youtuber člověk ?

156-plány,babča,surf

Ráno** 

Probuzení nic moc, protože sotva jsem otevřela oči, rozběhla jsem se na záchod. Zvracela jsem, ale to vám tady asi nebudu do detailů popisovat. Bylo mi špatně, bolelo mě břicho, chvilkami hlava ale hlavně záda. 

Nemám tušení z čeho, ale nejspíš jsem jen něco špatného snědla, na druhou stranu to zase nevysvětluje bolest zad. Na dnešek jsme měli zase hromadu plánů, ale já bych nedošla ani za dveře našeho pokoje, takže zůstávám tady. Linda se rozhodla být se mnou, radost z toho nemám, protože kvůli mě o hodně přichází, ale ona na tom trvala. 

Bonnyho si sebou vzali kluci, protože já to na žádné venčení momentálně nevidím. Vzala jsem si nějaké prášky a za dvě hodinky jsem byla zase v pohodě. Nechápu co mi bylo. Kluci jsou na druhé straně města, takže se nám za nimi moc nechce, proto se asi půjdeme jen tak projít po okolí. 

Bolest hlavy ani ostatní problémy už se neobjevili, až na bolest zad, ta se mě držela jako klíště. Využili jsme toho, že jsme bez kluků a vyrazili nakupovat. Vybrali jsme si na internetu obchodní centrum a taxíkem tam dojely. Procházeli jsme jeden obchod za druhým a pár kousků jsme si koupili. 

Odpoledne** 

Sedíme s Lindou v restauraci co patří k našemu hotelu a jíme. Co jiného by jsme taky mohli my dvě v restauraci dělat. Kluci nám volali, že přijdou a najíme se společně, ale už jsme nevydrželi tak dlouho čekat. 

Honza "ahoj, jak ti je?" políbil mě do vlasů a sedl si na židli vedle mě. 

Já "dobrý, asi jsem včera něco snědla" 

Kuba "jedl jsem to samí a jsem v pohodě" připletl se do toho. 

Já "nevím, ale už je to prostě dobrý, co Bonny?" změnila jsem téma. 

Tomáš "nakrmenej, vyvenčenej, unavenej, jsou u nás na pokoji". 

 Zbytek dne jsme už zůstali v hotelu, k večeru mě přepadla únava, tak jsem si šla už kolem osmé lehnout. 

O dva dny později** 

Další dny tady byli mega super, jenom mě trošku trápí ty záda, nevím z čeho to mám. 

Kuba "hele a co tady? Mají to celkem levný" ukázal na obrazovku notebooku.

Linda "a co chceš dělat v New Orleans?" 

Tomáš "Louisiana, New Orleans, město Jazzu a Bourbonu to mluví za vše ne?" 

Kuba "já chtěl říct karnevaly a duchové, ale tohle zní ještě líp" dodal. 

Já "duchové?" překvapilo mě to. 

Kuba "no jasně, duchové, čarodějnice dokonce i upíři" vycenil zuby.

Honza "moc koukáš na seriály" po dlouhé době taky promluvil. 

Já "a moje Babča" zamumlala jsem si spíše pro sebe.

Linda "co?" přece jenom to slyšela.

 já "babička bydlí v New Orleans" zopakovala jsem. 

Kuba "vždyť to říkám čarodějnice" dodal s úšklebkem. 

Já "jakou to máš společnost s tím ubytováním?" podívala jsem se do notebooku. 

Kuba "nějaká Katarinerelax" 

já "no tak to ať tě ani nenapadne" zmizel mi úsměv. 

Linda "proč?" 

já "to je babiččina firma, jestli se dozví, že tam jedeme, bude chtít aby jsme bydleli u ní" vysvětlila jsem jim to. 

Honza "pár dní by jsme to zvládli" 

Tomáš "a ušetřili by jsme" 

Kuba "jste normální? K té ježibabě do baráku nevlezu" souhlasil se mnou. 

