Ráno**
Vstali jsme úspěšně z postele a začali se oblékat do starého roztrhaného oblečení, jak bylo v plánu.
Honza "ty vypadáš" smál se mi.
já "no rozhodně líp než ty" projela jsem ho pohledem.
Honza "co jsi to řekla?" chytil mě za boky a přitáhl k sobě.
Já "pravdu" snažila jsem se, si udržet kamennou tvář.
Honza "za to budeš potrestána" hrál drsňáka.
Já "možná, ale ne teď, pojď nebo přijdeme pozdě" táhla jsem ho už za ruku ven z jeho pokoje.
Honza "nebylo by to poprvé" hned na chodbě zastavil.
já "no právě" seběhla jsem schody dolů, tak mu nezbylo než jít taky.
...
Zase jsme celý den žebrali po Pardubicích, probíhalo to stejně jako včera. Taky jsme potkali pár fanoušků, to bylo strašně sladký. No a večer jsme zase padli unavení do postelí. Chodili jsme do školy, plánovali ples, učili se na zkoušky, točili videa.
...
Dny a týdny ubíhali a dostáváme se tak k samotnému maturitnímu plesu. Začíná to v osm, my tam už ale budeme skoro všichni pobíhat od sedmi. Každý jsme si pozvali rodinu a pár kamarádů. Ne moc, aby jsme se všichni vlezli.
Každopádně od nás jde Kuba, Linda, Tomáš a naši rodiče. Odbila osmá hodina a začali chodit hosti. O půl deváté nám Gettin v roli moderátora ples uvedl, pak proběhlo slavností předání maturitních šerb a nějaké to focení.
Potom se už jen pilo a slavilo a všechno bylo rozmazané. O půl noci si vzali slovo kluci pár jich v opilosti vyběhlo na pódium a spustili.
Marek "tak nejdříve chceme pozdravit naší milou paní ředitelku, všechny paní profesorky a pány profesory, rodiče a kamarády" předal slovo dál.
Martin "stojíme tady, aby jsme vám přečetli pár vět, které jsme stejně stáhli z internetu a pozměnili jen pár slov. V první řadě bychom vám chtěli poděkovat, že jste nás psychicky nezničili, i když jsme už měli párkrát namále, ale myslím že je lepší být duševní troska nebo mrzák, než nebýt vůbec. Taky děkujeme alkoholu, který nás ty čtyři roky držel při životě, ale při smyslech už tolik ne" mluvení mu trošku zhoršovala hladina alkoholu co v sobě měl.
David "ty čtyři roky byli dlouhé, nikdy nezapomeneme na ten tlak, který na nás byl při některých hodinách vyvinut, že jsme se báli nadechnout a jen zoufale čekali na to boží znamení, zvonek. Hodinu co hodinu jsme byli utlačováni cizím egem. Děkujeme za hodiny ve kterých jsme dostávali domácí úkoly, které jsme neměli šanci stihnout. Děkujeme za prezentace, které jsme neměli šanci zpracovat a děkujeme za testy z látek, které jsme nikdy neprobírali, a nebo probírali těsně po písemce. "
Honza "Vaše snaha z nás udělat dospělé se dařila a připravila nás tak o hodiny zbytečné činnosti jako je spánek. Děkujeme také za vysvětlení, že nejdůležitější předmět, je ten který vyučujete, takže jsme se museli učit na všechno a bylo vám ukradené že máme i jiné předměty. Děkujeme za vysvětlení, že náš osobní život a volný čas, jsou až na druhém místě."
Mates "Děkujeme slečnám uklízečkám, které měli problém uklízet po násbordel, protože to přeci není jejich práce. Děkujeme kuchařkám za jejich chutnéobědy, které někdy nepozřel ani David" smál se když to říkal.
Kája "Děkujeme i paní hospodářce, která měla nejspíš poslední čtyři roky dovolenou, protože jsme ji nikdy nezastihli v její kanceláři. Děkujeme školníkovi, že nám každý letní den zpříjemňoval zvukem sekačky na trávu. A děkujeme vám všem, že tohle naše poděkování berete s nadhledem a humorem.Přejeme příjemný večer plný drog, levného alkoholu a sexu, protože to je jediné, co nám ještě dokáže vykouzlit úsměv na tváři."
Následoval obrovský potlesk od všech co mají smysl pro humor. Každý jsme se vtom našli a každý normální člověk uznal, že na tom bylo něco málo pravdy.
Stejně jako na snad všech maturitních plesech, měla i naše třída připravené půlnoční překvapení, i když trochu opožděné, kvůli děkovné řeči kluků z druhé třídy.
Na pódiu se tedy objevili kluci z naší třídy v oblečkách roztleskávaček a tančili na písničku od Michala Davida. Byl na ně dost vtipný pohled, ale byl čas nachystat i naše překvapení pro Řepkovou. Trvalo to dlouho, ale domluvili jsme se, že jí najmeme striptéra, co vyskočí z umělého dortu.
Hned jak se uvolnilo na pódiu místo naběhli jsme tam my a mikrofonu se ujala Terka.
Terka "ahoj, zdravím všechny. No, my jsme si původně chtěli nacvičit nějaké tanečky, ale protože jsme banda líných prasat, napadlo nás tohle" rukou ukázala na věc zadělanou bílou plachtou.
Marek "tohle je pro vás za nás všechny, paní učitelko" zakřičel přes celý sál na Řepkovou.
To byl náš čas, šli jsme ke stolu kde seděla a dovedli jsme ji na pódium. Byla z toho dost zaskočená, ani se jí nedivím. V sále bylo ticho, posadili jsme jí před dort zakrytý plachtou a pak začali odpočítávat.
Deset, devět... čtyři, tři.. na slovo dva holky strhli plachtu a na teď z dortu vyskočilo naše překvapení a začalo dělat zvláštní pohyby kolem překvapené paní učitelky.
Chtěla nám z pódia utéct, ale on ji nenechal, pořád se kolem ní nakrucoval, bylo to strašně vtipné. Nechali jsme Řepkovou tam kde byla a pokračovali v oslavách.
Během noci jsme se hodně nasmáli a do toho Kuba s jeho fórkama se rovná legendární maturitní ples. Rodiče začali odcházet pár minut po jedné hodině, ale pro nás to teprve začínalo. Hned po tom co odešla i moje mamka šlo slušné chování a boty na podpatku stranou.
Markéta "spojit ty plesy byl nejlepší nápad" přišla ke mě.
já "tak si to jdeme užít!" táhla jsem ji tancovat a po cestě jsem drapla i Lindu s Kubou.
Honza "a mě jako nepozveš?" přišel k nám a dělal uraženého.
já "nemohla jsem tě najít, nikdo tě neviděl" nechala jsem je tančit a šla s ním stranou.
Honza "byli jsme s klukama venku"
já "a pak se divíš" usmála jsem se nad tím.
Honza "umh, sluší ti to" prohlédl si mě od hlavy až k patě.
já "taky nejsi k zahození" skousla jsem si ret.
Honza "zatančíme si?" nečekal na odpověď a vedl mě zpátky na parket.
#really anonymous∞
ČTEŠ
youtuber člověk ?
FanficKdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka...