youtuber člověk ?

52-Praha,Gejmr,fanynky

Je tu středa, vstávám v půl páté ráno abych stihla autobus. Který mě doveze na nádraží, kde máme sraz se třídou ve čtvrt na šest. Zase tam budu přešlapovat první.

 Z postele se mi podařilo vylézt celkem rychle, takže jsem měla dost času na přípravu. Nasnídala jsem se, osprchovala se, oblékla s malováním jsem se neobtěžovala jen řasenka a zakrýt pupínky. Dát jídlo a čistou vodu Bonnymu, vzít batůžek s věcmi, obout tenisky a vyrazit. 

Musím uznat, že mi to sluší, jo vím samochvála smrdí, takže zpět k věci. Na nádraží jsem stála asi dvacet minut, než přišli první spolužáci. Postupně dorazili i ostatní, ale učitel jako vždy poslední a ke všemu pozdě.

 Ve vlaku jsem celou cestu závislačila na telefonu. Gejmřej se mi snažil vysvětlit kde se sejdeme, Linda si vylévala srdíčko ohledně Tomáše, Honza se ptal na mamku a věci kolem stěhování. 

A aby toho nebylo málo naproti mě seděl David a celou dobu mě "nenápadně" pozoroval. Projížděli jsme Pardubicemi a já si představovala náš nový dům. Vlastně ani nevím jestli se tam těším nebo ne, budu se muset vzdát kamarádů a nejspíše i koní, ale na druhou stranu budu s Honzou a ostatníma.

Z myšlení mě vyrušil Dominik. "zazpíváme si něco jako na základce?" řekl a podíval se na mě. 

Chodili jsme spolu na základku ho znám vlastně nejdéle ze všech tady. 

Já "bedna od whisky?" 

Dan "a všicni! Dneska už mně fóry ňák nejdou přes pysky, stojím s dlouhou kravatou na bedně vod whisky, stojím s dlouhým vobojkem...". 

Cesta nám díky bohu rychle utekla a my vystupovali v Praze. Učitel nás vedl přes celou Prahu metrem. Vůbec nevím, kde jsme byli, ale byla to místnost, všichni jsme si sedli a poslouchali nějakou paní. 

Dělala nám nějakou přednášku, ale totálně jsem jí ignorovala. Když naše utrpení skončilo vydali jsme se do centra kde jsme měli rozchod. 

Měla jsem s Gejmrem sraz u koně. To se mu lehce řekne, ale u koně bylo tolik lidí, že by jsme se do večera nenašli. Zavolala jsem mu.

 Já "ahoj, tak kde jsi?" 

Gejmr "na cestě, už jsi tam?"

 já "neříkej mi že ještě ležíš v posteli!" 

Gejmr "ne, neboj, vážně už sem na cestě, teď sem potkal Zuzku s nějakýma holkama" 

já "a kde jsi? Půjdu ti na proti" 

Kuba "tak pojď směrem..,jakoby dolů no"

já "teď sem vyšla nahoru!!" 

Kuba "trocha pohybu neuškodí"

já "jako že sem tlustá?!" začínala jsem se smát našemu rozhovoru. 

Kuba "prosím tě, klid jdeš teda?" 

já "jo snad tě najdu" položila jsem to a šla směrem, kterým jsme se domluvili. 

Bohužel jsem se potkala s Davidem. Jak je to možný?! Praha je velká jak nevím co a i tak se potkáme? Každopádně, chtěl si strašně povídat. Po asi dvou minutách k nám, ale přišel Gejmřej. 

Já "tady si!" usmála jsem se na něj. 

Kuba "jo tak jdeme?"

Já "jasně" odsouhlasila jsem s omluvně se podívala na Davida. 

Šli jsme mě neznámo kam. 

Já "díky za záchranu" 

Kuba "to bylo to nejmenší". 

Celý zbytek dne jsme strávili chozením po Praze. V osm jsme měli sraz na nádraží. Gejmr mě šel doprovodit. Bylo tam vážně moc lidí. Přišlo mi že mě skupina tří plus mínus dvanáctiletých holek sleduje a baví se o mě. 

Blbost, jsem paranoidní. Zahnala jsem tuhle myšlenku a bavila se dál s ostatními. Přišel k nám i náš učitel se kterým jsme tu byli. Ptal se jestli jsme všichni a začal nás počítat. 

Nějakým způsobem se mu podařilo mezi nás spočítat i Gejmřeje. 

Učitel „19, 20, 21, no dokonce je nás o jednoho víc?" 

Gejmřík „a nepočítal jste i mě?" 

Učitel „ty jsi všude" nechápavě na něj koukal. 

Já „pane učiteli to je můj kamarád Kuba" 

učitel „já si říkal že nemáš bratra" 

A tak jsme stáli na nádraží a povídali si, asi po pěti minutách jsme se s Gejmrem rozloučili a za mnou ty holky přišli. 

Jedna z nich "ahoj, jsem Mája, to jsou Denča a Aneta, ty jsi Amy že?" 

já "umhh, jo.. jak to že mě znáte ?" 

Mája "poznali jsme tě z toho videa od Martina, ty chodíš se MenTem ne?" 

já "ummh..jo" pousmála jsem se.

Mája "budeš ho pozdravovat?"

já "klidně, bude mít radost" 

Mája "a můžeme se s tebou vyfotit?" 

já "jo jasně, můžeme pak i na můj? Dám to na instagram" zaculila jsem se. 

Po asi patnácti pokusech se nám podařila jedna normální. 

Denča "a podepíšeš se mi?" 

já "no tak tohle budu dělat poprvé" přiznala jsem a s radostí vzala do ruky fixu a podepsala jsem se na papír co mi dala.

 Čas jako vždy rychle utíkal a my jsme seděli ve vlaku. Seděla jsem v kupé se Zuzkou, Davidem, Dominikem, Danem a naším milovaným panem učitelem Hanákem. Jestli se divíte proč, tak je to protože Hanák je jeden z těch dobrých učitelů se kterýma se dá v pohodě bavit. 

Napadlo mě napsat Honzovi. 

Já: rozdávám podpisy chápeš to?:D 

Honza : cože?:D 

Já: no přišli za mnou tři holky a že mě znají ,že chodím s MenTem a tak..:D 

Honza: pche, ještě mi budeš přebírat fanynky:(

 já: ale mám tě pozdravovat :P 

Honza: byli pěkný?:p 

 já: si fakt pako. 

Zazdálo se mi že se na mě někdo dívá a taky že jo. Všichni co seděli v kupé se na mě dívali. 

Já „co je?" 

Zuzka „celou dobu tu na tebe mluvíme a ty nic" 

já „promiň, co jste říkali?" 

David „jestli pak jdeš s námi ještě ven"

 já „sem utahaná, někdy příště" usmála jsem se na všechny a zase jsem se věnovala telefonu.

 „Amy tak jdeš?" koukala na mě Zuzka nechápavě. 

Já „to už vystupujeme?" všichni kolem mě si brali své věci. 

Hanák „jsi v pohodě?" 

já „jo jen jsem se zamyslela" snažila jsem se probrat a začít si brát věci. 

Dominik „je zamilovaná" zasmál se a řekl to tak aby to slyšeli všichni. 

Hanák „ale, kdopak je ten šťastnej?"

 já „nech toho" zaculila jsem se na Dominika a taky se chystala na výstup z vlaku. 

Na nádraží jsem se se všemi rozloučila a vyrazila domů.

#really anonymous∞