Tomáš "Nejdeme se projet na penny?"
já "se zabiju"
Linda "nápodobně"
Honza "vás to naučíme"
Linda "to by šlo"
já "no tak jo".
Vzali jsme penny boardy a vyrazili.
Honza "chceš to teda zkusit?" zeptal se a položil tu věc s kolečky přede mě na zem
já "máš mě na svědomí"
Honza "tak ty jezdíš na koni a já nevím co ještě ale bojíš se jet na tomhle?"
já "hahaha"
Podle jeho instrukcí jsem na to stoupla a odrazila se,strašně se mi klepali nohy mohl to být celkem vtipný pohled. Po pár minutách sem ale našla rovnováhu a tak už to šlo v pohodě.
Linda na tom byla stejně ,chytli jsme se za ruce a rozjeli směrem ke klukům. Jenže Linda najela na kámen ,spadla a mě stáhla sebou. Strašně jsme se smáli i když to trošku bolelo.
Když se nám podařilo přestat smát a vstát ze země dojeli jsme až ke klukům.
Tomáš "jste celý?"
Linda "umh ,počkej?" šla k němu a chytla ho za ruku "teď už jo" dodala a zaculila se.
Tomáš si ji přitáhl k sobě a začali se líbat. Nevypadalo to že by měli v plánu přestat. Honza vzal penny boardy na jeden si stoupl a druhý dal mě "jedeme?" zeptal se.
Já "jasně" odrazila jsem se ,jely jsme po silnici bylo to strašně uklidňující ,žádný auta,všude tma a ticho. Po kousku cesty si Honza sedl na lavičku.
Honza "pojď ke mě"
já "tady?"
Honza "nikdo tu není".
Rozhlídla jsem se kolem sebe a vážně tu nikdo nebyl. Položila jsem penny a sedla si mu na klín.
Honza "psal mi Martin stříhal to video a nevěděl jestli tam může dát to že jsme manželé"
já "co si mu řekl?"
Honza "ať to tam dá"
já "zas to budou všichni spamovat"
Honza "je to přestane bavit" z dálky jsme slyšeli nejdřív strašný smích a potom se ze tmy vyřítili ti dva. Sedli si k nám a povídali jsme si. Přibližně za půl hodiny jsme se vrátili domů a šli rovnou spát.
Během dne mi volal táta musela jsem odejít z místnosti abych ho slyšela.
Táta "ahoj,co děláš?"
já "ahoj,jsem u Honzy"
táta "ruším?"
já "ale ne ,povídej co máš na srdci?"
táta "co máš v plánu na narozeniny?"
já "umh, ještě nic je to za dlouho"
táta "na panenky už si asi velká tak můžu tě pozvat i s Honzou na oběd?"
já "no ,asi jo"
táta "dobře tak se domluvte a pak mi dáš vědět?"
já "jo dobře"
táta "tak zatím"
já "zatím"
Vrátila jsem se do obýváku a musela se zasmát při pohledu na Tomáše snažícího se tancovat Just Dance.
Honza "všechno dobrý?"
já " táta se mě jen ptal na narozeniny"
Honza "počkej ,kdy máš narozeniny?"
já "za dva týdny"
Honza "to abych něco vymyslel"
já "nerada slavím svoje narozeniny" přiznala jsem .
Tomáš "bude ti osmnáct to se oslaví i kdybys u toho nebyla"
Linda "souhlasím"
Honza "je rozhodnuto"
já "co s váma mám dělat"
Linda "bude párty"
Honza "no ty brzdi ,ještě včera sis hrála s panenkama"
.........
Dny i celkově čas rychle utíkal. Já se vrátila domů, s mamkou jsem moc nemluvila ,většinu času doma jsem trávila s dědou a Bonnym.
Taky jsem zařizovala potřebné věci na mou oslavu narozenin. Nakonec jsem se nechala ukecat a souhlasila že to nebude jen malá oslava v rodinném kruhu ,ale pořádná párty s kamarády v pronajaté chatce kousek od tud.
Abych to upřesnila oslava bude za dva dny a pozvaní jsou zatím Linda s Honzou ,Tomášem a pár kamarádů ze školy včetně Davida. Samozřejmě že i Gejmřík ,ale ten prý neví jestli to stihne.
Linda má přijet zítra a pomůže mi připravit občerstvení a další nezbytné věci na párty. Mamka zase není doma ,jak jinak taky. Teď jsem na procházce s Bonnym a užívám si chvilky klidu.
Teda užívala než jsem slyšela hlas volající mé jméno. "Amy, ahoj dlouho jsme se neviděli" byl to David.
"Ahoj" odpověděla jsem.
David "kde jsi celou dobu byla?"
já "byla jsem u Honzy a tak"
David "ještě spolu chodíte?"
já "jo, proč se ptáš?"
David "jen tak" řekl překvapeně a netvářil se že by se mu to líbilo.
Pár minut jsme se procházeli uličkami a povídali si. Chvilkama mi připadalo že se mě snaží sbalit ,ale nevěřila jsem tomu.
Nakonec mě šel doprovodit domů a při loučení objal, normálně bych to nejspíš neřešila ,ale u něj po tom všem co jsme prožili ,mi to bylo při nejmenším nepříjemné. Rozloučili jsme se ,já se doma naložila do vany a šla spát.
#really anonymous∞
ČTEŠ
youtuber člověk ?
FanfictionKdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka...