27-ráno,oběd,kino

1.4K 91 1
                                    

Ne tam ty zvuky.. Ale spíše prosení ať jí někdo otevře a kopání do dveří jako kdyby je chtěla dotyčná osoba vyrazit. Neváhali jsme a snažili se pomoct ty dveře otevřít. 

A povedlo se ,hned na první pokus. Celkem mě zarazilo že z kabinky vyšla zrovna Zuzana ,ale je pravda že její hlas mi byl povědomí. 

Samozřejmě jsme se s Lindou začali vyptávat jak se tam dostala a tak. Vypadlo z ní ,že ji tam zavřela naše spolužačka Ema. 

Tomu jsem se divila ještě víc a i přes to že jsme se v posledních měsících moc nemuseli mi to celý řekla. Shodli jsme se že záchod není na pokec zrovna nejlepší místo a tak jsme se vrátili všechny tři za klukama. 

Seznámila jsem je a sedli jsme si k nim. Honza se tvářil dost překvapeně že s ní sedím u jednoho stolu a ještě jsem jí neurvala hlavu, ale nakonec asi pochopil že je to za námi a máme si i přes to všechno s Davidem co říct. 

Když jsme se chystali odejít vytáhla mě Linda ještě tancovat a Zuzka se k nám přidala. Už jsme byli zase všichni v náladě a když jsme se vrátili ke klukům byl s nimi i David. 

Teď nastala ta trapná chvíle mezi třemi bývalými nejlepšími kamarády a zároveň klukem, holkou a tou se kterou ji kluk ne jednou podvedl. 

Nebylo to příjemný nikomu z nás a jakoby z nás v tu chvíli a alkohol vyprchal ,stáli jsme tam jak těla bez duše. 

Až to David prolomil a nejistě řekl "ahoj" koukli jsme se se Zuzkou na sebe a tiše odpověděli "ahoj" . 

Díky bohu ke mě přišel Honza a obejmul mě se slovy "tak co už můžeme domů ?" jen jsem přikývla a otočila se na ostatní . 

Linda Tomáš i Kuba jen přikývli že jdou. Pak jsem se podívala i na Zuzku s Davidem a nabídla "nechcete jít s náma? Nikdo není doma" . 

Zuzka se podívala na Davida a zeptala se "víš jistě že to takhle chceš?"

 já " jo vím, hele hádali jsme se kvůli klukovi ,a nic proti Davide ale nestálo to za to, zničit naše kamarádství" jen se usmála a na souhlas přikývla.

 "A co ty?" podívali jsme se na Davida . 

David "budu jedině rád" a přidal se k nám. 

Šli jsme tedy zase domů . Cesta utekla rychle ,konec konců není divu když nám do kroku zpíval sám Gejmr osobně.

 Hned co jsem otevřela dveře Bonny nás vítal hlasitým štěkotem a skákáním kolem nás. Všichni jsme se sedli v obýváku a povídali si. 

Jako první usnul Kuba čehož se nedalo nevyužít. Vzali jsme fixy a zapojili naše „desingové vnory". Postupně jsme usnuli i my ostatní.

Ráno**

Otevřela jsem oči a ihned ucítila bolest hlavy. Rozhlédla jsem se kolem a chtěla nahmatat někde kolem mě můj telefon a zjistit kolik je hodin. 

Neúspěšně, vykašlala jsem se na hledání a protřela si ještě ospalé oči. Vstala jsem z postele a šla do koupelny. V zrcadle jsem se málem lekla sama sebe.

 Nic jsem neřešila a vlezla do sprchy. Tohle mě po ránu vždy spolehlivě probudí. Po dlouhé teplé sprše a zkulturnění se v zrcadle jsem zamířila do obýváku kde by měli být ostatní.

 A taky že jo, jenže styl kterým leželi se snad ani nedá popsat. Zasmála jsem se nad tím a spolu s Bonnym šla za Honzou ke mně do pokoje.

 Už nespal ,asi se zrovna probudil. Sedla jsem si k němu ,popřála mu dobré ráno a dala mu pusu na tvář. Jen se ušklíbl a ospale se zeptal kolik je hodin. 

S úsměvem jsem mu odpověděla a lehla si k němu. Moc dlouho nám to nevydrželo protože se za chvíli ozvala přes celý byt rána a následně obrovský záchvat smíchu. 

Podívali jsme se na sebe a Honza řekl „prosím neříkej to"

 já „uumh..měli by jsme jít.." 

Honza „no ták" 

Ale nemělo smysl odmlouvat ,protože jsem ho už stejně táhla ven z postele ,rovnou do obýváku za ostatníma. Ti nám kvůli smíchu nebyli schopní odpovědět tak jsem jen zakroutila očima a šla do kuchyně chystat snídani. 

Přišli za mnou holky že mi pomůžou. Udělali jsme všem palačinky s nutellou. Při snídani jsme jako obvykle vymýšleli co dneska podnikneme. 

Byla už doba oběda tak jsme se rozhodli vyrazit někam na oběd a pak do kina. Zase jsme všichni společně nasedli na autobus a vydali se do nejbližší pizzerie. 

Když jsme se najedli šli jsme ke kinu ,tam jsme zjistili že za půl hodiny začíná nějaká akční komedie. Rozhodli jsme se tam jít. 

Film byl sám o sobě celkem nuda ,celé kino zajímala parta kluků sedící kolem nás. A tou partou kluků nemohl být nikdo jiný než Honza ,Kuba, Tomáš a David. 

Celou dobu co umíral hlavní hrdina filmu se ti čtyři totiž docela nahlas smály a měli k tomu komentáře typu „no nechtěl bych" , „to zamrzí" a podobně. 

Vyšli jsme z kina a rozloučili se s Davidem a Zuzkou. My ostatní jsme zase dojely autobusem k nám domů. 

Kuba se během dne zmínil, že by měl jet zítra domů s tím, že něco musí zařídit. Linda s Tomem se domluvili že pojedou s ním a Honza tu ještě pár dní zůstane.

#really anonymous∞

youtuber člověk ?Kde žijí příběhy. Začni objevovat