youtuber člověk ?

123-futurecraft,Gejmřík,rodina

 Z pohledu Lindy** 

Bez ní to ve škole všechno přestalo fungovat, všechno se rozpadlo. Celý náš ročník, byla jako lepidlo co nás drželo pohromadě. Vážně jsem si to myslela. Myslela jsem, že když to řeknu bude to skutečné. Bude to znamenat, že to všechno byla pravda a že Káťa neodešla jen na dovolenou, ale odešla už napořád. 

Proto jsem nechtěla, aby to Amy věděla, chtěla by o tom mluvit a to jsem já nemohla. Teď už to ale vím, vím že to bylo skutečné, všechno. Zašlo to moc daleko. Stojím vedle propasti. Mám dvě možnosti, vyřešit to a vrátit se do starého života, nebo spadnout. 

Spadnout a celý život utíkat před skutečností. Chci se vrátit, ale bojím se, že to nedokážu. Nedokážu předstírat, že se posledních pár dní nic nestalo, protože se stalo a hodně. Nechci, aby se kvůli mě trápili, nezaslouží si to, musím se vrátit. Musím to zvládnout. 

Pohled Amy** 

Nechápu ji, chová se úplně jako vyměněná. Doufám že se to vysvětlí a že se všechno vrátí do normálu, ale upřímně nevěřím že to bude jednoduché. Myslím si, že se to rozhodně nevyřeší tím, že se Linda vrátí a promluví si s rodiči. Bude to běh na dlouhou trať. Společně jsme došli k nim domů. 

Linda "bojím se" zastavila před dveřmi.

já "bude to dobré" propletla jsem si s ní prsty a šli jsme do obýváku, kde by měli být. 

Linda "ahoj" špitla a koukala střídavé na mámu a tátu. 

Její máma se k ní hned rozběhla a objala jí. Usoudila jsem, že už to tady zvládnou, tak jsem šla za Honzou. Vyšla jsem schody a tiše otevřela dveře. Seděl u počítače, takže o mě nevěděl. Hrál minecraft a s někým mluvil. 

Když jsem přišla blíž rozpoznala jsem tankery na kapaliny, jasně futurecraft. Takže mluví s Kubou. Když jsem byla pár kroků od něj a chystala jsem se vybafnout udělal to za mě. Nečekala jsem to, nehorázně jsem se lekla. 

Honza "karma zlato" smál se mi a sundal si sluchátka. 

Já "teď jsem málem prodělala infarkt" sedla jsem si na postel, rozdýchávala jsem to. 

Honza "dobrý?" 

já "ale jo, točíte?" koukla jsem na obrazovku. 

Honza "jo, počkej.. Jsi tady? Přišla Amy, dám tě nahlas" zase si nasadil,a potom hned sundal a odpojil sluchátka. 

Z reproduktorů se ozval známí smích. 

Já "ahoj" taky jsem se nad tím pousmála.

Kuba "co se stalo pro boha?" 

Honza "mě chtěla polekat, ale byl jsem rychlejší" chlubil se výhrou.

já "výjimečně" sedla jsem si mu na klín a dala mu pusu. 

Kuba "hoši, jako já nechci nic říkat, ale ty jak jsi zařval, já se tak lekl!" pořád se smál. 

Honza "to jsi neviděl Amy jak vyskočila" 

já "co kecáš" dělala jsem uraženou. 

Honza "ale no tak" obmotal mi ruce kolem pasu a jednou sjel níž na zadek. 

Já "ani to nezkoušej" chytla jsem mu ruku, než se dostal dál.

Honza "pozdě" přiblížil se ke mě a otřel se mi o rty. 

Já "nedělej to" pořád jsem se s ním odmítala kamarádit. 

Honza "vím že to chceš" šeptal mi do ucha. 

Kuba "já to slyšel" jeho smích se ozýval z repráků. 

Já "nechci" stále jsem to hrála. 

Honza "tak to půjde po zlém" začal mě lechtat. 

Já "áágrr, dobrý, Honzo!" snažila jsem se mu ubránit, ale smích mi to neumožňoval. 

Honza "co jsi říkala?" 

já "Gejmřeji pomoc!" prosila jsem ho o záchranu. 

Kuba "co tam děláte proboha?" jeho záchvat smíchu zase začal. 

Já "tak jo, tak jo! Mír" chytla jsem mu obě ruce. 

Honza "co za to?" 

já "co chceš?" 

Honza "co nabízíš?"

já "přespím tady?" 

Honza "platí" dal mi high-five. 

Kuba "stejně nechápu, jak s ní dokážeš dobrovolně spát v jedné posteli, já to riskl jednou a po půl hodině jsem šel spát na gauč" 

Honza "o čem nevím?" čekal vysvětlení.

já "bitka o postel, vyhrála jsem" 

Kuba "to asi znělo blbě co?" 

Honza "trošku hodně" 

Kuba "dotočíme to?" 

já "nechám vás" políbila jsem Honzu a chtěla z něj slézt, ale on mě odmítal pustit. 

Zvolila jsem tedy moji oblíbenou taktiku a začala jsem ho líbat. Hned začal spolupracovat, takže to bylo jednodušší. Po pár vteřinách, kdy už ruce povolil jsem z něj vstala a kousla ho schválně do rtu. 

Honza "už zase?" koukal na mě zmateně. 

Já "pokaždé na to skočíš" se smíchem jsem si lehla na postel. 

Kuba "tak co bude?" 

Honza "vím co by bylo, kdyby jsi tu nebyl" mrkl na mě. 

Já "kecá, půjdu dolů za Lindou, pak si pro mě přijdeš jo?" 

Honza "Linda je doma?" vykulil oči.

já "přišla se mnou, zapomněla jsem ti to v tom šoku říct, pak teda dojdi, zatím, Ahoj Gejmříku" odešla jsem dolů. 

Linda seděla u stolu a jedla. Tedy spíše převalovala na talíři kousek masa s bramborem. Nevypadala že na to má dvakrát chuť. Sedla jsem si k ní. Rodiče jí neřekli ani půl slova na poslední dny, byli rádi, že je doma a v pořádku. Po chvilce dorazil i Honza. První co udělal bylo, že Lindu objal a něco jí šeptal. 

Já "asi už bych měla jít, máte si co říct" nechtěla jsem být navíc, musí toho jako rodina hodně vyřešit. 

Linda "zůstaň" usmívala se. 

Já "nechci vás rušit, tohle je rodinná záležitost" 

Lindin táta "má pravdu, zůstaň vždyť jsi tu jako doma, patříš do rodiny" 

Honza "a navíc jsi mi něco slíbila" šel ke mě a chytl mě za boky. 

Já "vážně vám to nevadí?" zase jsem se otočila na rodiče. 

Oba odkývali že ne, tak je rozhodnuto. Seděli jsme v obýváku a povídali si. 

Honza "zdejchneme se?" šeptal mi do ucha. 

S tichým smíchem jsem ho odstrčila a dál poslouchala historku o tom, jak se jejich rodiče seznámili. 

Honza "jsi strašně sexy" zase šeptal, musel být strašně nenápadný. 

Znova jsem ho odstrčila. 

Honza "miluji tě" nevzdával to. 

Posunula jsem se od něj dál, opřela jsem se zády o opěrátko gauče a položila mu do klína nohy. Vzala jsem si telefon a napsala mu zprávu.

#really anonymous∞