťák a blejsknul nás.
"Takhle zasnoubený vypadáte fakt hezky"
Niky se smála mezi slzama, objímala mě a celá se klepala
A já jen stál, držel ji v náručí, a v hlavě měl jediné
Už nikdy se nechci probudit bez ní.
_____________________________
Omlouvám se za chyby
