youtuber člověk ?

95-škola,procházka,kino

Ve škole**

Sedíme v lavicích, koukáme na tabuli, máme angličtinu. Promítáme si s Gettinem fotky z Anglie a anglicky povídáme o tom co jsme viděli. Celkem mě to bavilo, hlavně ty vzpomínky. Když zase zvonilo na přestávku, všichni mohli jít, jen já a Terka jsme měli zůstat. 

Terka "o co jde?" ptala se když všichni odešli. 

Gettin "chtěl jsem vám jen poděkovat, že jste neřekli co se tam stalo a poprosit, aby to tak zůstalo" 

Terka "to nemusíte, byl by to problém i pro nás" uklidňovala ho.

Gettin "přišel bych o práci"

Terka "my o školu.. počkat to nezní tak špatně" dělala si z toho srandu.

 já "nebojte, co se stalo v Anglii, zůstane v Anglii" 

Gettin "dobře, s kluky už jsem mluvil a taky jsme se domluvili" 

já "ale uznejte že to byl dobrej večer" snažila jsem se odlehčit situaci.

Gettin "no to jo, takhle jsem se zřídil naposledy na vejšce" přiznal.

Terka "a kdy mi vrátíte to pěti kilo?" dělala si z něj pořád srandu.

Gettin "ha-ha, raději už jděte" poslal nás se smíchem pryč. 

Byla to dneska naše poslední hodina, tak jsme šli na oběd. Jídelna byla skoro prázdná, ani kluci tady nebyli. A když není David v době oběda v jídelně, tak to už něco znamená. 

Terka "a co budeš dneska dělat?" 

já "chtěla jsem konečně sestříhat to video z Anglie" 

Terka "nebudeš s Honzou?"

 já "nevím, proč?" nechápala jsem kam tím míří. 

Terka "je Valentýn" koukala na mě jak na magora. 

Já "no jo, myslím že to slavit nebudeme, nemluvili jsme o tom" plácla jsem se do čela, protože jsem zase zapomněla a tenhle svátek zrovna dvakrát nemusím.

Terka "vsadím se, že něco chystá" 

já "spíš ne, řekl by mi to" 

Terka "no jak myslíš" ukončila naši debatu. 

Před školou jsme se rozloučili a šli jsme každá svou cestou domů. Nechtělo se mi čekat na MHD, tak jsem šla pěšky. Po pár minutách jsem toho ale litovala, začalo totiž pršet. A jakoby toho nebylo málo, vedle mě na silnici zastavoval nějaký kluk na motorce. 

Myslela jsem si, že to bude jeden z těch namachrovaných týpků, co se budou o něco snažit, ale opak byl pravdou. 

Motorkář "čauvec, nechceš svézt?" 

já "spíše ne, díky" odmítla jsem. 

Motorkář "ty jsi mě nepoznala?" zasmál se a sundal si helmu. 

Já "jé Pájo, ahoj" plácla jsem se do čela, dnes už po druhé. 

Pavel "tak co? Chceš svést?" podával mi přilbu. 

já "já nevím, nechci skončit v nemocnici, zase" váhala jsem. 

Pavel "pojedu opatrně a prší" přemlouval mě. 

Já "no tak dobře" nasadila jsem si helmu a sedla si za něj.

Říkala jsem mu kudy má jet až jsme se dostali před náš dům. 

Já "a nechceš jít dál?" slezla jsem z motorky.

Pavel "musím něco zařídit, možná jindy" pousmál se. 

Já "dobře, no tak díky za záchranu" objala jsem ho a šla domů. 

Tam mě čekalo překvapení v podobě mamky s dlouhým nepříjemným výslechem na téma "kdo to byl?" Uklidnila jsem ji, že jsme jen kamarádi a potkali jsme se po cestě. Naštvaná jsem odkráčela do pokoje.

Co si myslí? Nejsem blbá, abych sedla na motorku k někomu cizímu, nebo nedej bože, abych si začala s jiným když mám Honzu. Chuť stříhat video zmizela, tak jsem si jen pustila film a zalezla do postele. 

Po pár minutách přišla mamka s tím, že jdou zase s Honzovými rodiči na nějaký koncert, tak ať si na večeři něco udělám, nebo si objednám pizzu. Rozloučila se a odešla. Bylo teprve pět, co budu dělat celý den sama? Sestříhala jsem to video a dala ho na YouTube, myslím že se mi opravdu povedlo. 

Volal mi Honza, jestli se nechci jít někam projít. Nechtělo se mi zas převlékat, ale trval na tom že musím. Prý mě za deset minut vyzvedne. A to se mám jako za deset minut nachystat? Vyletěla jsem z postele a začala se navlékat do riflí, svetru a pak rovnou i kabátu. 

Trošku učesat, vzít mobil, klíče a můžu vyrazit. Na chodbě jsem si ještě nasadila šálu, obula boty a čekala na Honzu. Po chvilce se domem rozezněl zvonek a já hned otevřela. Honza sebou trošku cukl, když se dveře otevřeli hned po tom co zazvonil. 

Honza "jsi tady rychle" 

já "byla jsem už na chodbě" 

Honza "sluší ti to" dal mi pusu na tvář a z poza zad vytáhl růži. 

Já "jé,děkuji čím jsem si to zasloužila?" udělal mi tím nehoráznou radost. 

Honza "tím že jsi, můžeme jít?"

 já "jasně" zamkla jsem dveře a ruku v ruce jsme vyrazili. 

Já "a kam jdeme?" 

Honza "teď přes park do kina?" usmíval se od ucha k uchu. 

Já "bezva, a potom?" 

Honza "nech se překvapit" mrkl na mě. 

Choval se zvláštně, nevadilo mi to, ale bylo to zvláštní. Celý mi to došlo, až když jsme přišli do kina a všude kolem byli páry plus mínus našeho věku, no jasně, Valentýn. 

Honza "komedie nebo romantika?" 

já "to si můžeme vybrat jaký film chceme?" byla jsem pořád zakoukaná na lidi kolem nás. 

Honza "v jednom sále dávají nějaký slaďák a v druhém Scary Movie , obojí začíná za dvacet minut" vysvětloval se smíchem.

 Já "sladkej jsi až, až" 

Honza "takže Scary Movie" zasmál se a vedl mě k výdeji lístků. 

Po cestě do sálu jsme si koupili popcorn a sedli jsme si na svá místa. 

Honza "zapomněla jsi že?" poznal na mě trošku nervozity. 

já "tak trochu" přiznala jsem. 

Honza "to je dobrý, uvolni se trošku" vzal mě kolem ramen. 

já "a který díl dávají?"

Honza "ummh, pětku" koukal na lístek. 

Začali reklamy, zhasli se světla, zavřeli se dveře od sálu a začal film. Bylo to celkem fajn, byla jsem na tom v kině tak rok zpátky, ale většinu z toho jsem si už nepamatovala.  Dost jsme se nasmáli, ale párkrát jsem se i slušně lekla. Celý film byl super, během promítání nikdo nevyrušoval otevíráním brambůrků, nebo komentováním filmu, to se často nestává.   

#really anonymous∞