youtuber člověk ?

129-kamera,Tomáš,křik

Ráno zazvonil budík, donutila jsem se jít do školy. Přežila jsem nekonečné dvě hodiny s Řepkovou a jsem zase doma a čekám na Lindu. Otevřela jí mamka a já se tak vyhnula zbytečné cestě po schodech. 

Já "tak co jsi chtěla?" hned jsem se vyptávala.

Linda "nezabíjej mě" sedla si na pohovku a mazlila se s Bonnym. 

Já "za co a proč?" tahle věta člověka vždycky trošku vyděsí. 

Linda "včera jsem byla s Tomášem a.." nemohla se vymáčknout. 

Já "a viděli jste jednorožce?" myslela jsem, že to bude nějaká blbost. 

Linda "ne tak úplně.." pořád se tvářila neutrálně.

já "tak co?" zajímalo mě to.

Linda "dali jsme si pauzu" vydechla rychle. 

já "co že jste?" kdybych teď měla v puse vodu, nejspíš bych ji vyplivla překvapením. 

Linda "máme pauzu" pořádně artikulovala, když to říkala. 

Já "proč?" zděšeně jsem vyjekla. 

Linda "v poslední době nám to moc neklape, mluvili jsme o tom a tohle nám přišlo správný" bránila jejich rozhodnutí.

já "vy jste použili slovo pauza?!" zděsila jsem se.

Linda "vím co si myslíš, ale je to tak pro všechny lepší" byla o tom naprosto přesvědčená. 

já "pauza většinou znamená konec" vypustila jsem to z pusy, jako neandrtálec.

Linda "dáme tomu volný průběh" usmála se. 

Normální holky by teď nejspíš řešili všechny detaily kolem vyhlášení takzvané pauzy, ale Linda trvala na tom, že půjdeme běhat. Po tom co mě donutila oběhnou půlku Pardubic šla domů a já umírala doma na gauči. Roman večeřel, mamka koukala na nějaký seriál a já se snažila neumřít.

O dva dny později** 

Jsem s Honzou v pokoji a vymýšlíme co podnikneme. 

Já "co jsi dělal?" zděsila jsem se nad jeho odřeným loktem. 

Honza "jenom jsem šel domů" zakryl odřeninu, přes celý loket rukou.

já "kdy?" 

Honza "včera, byli jsme s Tomášem venku a on mě tam pak nechal, tak jsem šel sám" vysvětloval.

já "jak tě tam nechal?" tohle mi k nim moc nesedělo, nikdy jeden druhého nikde nenechali. 

Honza "šel s jednou kámoškou" nezajímal se o to. 

já "jakože šel jenom tak nebo šel jako šel?" Bylo mi divné, že by šel Tomáš s jinou holkou, když si dali s Lindou jen pauzu.

Honza "no tak poznali se v baru.." vůbec ho to nezajímalo.

já "Linda mi řekla, že si dali jen pauzu" koukala jsem na něj jako na cvoka. 

Honza "o co ti jde?" taky na mě zmateně koukal. 

Já "já.. Ale nic.. To už je stejně jedno.. uděláš pro mě něco?" změnila jsem téma.

Honza "mám se bát?" 

já "zeptáš se Kuby nějak nenápadně, jaký plemeno psa by chtěl?" 

Honza "o čem zase nevím?" až teď mě začal nějak víc vnímat.

já "jak jsme byli s Bonnym u té fenky, už se jí narodili štěňata a ten pán řekl, že mi jedno nechá a Kuba říkal, že chce psa, takže.." vysvětlovala jsem mu.

Honza "takže mu ho chceš dát, ale chceš mít jistotu, že ho chce?" 

já "přesně" 

Honza "víš že si normální kamarádi dávají náramky, nebo klíčenky?" dělal si z toho srandu. 

já "zeptáš se ho prosím?" 

Honza "co bych pro tebe neudělal" usmál se. 

já "děkuju" vlepila jsem mu pusu. 

Honza "umh, ještě" přitáhl si mě blíž. 

Já "a co Linda? Zvládá to?" nenechala jsem se.

Honza "chodí do školy a spává doma, ale v pohodě není" 

já "proč nemůžeme být chvíli všichni v šťastní?" přitulila jsem se k němu.

Honza "přejde jí to, neboj" 

já "zajdu za ní, nevadí?" 

Honza "jen jdi, potřebuje tě" 

Šla jsem tedy do vedlejšího pokoje za Lindou. Chovala se normálně, ale už na první pohled něco dusila v sobě. Povídali jsme si a všechno bylo v pořádku, ale bylo to jakoby to nebylo skutečné.

O dva dny později**

Mamka "Amy! Zvoní ti telefon" křičela nacelé kolo z obýváku. 

Já "vždyť už jdu pro boha" přišla jsem si pro něj. 

Zvedla jsem ho ze stolku a v tu ránu přestal zvonit. No bezva, dnešek nebude horší. Alespoň jsem se podívala kdo mi volal, byl to Honza, tak jsem mu volala zpět. 

Tomáš "no to je dost" ozval se v telefonu jeho hlas místo Honzy. 

Já "co potřebujete?" ignorovala jsem jeho poznámku o mé rychlosti. 

Tomáš "Honza tě prosí, jestli nám půjčíš na nějaký záběry kameru" 

já "jo, ale asi je vybitá" zamyslela jsem se nad tím, kde vlastně je.

Tomáš "dáš ji nabít? Za chvilku pro nípřijdu" 

Honza "prosím" zakřičel abych to slyšela i já. 

Já "jo, tak se stav" vyhověla jsem mu.

Tomáš "děkujeme" 

já "no máte zač, zatím" ukončila jsem hovor. 

Dala jsem nabíjet baterku a válela jsem se vposteli, co jiného dělat v sobotu. Upřímně, nevím jak to teď s Tomášem máme, rozešel se s Lindou a já pak byla s ní. Nechci se mezi nimi rozhodovat, mám je oba ráda. 

Doufám že to pochopí a nebude to jako hádky na základní škole. Zkrátka, to že se rozešli pro mě neznamená, že se s někým z nich přestanu kamarádit. Tomáš si dal celkem na čas, ale dočkala jsem se. 

Tomáš "ahoj" objevil se za dveřmi, když jsem je otevřela.

já "ahoj, pojď dál mám ji nahoře" čekala jsem až si vyzuje boty. 

Tomáš "prý tě mám vzít sebou" usmál se.

já "už tak je vás tam hodně" nechtělo se mi. 

Tomáš "Honza tě chce seznámit s klukama" přemlouval mě. 

já "tak to má celkem smůlu" usmála jsem se.

mamka "Amy?" vykřikla z kuchyně, až jsem se polekala. 

Nebyl to ale výkřik jako obvykle, bylo to jako by se něco stalo. Vyděšeně jsem došla do kuchyně a čekala co bude.     

#really anonymous∞