youtuber člověk ?

106-flaška,trojka,matika

Celkem jsem se lekla, když se otevřeli dveře a v nich Kuba s Týnou. Jim se rozhodně spát nechtělo a tak trochu tím nakazili i nás ostatní. 

Týna "jé, zahrajeme flašku?" jásala.

Linda "ne?" zvedla obočí.

Kuba "sem hrál naposledy na základce" poškrábal se na zátylku.

Týna "bude sranda" přemlouvala nás. 

Na zem jsme naházeli deky a polštáře a sedli si na ně do kolečka.

Tomáš "nějaký pravidla?" 

Kuba "to domyslíme během hry, začínám" vzal prázdnou láhev a zatočil s ní. 

Samozřejmě, padlo to na mě, že se vůbec divím. 

Kuba "pravda nebo úkol?" 

já "pravda" bylo mi to jedno, připadalo mi to jako stupidní hra pro puberťáky. 

Kuba "ummh, měla jsi někdy s někým sex v tomhle hotelu?" řekl to schválně. 

já "děláš si srandu?" hodila jsem po něm polštář.

Kuba "odpověz, je to hra" bavil se na můj účet. 

Já "jo měla" přiznala jsem se nakonec se smíchem. 

Tomáš "ha! A kdo to říkal? něco mi dlužíš" vykřikl na Lindu. 

Linda "počkej, neřekla kdy" 

Tomáš "bylo to jak jste pro něco šli ne?" ptal se Honzy. 

Honza "proč se díváš na mě?" dělal nevinného. 

Tomáš "kluku! Kdybys to nebyl ty, tvářil by ses jinak"

já "a proč to řešíte?" 

Linda "jsme se vsadili" mávla rukou, aby jsme to neřešili.

Honza "o co?" zajímal se.

Tomáš "noo, oo.." koukal na Lindu a přemýšlel co říct. 

Honza "dobře, raději to vědět asi nechci" 

Kuba "pokračujeme?" přerušil naši debatu. 

No a tak to pokračovalo asi do čtyř do rána, kdy se Kuba s Týnou sebrali a šli někam neznámo kam a já jsem nakonec usnula Honzovi v klíně. 

Ráno** 

Hlava mě nebolí, skoro jsem nepila, takže ani nemá z čeho. Ale ve spánku bych ráda pokračovala dál. Jenže jsem nemohla, nejpozději v jedenáct jsme totiž měli opustit hotel. Je deset, ideální čas začít balit a uklízet. Všichni už jsme jakž-takž vzhůru a uklízíme, jen Linda se ještě válí v posteli. 

Honza "Lindo vstávej už" stáhl z ní peřinu. 

Linda se jen schoulila do klubíčka, jakoby se nic nestalo. 

Tomáš "tak jinak" vytáhl ji z postele a hodil si ji přes rameno. 

Linda "dobře, dobře, už jsem vzhůru, stačí?" pištěla na celý hotel.

Tomáš ji pustil a pokračovali jsme v úklidu. Volala jsem Kubovi. 

Kuba "no?" zabručel rozespale.

já "kde jste? Týnu budou shánět rodiče" 

Kuba "emm, jo no  tak za deset minut jsme u vás jste ještě na pokoji?" zněl, jakoby právě prodělal inkfart.

já "no, jo, kde sakra jste?" 

Kuba "musím jít, dej nám deset minut" vážně asi panikařil.