Honza "dva na dva, co ty ségra?" 

Linda "najednu stranu pár dní by jsme u ní přežili, třeba to nebude tak hrozný a tobě by taky prospělo si to s ní vyříkat" přiklonila se k Honzovi s Tomášem. 

Já "fajn, ale já jí volat nebudu" protestovala jsem alespoň takhle.

Tomáš "dobrý den, tady nejlepší kámoš kluka vaší vnučky, můžeme se stavit na návštěvu?" ukazoval mi, jak trapný by bylo, kdyby volal on. 

Já "vždyť už jdu" poražené jsem se zvedla a šla pro telefon. 

Z hluboka jsem se nadechla a vytočila její číslo. Nejdříve mi to položila, brala jsem to jako vyřízenou věc a vrátila se k ostatním. 

Linda "co je?" 

já "típla mi to" pokrčila jsem rameny.

Honza "zavolá zpátky" 

já "nemyslím si" 

*ddrrcdcctr* *ddccrt drxct* Telefon položený na stole začal vyzvánět. Byla to babička. Další hluboký nádech a zvedla jsem to. 

Já "ahoj babi" musela poznat, že z rozhovoru s ní, mám opravdu radost. 

Babička "Amy? Stalo se něco?" 

já "ne všechno je v pohodě, mamka říkala, že když už tady budeme, že se máme u tebe zastavit" nějak jsem to zkomolila. 

babička "vy už jste v Louisianě?" 

já "ne, teď v Miami, ale chystáme se do New Orleans" 

babička "tak to se určitě zastavte, budeme se s Fredem těšit" zněla až moc vesele a normálně.

Domluvila jsem s babčou co a jak, dala nám adresu, zítra vyrážíme. Teď je otázka, dvě hodiny v letadle, znova procházet kontrolou a všemi těmi povoleními, nebo zažít dvanácti hodinové dobrodružství v autobuse? 

Rozhodli jsme se pro letadlo, přece jenom, dvanáct hodin je dvanáct hodin a cestování si ještě užijeme hodně. Teď tady ale máme poslední den v Miami, tak je potřeba si ho užít. Vyrazili jsme si tradičně na pláž, na oběd jsme šli i s Jirkou, odpoledne jsme byli u Adámka a večer jsme se vrátili na hotel kolem jedenácté. Vraťme se ale ještě k té pláži. 

Linda "Lidičky, já bych šla surfovat" pozorovala ve vlnách několik surfařů. 

Tomáš "taky na to tak koukám" 

já "myslíte, že se to dá někde tady půjčit?" 

Kuba "né že bych to chtěl zkoušet, ale procházeli jsme kolem půjčovny, třeba dávají i kurzy" 

Honza "se tady ještě zabijete" 

já "to beru jako souhlas" políbila jsem ho na tvář. 

Já "fuj, jsi slanej" otřela jsem si hned pusu. 

Honza "byl jsem ve vodě, a světe div se, byla slaná" zasmál se mi. 

Sehnali jsme si prkna a člověka, co nám dá základní instrukce a můžeme začít. Čekala jsem toho staršího pána, se kterým jsme to domlouvali, ale místo něj se u nás objevil jeho syn. Nebyl k zahození, prostě normální kluk, jménem Thomas. Šla jsem do toho nakonec jen já, Linda a Tomáš, ti dva se nám smáli z pohodlí deky. 

Nejdříve jsme to zkoušeli jen na sucho na písku. To nám celkem šlo, ale když jsme se dostali na vodu, bylo to úplně o něčem jiném. Vypadá to jednoduše, ale neudržela jsem se na prkně déle jak dvě vteřiny. Linda s Tomášem na tom byli stejně a tak se ti dva na souši mohli počůrat smíchy. Lekce nám skončila, byla to sranda, ale surfovat stejně neumíme.    

#really anonymous∞