Ráno**
Byli jsme s Kubou vzhůru, jen Linda ještě spokojeně spala.
Já "pořád mám výčitky, že jsme ti v Praze něco překazili" opatrně jsem začala citlivé téma.
Kuba "to nemusíš, o nic nešlo"
já "tak mi řekni kdo to byl" snažila jsem se to z něj dostat.
Kuba "prostě jedna holka" váhal jestli to má říct.
Já "a byl si s ní protože..?"
Kuba "prostě jsme byli na jídle a pak jsme měli jít ke mě.."
já "co u tebe?" asi jsem si seděla na vedení.
Kuba "moc mi nepomáháš" nevěděl jak mi to říct.
já "umh, ty jsi s ní chtěl.." asi mi to konečně došlo.
Kuba nic neříkal, jen přikývl a trošku zčervenal stydlivostí.
Já "ty jsi ťunťa, v klidu prosím tě, je to normální, teda ne u nás dvou, ale je to normální" snažila jsem se uklidnit situaci, ale spíše jsem to ještě víc zamotala.
Kuba "já ti dám ťunťu, jen jsem nevěděl,jak to říct holce, když se o tom baví chlapy řeknu ohnul sem ji a dál koukají na hokej nebo tak něco, ale vy to strašně prožíváte"
já "tak je pravda,že o tom nemluvíme jen tak, ale detaily taky vždycky vědět nepotřebuju"
Čekali jsme, než se vzbudí i Linda. Jenže to by jsme tady mohli sedět do oběda, tak jsme se šli nasnídat bez ní. Dneska jsem ani koupelnu po ránu neřešila, však jsem doma. Seběhla jsem ze schodů s Kubou v patách a samozřejmě jsem se nezapomněla natáhnout. Kuba chytl nehorázný záchvat smíchu a pak se i zeptal, jestli jsem v pohodě.
Já "fakt dík že se zajímáš" taky jsem se smála.
Sebrala jsem se ze země a pokračovali jsme i se smíchem do obýváku. Mě smích přešel hned po tom co jsem viděla plný obývák lidí.
Mamka "co blázníte?"
Kuba "zase zkoušela lítat ze schodů" odpověděl za nás oba.
Já jsem měla ale trošku jiné starosti. Například pár lidí, sedící na pohovce, které jsem viděla poprvé v životě.
Roman "je ti dobře?"
já "j-jo, teda asi"
Roman "nepraštila se do hlavy?"
Kuba "já myslel že takhle praštěná se už narodila" pořád měl úsměv na tváři.
Já "je vás tady víc než jsem čekala"
Roman "jo, no to jsou moje neteře Eva a Eliška, můj bratr Petr, jeho manželka Loren, lidi Amy a její kamarád Kuba"
já "tak teda asi ahoj" usmála jsem se na všechny.
Dali jsme si rychlou snídani a přidali se do diskuzního kroužku u nás v obýváku. Evča s Eliškou jsou stejně staré jako já, ale nějak extra sympatické mi nebyli. Po hodině k nám přišla i rozespalá Linda. Taky se se všemi seznámila a přidala se k nám.
Někdo zvonil, Roman se rozběhl ke dveřím, jakoby měli přivézt pizzu. K jeho smůle tam byl Honza. Taky ho celkem zarazil počet lidí v obýváku, tak jsem jeho i Kubu s Lindou zatáhla nahoru. Trošku jsme ze sebe s Lindou udělali lidi, drapli Bonnyho a šli jsme ven. Byla mi zima, ale rozhodně to bylo lepší než sedět doma s nimi a řešit pořád dokola onu svatbu.
ČTEŠ
youtuber člověk ?
FanfictionKdo vlastně jsem ? Jmenuji se Amelie ,příjmení zatím není důležité. Bydlím v malé vesničce na severu Moravy se svojí mamkou která bývá hodně v práci takže já často zůstávám sama doma. Ještě minulí rok bych řekla že jsem normální šestnáctiletá holka...