youtuber člověk ?

199-Díky a ukončení <3

Týden už uběhl, tak je nejvyšší čas na naši poslední "kapitolu" :( Na začátek (nebo spíše na začátek konce) bych vám všem chtěla moc poděkovat, že jste dočetli až sem, ani nevíte jakou mám radost z toho, že jsme to dotáhli takhle daleko, protože když jsem začínala psát, chtěla jsem dát tak maximálně 30-40 dílů..:D no a teď končíme nějakým 199 je to neuvěřitelný :D ale dost okecávání, které stejně nikoho nezajímá, přesuneme se k vám :D <3

Pár z vás se mě v komentářích ptalo, jestli bude někdy druhý díl. Jakékoliv pokračování teď v plánu nemám, ale kdo ví, třeba mi za pár týdnů, měsíců přeskočí v hlavě a začnu něco psát :D teď ale nic nechystám :)

Kde beru inspiraci na psaní? Nápad vždycky tak nějak přišel sám.. :D Něco málo je vypůjčeno z mého reálného života :D ale většinou se držím své fantazie :D Nevím jak lépe na tuhle otázku odpovědět :( :D

Taky jste se ptali co bude s Kubou a navrhovali, že bych mohla napsat něco jako epilog.. Co s nimi bude za pár let.. :D To mi přišlo jako super nápad, takže... Tady to je, oficiálně poslední část.    <3 <3 <3

      ....................

O tři roky později**

"Pět.. Čtyři.. Tři.. Dva.. Jedna.. Šťastný nový rok!!" křičeli všichni kolem mě a následně si začali připíjet vším co bylo po ruce.

Nezůstala jsem pozadu, vzala jsem svoji skleničku a ťukla si se známími v mém okolí. Během toho se na obloze objevil první ohňostroj letošního roku, všichni přestali dělat cokoliv jiného a dívali se nahoru.

Prsty na rukou i nohou jsem měla promrzlé na kost, ale byla jsem šťastná. Kolem mě se smáli mí nejlepší kamarádi. Tomáš pobíhal kolem s Lindou na zádech, pár metrů předemnou Kuba objímal Klárku. Moc jim to spolu sluší. Po tom všem co se mezi nimi za poslední rok stalo, si zaslouží být šťastní. Vlastně mají dnes výročí, s Klárkou jsme se totiž seznámili přesně před rokem na silvestra.

Neuvěřitelně rychle to uteklo. Jsem ráda, že se dal Kuba dohromady a vyříkali si to. Mají podobný příběh jako já s Honzou. Chodili spolu, přišel problém, Kuba se opil, udělal chybu, dlouho se trápili, no a teď jsme tady. Všichni šťastní. Byla to nádhera, letos se jim  ohňostroj vážně povedl.

Honza "šťastný nový rok" objal mě nečekaně zezadu a zakřičel mi to do ucha, abych ho vůbec přes ten rámus slyšela.

Já "miluju tě" otočila jsem se k němu čelem a políbila ho.

Honza "další rok spolu" v očích se mu odráželi jiskry z ohňostrojů, kterých byla plná obloha.

Bez odpovědi jsem mu zabořila hlavu do ramene a pevně ho objala. Něco mě trefilo do nohy. Pustila jsem Honzu a rozhlédla se kolem. Pár metrů od nás stála Linda se sněhovou koulí v ruce.

Honza "jsi mrtvá" zasmál se.

Linda ani nestihla odpovědět, protože ji trefila sněhová koule do ramene.

Kuba "pomsta" začal se smát, ale v tom ho trefil další sníh.

Klárka "holky drží spolu" vyplázla na něj jazyk se smíchem.

Já "tak proč jsi trefila mě?" mluvila jsem k Lindě.

Tomáš "jak ji znám, mířila na Honzu" pronesl dříve, než Linda stačila otevřít pusu.

No a tak se stalo, že se skupina šesti dospělích lidí začala koulovat uprostřed zasněžené ulice. Když jsme byli všichni durch mokří, usoudili jsme, že je nejvyšší čas, jít domů. Domů, je zvláštní říkat domů a nemyslet tím domů k rodičům. Jsou to už čtyři měsíce co bydlíme s Honzou v Praze, ale pořád jsem si nezvykla.

Kuba "došlo pivo" přišel z kuchyně s prázdnýma rukama.

Linda "tobě došlo pivo? Co se stalo?"

Honza "my ještě máme v ledničce ne?"

Já "no tak pokud jsi je nevypil.."

Tomáš "zajdeš tam?"

Honza "ale jo.. Máš klíče?"

Já "jsou v bundě v kapse"

Honza odešel a já si vzpomněla, že tam stejně potřebuju nabíječku, takže jsem se zvedla a šla za ním. Ještěže to je jen jedno patro, protože víc by moje plíce nezvládli. Hned ve dveřích mě porazil Bonny.

Prošla jsem chodbou do kuchyně a tam uviděla Honzu s hlavou v ledničce. Toho se musí využít. Přišla jsem tiše k němu, sáhla mu na záda a vybafla na něj. Asi se lekl, protože vyskočil a hlavou se praštil o poličku nad ním. Na to hned následovalo několik nadávek a můj smích.

Honza "do prdele Amy!" chytil se za hlavu a šel si sednout na pohovku do vedlejší místnosti, byla to vážně rána.

Já "promiň, chceš led?" snažila jsem se zadržet smích.

Neodpověděl, tak jsem vzala z mrazáku sáček mražené zeleniny a šla za ním. Sedla jsem si vedle něj a přitiskla mu zeleninu na hlavu.

Já "nechtěla jsem" udělala jsem psí oči.

Honza "vždyť já vím" pohladil mě po zádech.

Já "bolí to?" přitulila jsem se k němu.

Honza "už je to dobrý"

Já "vrátíme se dolů?"

Honza "počkej ještě chvilku" rukou mi shrnul svetr a začal mě líbat na krku.

Já "výhody vlastního bydlení" sedla jsem si mu na klín.

Honza "nikdo nebude rušit" začal mi svlékat svetr.

Já "rušit při čem?" zastavila jsem ho.

Kuba "vy to pivo ještě vyrábíte?!" křičel z chodby a bušil na dveře.

Honza "a nevýhody bydlení nad Kubou.." protočil očima.

Já "ty už oba známe" zvedli jsme se a šli i s pivem a Bonnym v patách za ním.
 
   **************************

#really anonymous∞ <3