youtuber člověk ?

122-Linda,Pátek,ubytovna

Ráno** 

Vyletěla jsem Honzovi z postele hned po zazvonění budíku. Šla jsem se podívat k Lindě, jestli se už vrátila. Bohužel. Její postel byla prázdná a ustlaná, rozhodně se nevrátila. Sešla jsem schody dolů a naskytl se mi pohled na utrápené rodiče mačkající se na gauči. Chudáci, čekali tady, až usnuli. Takhle to dál nejde. 

Honza "co se stalo? Vyletěla jsi jako tornádo" přišel rozespalý s klasickým rozcuchem na hlavě. 

Já "není tady" řekla jsem sklesle.

Honza "přijde, určitě se vrátí a bude v pořádku" uklidňoval mě.

já "co je vlastně s Tomášem?" 

Honza "cože?" pořád na půl spal. 

já "nemůže být u něj?" hledala jsem různé možnosti. 

Honza "volal jsem mu, říkal že ji neviděl" 

Nachystali jsme se a vyrazili do školy. Ubíhalo to tam extrémně pomalu. Každá minuta mi přišla nekonečná. Nemohla jsem se na nic soustředit. V hlavě jsem měla jen moji nejlepší kamarádku. Asi už po sedmisté jsem vytáhla z kapsy telefon s tím, že se podívám, kolik je hodin. Zaujalo mě ale úplně něco jiného. Zpráva. Zpráva od Lindy. 

Stálo v ní "promiň, nemohla jsem, nedokázala jsem to. Jsem v pořádku, nemusíš se bát. Mám tě ráda." Okamžitě jsem se přihlásila a požádala Řepkovou, aby mě pustila na záchod. 

Řepková "Močový měchýř, má dost velký objem na to, aby jsi to vydržela do přestávky" odbyla mě. 

Já "kdyby to nebylo akutní, tak o to nežádám" možná jsem byla trochu drzá, ale pustila mě. 

Hned co jsem vyšla ze třídy, vytočila jsem Lindino číslo. Ozývalo se jen to otravné pípání. Zkusila jsem to po pár minutách znovu a povedlo se. Zvedla to. 

Linda "nemusíš se bát" řekla místo pozdravu.

já "kde jsi?" 

Linda "jsem v pořádku" 

já "utíkat z domu, lhát všem okolo a tahat se s těma z parku ti připadá v pořádku?" 

Linda "nelhala jsem ti" 

já "proč jsi mi neřekla o Katce?" zeptala jsem se jí zákeřně na zesnulou spolužačku. 

Linda "co?" asi ji to zaskočilo.

já "nešlo o Nikolu že? Celý to bylo kvůli Katce" 

Linda "nechápeš to" zamumlala.

já "tak mi to vysvětli a přestaň utíkat jako malá" zvyšoval se mi hlas.

Linda "měj se Amy" řekla nakonec smutně a položila mi to. No bezva. Vrátila jsem se do třídy. 

Řepková "co jsi tam dělala tak dlouho?!" neodpustila si rýpavou poznámku. 

já "není mi dobře" sedla jsem si do své lavice. 

Terka "co se stalo?" vyptávala se. 

Nechtělo se mi to zase celý vysvětlovat, tak jsem nad tím jen mávla rukou. 

Po škole** 

Rovnou z té hrozné budovy jsme šli s Honzou do parku za tou partou lidí, co by mohli vědět, kde Linda je. 

Honza "počkej volá mi Tomáš" zastavil, když jsme se blížili k lavičce na které seděli. 

Trošku jsem doufala, že mu Tomáš řekne, že je u něj. Jenže to by jsme to měli asi až moc jednoduché.