youtuber člověk ?

193-Honza,číšník,myš

Z Kubova pohledu** 

Šel jsem otevřít dveře, čekal jsem Lukáše, že mi vrátí tu kávu, Lukáš to ale rozhodně nebyl. 

Honza "čau" zamumlal, nejspíš by pokračoval, jeho pohled ale zůstal na mě. 

Teď vážně lituju, že jsem si to triko neoblékl.

Já "co chceš?"

Honza "je tady?" nadějně zvedl obočí.

Já "jo" odpověděl jsem suše.

Honza "musím s ní mluvit"

já "když myslíš" propaloval jsem ho pohledem, nechtěl jsem, šlo to samo.

Honza "kámo promiň, jsem kretén a udělal jsem hovadinu, ale musím s ní mluvit"

já "tou hovadinou myslíš to, že jsi ublížil Amy, nebo že jsi spal s mojí holkou?" ponechal jsem si kamennou tvář.

Na chvíli bylo ticho, zamyslel se nad tím, co vlastně říct.

Já "aby bylo jasno, nejsem naštvanej kvůli Kateřině, je to mrcha, dalo se to čekat, ale ublížil jsi tím Amy, ta holka tě miluje a ty jí uděláš tohle?!"

Honza "myslíš že to nevím?"

já "no tak škoda že ti to nedošlo dřív"

Honza "necháš mě s ní promluvit?"

já "Amy? Můžeš sem?" zavolal jsem na ní.

Pohled Amy**

já "je to důležitý?" zrovna jsem pustila vodu.

Kuba "podle mě nestojí za to spěchat, ale to je asi věc názoru" nemohl odpovědět jako normální člověk.

Protočila jsem nad ním očima. Vypla sprchu, omotala si kolem těla alespoň ručník, abych se trošku usušila a šla za ním. Když jsem vešla na chodbu, nevím jestli to bylo leknutím, nebo tou dlažbou a mýma mokrýma nohama, ale uklouzla jsem a nebýt Kuby, ležím na zemi s rozbitou hlavou.

Chytil mě v té rychlosti ani neřešil za co mě drží a tak jsem se udržela na nohou. Možná by bylo ale lepší spadnout a rozbít si hlavu, vyhla bych se tak tomu co mě teď čekalo.

Kuba "Žiješ?" pořád mě držel.

Já "bohužel" falešně jsem se usmála a čekala až ze mě sundá ruce.

Kuba "sorry" došlo mu to a pustil mě.

Honza "ahoj"

Kuba "nechám vás" odešel pryč.

Já "ahoj" na sucho jsem polkla.

Honza "já, ty.. Chci ti něco říct" očima mě prosil, abych ho neprohodila oknem a nechala mluvit.

já "možná bych se měla oblíknout" držela jsem si ručník už oběma rukama, protože padal.

Honza "počkám"

já "hned jsem tu" nechala jsem ho tam a šla se do koupelny překvlíct.

Kuba "v pohodě?" zastavil mě, když jsem se už oblečená vracela za Honzou.

já "vůbec ne"

Kuba "mám jít s tebou?"

já "ne to ne, tohle musím sama"

Kuba přikývl, povzbudivě se usmál a já šla zpátky na chodbu.

Honza "vím že se mnou asi nechceš mluvit, že jsem to totálně podělal a že to nejde jen tak překousnout a nechat být, ale taky vím že se nic nezměnilo nic na tom, že tě mám rád"