youtuber člověk ?

120-Park,Linda,obchod

Další den** 

Dneska jsem ve škole byla a donutila jsem dokonce i Honzu. Teď jsme ve studiu. Honza s Tomášem točí a já s Davidem na ně koukáme a snažíme se nesmát. Psala Linda, že už je dole, tak jí šel David otevřít. Mezi tím co byl pryč kluci ukončili video a věnovali se pizze. 

Linda "ahoj" přišla a sundala si kabát. 

Sborově jsme ji všichni s plnou pusou pozdravili. 

Tomáš "co máš s nohou?" ptal se, protože když si k nám šla sednout nemohla došlápnout. 

Linda "nějak jsem si ji vyvrtla, skoro to nebolí" dělala že o nic nejde.

Honza "vypadáš že to trochu bolí" koukal na ni starostlivě. 

Linda "teď se staráš?" odbyla ho. 

Já "dáš si?" podala jsem jí poslední kousek pizzy. 

Odmítla, nic jsem neříkala, ale bylo to divné. Linda a nechtít poslední kousek pizzy? To snad ani nejde dohromady. 

Večer** 

Všichni jsme šli domů, a jelikož s Tomášem skoro sousedíme, šli jsme spolu. 

Já "nepřijde ti Linda v poslední době nějaká zvláštní?" nedalo mi to a opatrně jsem se zeptala. 

Tomáš "jak to myslíš?" byl úplně v klidu.

já "nevím, připadá mi taková smutná, vždycky se usmívala jako sluníčko" 

Tomáš "byl jsem s ní včera večer a byla v pohodě" prohlásil s úsměvem. 

Já "okey, asi se mi něco zdálo" ukončila jsem toto téma. 

Před domem jsem se s Tomášem rozloučila a mířila jsem rovnou do pokoje. 

O čtyři dny později ** 

Asi v jedenáct večer mi ještě volal Honza, chtěl přijít, neměla jsem nic proti. Sice jsem už chtěla jít spát, ale zvládnu to. Počkala jsem až dojde a šla mu otevřít, protože rodiče už spali. 

já "co že tak pozdě?" skočila jsem mu kolem krku. 

Honza "musel jsem vypadnout, Linda zase šílí" zmáčkl mě v objetí.

já "zase? co se stalo?" šli jsme potichu nahoru.

Honza "našim volali ze školy, prý tam nechodí" dělal si starosti.

já "řekla vám proč?" až tolik mě to nepřekvapilo, tušila jsem to. 

Honza "naši to s ní řešili, ale utekla jim do pokoje, šel jsem pak za ní já a když jsem se ji na to zeptal vyváděla ještě víc" zavřel za námi dveře od mého pokoje.

já "to si umím představit" sedla jsem si na postel.

Honza "tak mě napadlo jestli ti třeba něco neřekla?" sedl si naproti mě a koukal mi do očí.

Jen jsem pokrčila rameny, nechtěla jsem lhát, ale slíbila jsem Lindě, že to zůstane mezi námi. 

Já "ale zítra si s ní promluvím jo?" pokusila jsem se o povzbudivý úsměv.

Honza "naši jsou z toho úplně mimo" 

já "to se vysvětlí, přespíš tady?" snažila jsem se ho uklidnit a změnit téma. 

Honza "nevadí?" lehl si na svoji obvyklou stranu postele.

já "když nebudeš chrápat" skočila jsem vedle něj. 

Další den** 

Byla jsem ve škole, celkem normální den. Chtěla jsem jít za Lindou, ale Honza mi psal, že není doma. Domluvili jsme se že mi dá vědět jak přijde a mezi tím jsem venku s Bonnym. Jdu parkem, koukám kolem a Bonny se mi plete pod nohy. 

Na lavičce za stromy byla skupina lidí. Byla to jedna z těch band, před kterými nás rodiče jako děti varovali, aby jsme se jim vyhýbali. Všichni byli v černém, samí piercing a cigareta v ruce. Jen jedna slečna svým oblečením vynikala. Podívala jsem se pořádně, vypadala jako Linda, ale rozhodně to nebyla ta usměvavá holčina. 

Byla rozcuchaná, kruhy pod očima a hlavně měla cigaretu v ruce ze které občas potáhla. Ona kouří? Nemohla jsem ji tam jen tak nechat a jít domů. Šla jsem k nim a doufala, že to dopadne podle mých představ. O něčem si povídali, nejspíš by si mě ani nevšimli, kdyby mě jeden z kluků neoslovil. 

Linda "Zeku, ruce pryč" donutila se k úsměvu a šla ke mě. 

Já "kouříš?" koukala jsem na cigaretu, kterou stále převalovala mezi prsty. 

Linda "přišla jsi mi dát taky kázání?" tipla cigaretu o odpadkový koš vedle nás a neodpustila si úšklebek. 

Já "potřebuješ to?" ponechala jsem si kamennou tvář.

Linda "nejsem malá" rozhodila rukama, div jí neodletěly.

já "tak proč se tak chováš?" došla mi trpělivost. 

Linda "ušetři mě toho" otočila se ke mě zády a šla zpátky k těm lidem. 

Já "bojíme se o tebe" to byli moje poslední slova než jsem se vrátila domů. 

Nikomu jsem to neřekla, nechtěla jsem to hned prásknout, navíc kdyby to věděli, jen by jí to ublížilo. Večer jsem šla do obchodu, zase přes park, ale měla jsem sebou ochranáře Bonnyho, takže jsem se tolik ve tmě nebála. 

Pod lampou na lavičce jsem uviděla Lindu. Seděla tam a koukala do země. Sedla jsem si vedle ní a čekala, jak bude reagovat. 

Linda "promiň" promluvila přibližně po minutě studeného ticha. 

Já "neměla jsem na tebe tak vyjet, možná.." potřebovala jsem se nadechnout, než to dořeknu.

Linda "možná..?" chtěla abych pokračovala.

já "možná, jsem se tě místo kázání, měla zeptat jak ti pomoci" na druhý pokus jsem to zvládla vyslovit.

Linda "zasloužila jsem si to" zastrčila si pramen vlasů za ucho.

Já "co to vyvádíš?" až teď jsem si všimla, že brečí. 

Nic neřekla, jen mě objala. 

Já "proč jsi tady?" snažila jsem se ji pochopit.

Linda "nemůžu domů" pořád mě svíjela v objetí.

Já "proč? Vaši se o tebe bojí, Honza se o tebe bojí a o Tomášovi ani nemluvím" 

Linda "ptali by se.." nechtěla to doříct. 

Já "fajn, tak kompromis, půjdeme ke mě, zítra se na školu klidně vykašleme, ale ty mi všechno řekneš, platí?" podala jsem jí kapesník. 

Vrátili jsme se tedy společně k nám, Linda se osprchovala a zalezli jsme si do postele. 

Linda "děkuju" mluvila do tmy. 

já "pro tebe cokoliv, zítra mi to všechno řekneš, teď se pořádně vyspi"

    #really anonymous∞