youtuber člověk ?

88-Video,svatba?!,večer

    Další tři dny byli v celku nudné, nic se nedělo. Jen rodiče byli všichni společně v tom divadle a rozuměli si na tolik, že jdou i dnes na večeři. Všichni byli ve škole, tentokrát i Honza a doma s mamkou moc zábavy není, co si budeme povídat.

 Proto mi udělala strašnou radost návštěva od Kuby. Už ve dveřích jsem ho div neumačkala radostí. Přijel sice jen na dva dny, ale lepší než nic. Bavili jsme se o těch jeho tričkách, chtěl tam ještě pár věcí změnit, ale řekl že použije raději můj návrh, což mě moc potěšilo.

 Taky se mě ptal co bude s tím videem. Pořád jsem váhala, jestli to mám nebo nemám vydat. Už i Honza ho viděl a říkal že je dobrý, ale já pořád nevím jestli chci, být youtuberka. Nějak tak jsem to vysvětlila i Kubovi. 

Řekl mi na to jen to, že jsem si to měla rozmyslet před tím než jsem se začala kamarádit s nimi. Dlouho mě přemlouval, ale nakonec jsemto video s jeho pomocí zveřejnila. 

Nechtěla jsem, aby to sdílel ani on, ani Honza ani nikdo jiný. Sdílela jsem si to jen já sama na Twitteru, Facebooku a ostatních sociálních sítích co mám. Pár sledování tam mám, takže se počet shlédnutí rychle zvyšoval. Byla jsem nervní a pořád čekala na první reakce. 

Kuba už nemohl vydržet se na mě dívat, tak mě vytáhl na procházku s Bonnym. Kluci zrovna končili ve škole, tak jsme jim šli naproti. I když se mě snažil rozptýlit, pořád jsem musela myslet jen na to jedno jediné video. Z myšlenek mě vytáhla až osoba co šla naproti nám. 

Já "no bezva, ona ještě neumřela?" 

Kuba "kdo to je?" 

já "Řepková, říkala jsem ti oní.." 

Kuba "ta učitelka?" 

já "jo, přesně ta" 

Kuba "a proč se tváří jak kedlubna?" 

já "kedlubna?" zasmála jsem se jeho přirovnání.

 Kuba "no vždyť se na ní koukni, celá kedlubna" 

Už jsme od ní byli kousek, tak mi nezbylo než se snažit nezačít smát a slušně pozdravit aby neslyšela náš rozhovor o kedlubně. 

Já "dobrý den" usmála jsem se od ucha k uchu, jak jen to šlo. 

Řepková "Dobrý" zamumlala a šla dál.

 Já "čekala jsem že bude mít větší radost že mě vidí" 

Kuba "vždyť říkám kedlubna"

 já "jsi střelenej" plácla jsem ho po rameni a před námi jsem konečně uviděla i Davida s Honzou. 

Šli jsme společně do studia, kluci se o něčem bavili, ale já zase koukala na ohlasy k tomu videu. 

David "že Amy?"

 já "co?" až teď jsem si všimla že mluví i na mě. 

Kuba "že já ti ten mobil vezmu"

 já "já za to nemůžu" 

Kuba "a co píšou?" 

Honza "o čem nevím?"

 já "zveřejnila jsem to video" 

Honza "ukaž, sdílnu ti ho"

 já "ne, nech to zatím tak" usmála jsem se. 

David "jaký video?" jediný nevěděl o čem se bavíme. 

Pustili jsme mu ho a taky se mu líbilo. No bezva, tak doufám že se líbí i ostatním.

 Večer**

 Byli jsme u nás doma s Kubou sami, mamka s Romanem a ostatními rodiči totiž byli na té večeři a my jsme si všichni užívali prázdných domů. Už jsme leželi, já v posteli a Kuba na gauči, kdyby to někoho zajímalo, nespáváme spolu v posteli. 

Kuba "a tak já to dám alespoň na Twitter" 

já "no tak jo" odsouhlasila jsem to a dál pročítala komentáře. 

Nemůžu říct, že byli všechny stejné, některé pozitivní, některé už tolik ne. Narazila jsem na jeden komentář, který mě tak trošku pobavil a zároveň potěšil. 

MenT: to je moje holka!:3 

Co mě ale překvapilo nejvíc a co mi taky udělalo největší radost bylo nějakých 6 000 odběratelů. Naprosto jsem z toho nechápala a budu to nejspíš rozdýchávat ještě hodně dlouho. 

Ráno** 

Kuba "vstávej" hodil po mě polštář. 

Já "to jsi neměl dělat!" 

Kuba "jsem byl dole a prostě to musíš vidět sama" 

já "co to meleš?" chtěla jsem spát. 

Kuba se ale nevzdal a nepřestal na mě mluvit, dokud jsem nevstala. Na jeho přání jsme šli do obýváku, byla tam jen mamka s Romanem. 

Já "co šílíš?" 

Kuba "tak jí to řekněte" 

já "co?" nechápala jsem a pořád jsem chtěla spát. 

Mamka "budeme se brát" 

Nemohla jsem nic říct, nevěděla jsem co říct ani jak to říct. 

Roman "je ti dobře?"

 já "noo, ..já, .. teda.. j-jo,jen mě to překvapilo, jak se to stalo?" 

mamka "na té večeři včera večer" radovala se.

 Já "tak.. To asi gratuluju" až teď jsem se usmála a šla je obejmout. 

Zbytek dne jsme byli s Kubou zalezlí v pokoji, povídali jsme si, hráli hry, nic zvláštního už se nedělo stejně jako další dva dny. Byl tu konec týdne a s ním i moje kontrola v nemocnici. Konečně mi sundali sádru a podle všech vyšetření, už jsem v pořádku a můžu do školy. 

Škola, jediná věc co mi za tu dobu nechyběla. Je pátek, takže mám ještě dva dny klid. Pak týden školy a potom odjíždíme se školou do Anglie. "Klidný víkend" to jsem si myslela, alespoň do té doby než k nám přišla Linda s kluky s tím, že jdeme někam ven. 

Nechtělo se mi, ale bylo mi jasné že nemám na výběr. Plánovali být venku, tak jsem sebou vzala Bonnyho. Prošli jsme snad půlku Pardubic a skončili jsme jako vždy ve studiu. 

David "bych šel někam mezi lidi"

Tomáš "taky bych šel" 

Honza "jsem pro" 

já "musela bych se jít převlíknout" 

Linda "nápodobně" 

Tomáš "vždyť vám to sluší" 

Linda " nemůžeme jít takhle v mikinách dobaru" 

já "přesně a stejně musím odvést Bonnyho" 

Honza "no tak jdeme" 

Zase jsme se tedy oblíkli do bund a kabátů a vyrazili zpátky domů. Byli jsme u nás, kluci čekali dole a Linda šla se mnou nahoru. Nakonec jsme se domluvili že si půjčí něco ode mě, aby jsme nemuseli ještě k ní domů. Převlékli jsme se tedy a co nejrychleji šli za kluky i tak jsme si vyslechli že nám to trvalo a oni zase museli čekat.     

#really anonymous∞